Jak se v Německu rodí, o tom už jsem psala tady. Ale co servis, vybavení, personál...?
Na doporučení jsem si zvolila porodnici v Erlangenu. Žijeme na nejkrajnějším okraji Norimberka, takže tuto porodnici máme možná i blíž, než norimberskou.
Žádné stresující přihlašování už na začátku těhotenství, jaké znám z Prahy. Pouze zhruba měsíc před termínem porodu zajet do porodnice vyplnit pár papírů ohledně bydliště, zdravotních problémů atd.
Ujala se nás paní schopná komunikovat anglicky a zodpověděla všechny dotazy. Porodnice pořádá i jakési "dny otevřených dveří" a kurzy, tak jak známe i u nás... ale ty už jsou pouze v němčině, takže jsme si vystačili pouze s touto schůzkou. Popravdě se nám stejně ani moc nikam jezdit nechtělo.
Parkování má porodnice řešené čtyřmi parkovacími místy přímo před porodnicí pro akutní případy. Obzvláště když přijedete přes den, může se stát, že v okolí nezaparkujete. Když akutní stav pomine, přeparkovat můžete na ulici nebo na klasické kryté nemocniční parkoviště.
Jak už jsem psala v článku o porodu samotném, na recepci se mě ujala hebamme Jana. Už při vstupu na vás dýchne čisté a moderní prostředí. První vyšetření prováděné hebamme probíhala v malé ordinaci. Ihned poté jsem dostala pokoj. Běžný pokoj a přitom možná skoro takový český nadstandard. Pouze pro dvě rodičky. Veliký s balkonem, přebalovacím pultem s přímotopem a jídelním stolem. S koupelnou se sprchovým koutem, umyvadlem a toaletou. V přebalovacím pultu plenky i dětské oblečení, doplňované každý den. V koupelně poporodní kalhotky i vložky, taktéž doplňované každý den. Ručníky také k dispozici. To je hlavní veliký rozdíl mezi českou a německou porodnicí. Krom oblečení pro sebe s sebou v podstatě nic nepotřebujete. V "mojí" porodnici měli i v mrazáku vložky napuštěné olivovým olejem...pro úlevu po šití a těžkém porodu, taktéž poskytovali neomezeně.
Porodní sál byl zařízený moderně a útulně, s koupelnou. Žebřiny, lano nad lůžkem a nějaké další propriety, které já nevyužila. Žádné sterilní gynekologické křeslo s roznožkou, ale polohovací postel, kam se v případě potřeby ty držáky na nožky přidělají. A samozřejmě váha a umyvadlo... jelikož miminko vám nikdo nikam neodváží, jste spolu 24h denně. Manžel u porodu je samozřejmostí, žádné formuláře se nevyplňují, poplatky neplatí. Nedostává ani žádný mundur. Martinovi akorát ještě přivezli veliké křeslo...prostě jako doma! :)
Sál máte jen pro sebe a po porodu vám přivezou vaší postel z pokoje, kam už se stačí jen překulit a nechat se odvézt s miminkem na prsu na pokoj. To píšu proto, protože vím, že v jedné vyhlášené pražské porodnici se rodí "hromadně" a ve druhé vyhlášené si kamarádka po porodu musela dojít na pokoj sama pěšky...
Co se týče stravy, na patře je malá jídelna, ale po porodu vám jídlo 3x denně donáší až na pokoj. Když byl ale Mathi na neonatologii, na začátku jsem si zaškrtala jídelníček a do jídelny normálně chodila. Snídaně formou švédských stolů, oběd a večeře klasika. Když jsem si mohla vybrat, tak jsem se najedla a jídlo mi chutnalo. Ale po porodu to po mě dojížděl Martin, jsou věci, které nejím a jak na potvoru se mi téměř vždycky trefili zrovna do tohodle mýho okýnka.
