Změna programu

Tento článek měl začínat slovy:

Neuvěřitelné se stalo skutečností! Dámy a pánové, jste svědky skutečného mezníku v historii tohoto blogu. Pan Martin Maršálek podlehl vyvíjenému nátlaku ze strany paní Martiny Maršálkové a zasedl k počítači, aby se s Vámi podělil o své dojmy z vánočního večírku. Bez jakékoli cenzury z manželčiny strany!

Nezačíná.

Měla jsem jen jedno smělé vánoční přání. Tak smělé, že mě s ním Ježíšek poslal do řiti. Chtěla jsem jeden jediný článek. Co článek, pár vět ve stylu : "Byl jsem s manželkou na vánočním večírku, bylo tam hodně lidí, jídlo bylo dobrý, pití bylo dost". Možná jsem se chtěla i přesvědčit o dalších manželovo kvalitách, dosud nevím, jak píše a jak zpívá. O zpěvu nemluví, ale své literární nadání zmiňuje často a rád.

Článek mi přislíbil v neděli. Během týdne jsem nenaléhala, je to přeci pracující, a sjednala víkendovou uzávěrku. V sobotu článek přislíbil na neděli. Dnes, v neděli, odložil na pondělí. Na pondělí, kdy se stěhujeme a patrně nebudeme mít nějakou dobu internet. Sopka bouchla. Pan Maršálek má spoustu práce, proto nemůže napsat pár vět. Tak se ptám, jak je možné, že právě kouká na televizi, zase.

Pokud článek uveřejním, prý na mě už nepromluví. Nicméně já slíbila článek o víkendu. Já sliby plním. Nerozlišuji je na ty důležité a na ty nedůležité, jako někdo.

Miláčku, jestli čteš má slova, už se na tebe nezlobím, že jsi nic nenapsal, já na základě toho napsala článek jiný, tento. Zlobit se nemůžeš, ty jsi spokojený, že jsi nemusel psát a já mám víkendový článek, jak jsem chtěla. Sám sis vybral. Proto by zlobení se na mě bylo hodně nespravedlivé...

Právě mi hodil mandarinkové slupky na hlavu. Rozhodnuto, zveřejňuji.