Říkala jsem si, že by to chtělo zase nějakou pořádnou krásnou zahraniční dovolenou u vody.... a tak, když minulý týden přišli naši s nabídkou 3 nocí na Lipně i s odvozem a přívozem, neváhala jsem! (Kdybych váhala, možná bych nejela nikam, možná by naši zatím stihli zjistit, že Lipno není z Norimberka "tak hodinku a půl max", ale ještě o dvě dál. :D).
Doposud jsem navíc Lipno znala jenom s rohlíkem, o to víc byla nabídka neodolatelná.
Tatínka jsme nechali doma. Ani těžký to nebylo, pustil nás s podmínkou, že mu naši přivezou kolo.
Ubytování jsme hledali asi tak, ehm, 3 dny předem? Jo, jsme střelci. Penzion Pohádka, zbývá jeden poslední pokoj!! Okamžitá rezervace, ufff, stihli jsme to.
Cesta probíhala dobře. Když jsme vjeli do Rakouska, znejistěli jsme, ale tak navigace neni blbá asi ne! Rakouskem jsme projeli do Čech, potud dobrý. Pak nám navigace ukazovala směr do slepé ulice, no tak asi blbá je, ne?! Otáčíme se zpátky na Rakousko... nenene, otáčíme se zpátky na slepou ulici.... nenene, otáčíme se směr nejbližší hospoda, a zeptáme se. Navigace blbá fakt nebyla, ale značení jo, za tím si stojíme! Jak má neznalý turista vědět, že na konci tý slepý ulice je přívoz, co vás převeze přes vodu i s autem? No, fakt se nám ulevilo, že nemusíme objíždět celý Lipno, páč jsme byli přesně na druhý straně, než jsme potřebovali.
Evidentně už mám německou auru, přišli ke mě Němci (nejspíš teda Rakušáci, ale rozumíme si), že jestli bych jim nekoupila lístky, byl tam automat. Ja, ja, kein problem. Zwei motorcycle, házím jim tam z jejich peněženky 60 kaček. Culí se na Máťu a dává mu 20korun. Dělám zagorku, ale jen krátce ze slušnosti, nebudu okrádat vlastní dítě, ne asi. A taky, než přijdou na to, že je tam ještě persona, za kterou musej dát dalších 3O kaček.
Přejíždíme a fotíme se, jako bysme se plavili minimálně na Titaniku.
Dojíždíme do penzionu. Ten poslední volný pokoj byl jeden jediný pokoj v penzionu vůbec. A byl v podkroví. Už předem nás polívá studený pot a v mysli nám proběhne "Všichni tady umřeme. Když ne dneska, tak zejtra." Na pokoji jsme objevili dva přístroje, jeden považujeme za přímotop, druhý za klimatizaci. Takové zklamání, když na obou naleznu nápis "heater", jsme ještě nezažili. Ale maj tam úžasnou postel ode zdi ke zdi, a tak i naši můžou poznat, co je to to kontaktní (pra)rodičovství. Když táta prvně uléhá, pronáší památnou větu "To je jak pryčna v Terezíně." a má jinak čistotná máma poprvé v životě zubní pastou poprskává zrcadlo nad umyvadlem.
Ten pokoj není úplně špatnej... když máte smysl pro humor. Střecha podkroví nad postelí je proklatě nízko. Možná i proto je spaní řešeno takto hromadně, jelikož tvůrce nepředpokládal, že by zde někdo mohl provozovat třeba sex.
Každopádně... když jsi připraven na nejhorší, což v našem případě bylo fatální přehrátí organismu, můžeš být jen překvapen, jak je nakonec barák kvalitně odizolován, situován na správnou světovou stranu a jak tam vlastně vůbec není v noci horko!
Každý den (rozuměj dva dny) se autem vydáváme na pláž v Horní Plané. Mnohými je považována za tu nejkrásnější a já to vyvracet určitě nebudu. Je skvělá pro děti, písčitá a čistá. (Druhej den tam teda plavala mrtvá ryba, ale tak ani ryby nejsou nesmrtelný. Ale za to tam byly nefalšovaný živý labutě.)
Pro dospělý, hlavně teda asi ženský, tam maj bezva koktejly a když jste zvyklý na pražský nebo německý ceny, najednou se zdají jakoby zadarmo... a to se teda musíte držet. Copak dítě, to se nějak obstará, jen ať si ho babi s dědou užijou, ale hlava aby vás nebolela, že jo.
Poslední den jsme si naivně mysleli, že najdem něco "na blind" jinde, páč v tý Horní Planý, tam byses "Zimmer frei" nedopočítal. Ale kolem Lipna nad Vltavou na blind v létě asi ani garáž, hele. Tak jsme se jen na pár hodin plácli na pláž v Přední Výtoni, ale ve srovnání s Horní Planou je to taková chudá příbuzná.