Pitný režim je jednoduché dodržovat. Na každé chodbě jsou skleničky, hrnečky, konvice a nádoby s čajem (klasika anýz, fenykl, kmín) a kartony a lahve s vodou. Myslím, že tam byla i káva. Opět neomezeně k dispozici. Na patře s porodními sály je navíc i občerstvení ve formě ovoce, sušenek, nějaký jogurt si snad vybavuji... při dlouhém porodu jako když najdeš!
Na patře je také zařízený malý obýváček pro návštěvy. Tak jenom pro případ, kdyby byl třeba. Návštěvy jsou totiž na pokojích povolené 24hodin denně. S jednou mojí spolubydlící tam takhle v noci před porodem byla maminka. Mně to nevadilo, byla jsem ráda, že tam nejsem sama, navíc byly obě přátelské a komunikativní a výborně mluvily anglicky. Ale jedna noc mi stačila...maminka totiž dělala maminku i mě ... "Nezapomeň se napít, teď musíš pít hodně." ... "Vezmi si župan, na chodbě je zima, ať nenastydneš."..."Otevřu okno, ať sem pustíme čerstvý vzduch, ale takhle tě přikryju...." řekla a už na mě pokládala přikrývku pečlivě ji zastrkujíc kolem chodidel. Řeknu vám...mně bylo vedro, ale bála jsem se byť jen prstíček povystrčit :D
Ale k čemu luxusní vybavení, když personál nestojí ani za starou belu, že...? Ovšem to není ani v nejmenším tento případ.
Nemohu říct křivého slova ani na jednu osobu, se kterou jsem přišla do styku. Lékaři, porodní asistentky (hebamme), žákyňky. Nejvíce se o mě staraly dívčiny zhruba v mém věku. Vyšetřují vás, mění vám vložku, štelují vám prsa na kojení, chodí za vámi kdykoli a pomáhají s čímkoli... a já ani jednou nezažila pocit studu, trapnosti nebo že snad někoho obtěžuji (ten pocit, se kterým jsem se bohužel v ČR u lékaře setkala mnohokrát). Upřímně, byly to nejmilejší slečny, které jsem kdy potkala. Takhle si představujete člověka, který dělá svou práci rád a který ji považuje za své poslání.
Vedle toho podporují i kontaktní přístup, miminko mi vždy dávaly do postele, vedle mě nebo do hnízdečka z kojícího polštáře, který byl taktéž součástí vybavení.
Přišla první noc a mně táhlo na 70 hodin beze spánku... Mathi nespal, plakal v náruči, plakal v posteli. 2x jsem zvonila asistentce o pomoc. Mathiho vždy pochovala a uklidnila a řekla, že pokud bych chtěla, může si ho na pár hodin vzít, ať můžu alespoň trochu spát. Zvonila jsem potřetí. Sice s pláčem a pocitem selhání, ale zároveň s pocitem obrovské důvěry jsem svolila k tomu, aby si Mathiho vzala k sobě. Po třech hodinách spánku mi ho přivezla a vida... svět se nezbořil :)
Jak mnozí víte, Mathi musel zůstat na neonatologii. Přestěhovala jsem se na pokoj pro matky v takovéto situaci. Už bez bohatého vybavení, ale naprosto dostačující. Postel, skříň, stůl, židle, koupelna. Víc netřeba.
Před vstupem do místnosti s miminky bylo třeba si vydezinfikovat ruce a na každé přebalení použít jednorázový plášť a rukavice. Sestry měly uloženo moje telefonní číslo a volaly mě na kojení nebo v případě pláče. Hlavně v noci, přes den jsem byla u Mathiho co to šlo. Naprosto bez problému, kdybych chtěla, mohla bych tam i nocovat, ale ty židle nebyly vůbec pohodlné, obzvlášť po šití... tak přeci jen jsem našla něco, co by měla porodnice zlepšit :D
I přesto, jak otřesný můj porod byl, nechci aby byl poslední. A zásluhu na tom má i tahle porodnice, kterou můžu s nejčistším svědomím všem doporučit.
