Ta Padesátka... dokopala k článku nejdříve Klávesnici... a teď mě! Zvláštní sílu má tato žena! :D
Přitom se dalo o čem psát, ale nebyla chuť, síla ani čas.
Kde bych začala... že už zase rozprodávám majetek, protože se budeme stěhovat!! Ne, není to opožděný apríl!
Je to tak. Nad naší zahradou ční jeden strom. Což o to, krásný strom s červenými bobulkami (babička říká, že je to kalina), na který se dobře dívá... ale jinak je to úplně debi*ní strom (Promiň, kalino). Za prvé zastiňuje celou zahradu a slunko se tak dostane jen na určitou část- na tu vydlážděnou. Za druhé ty červené bobulky jsou všude. Za třetí na té kalině vysedávají kočky, které nám pak hopsají od sousedů na zahradu a vyprazdňují se... a protože úklid po kočkách nikdo neřeší, snaží se ho řešit Ketynice prasnice. A za čtvrté, na kalině vysedává milion a jeden holub, které krmí soused... a holubi co?? Holubi se taky vyprazdňují. Co vyprazdňují, oni se*ou, a se*ou o stošest. A kam? No přece na naší zahradu. Pověsit prádlo nebo se usadit na židli do stínu kaliny je tak přinejmenším riskantní. Jak jsme zjistili, riskantní je už i zaparkovat u nás před barákem auto. Automobil včerejší návštěvy schytal dva přímé zásahy, na každou stranu jeden.
S kalinou dál žít nemůžeme (a nezachrání to ani ten krásně vonící jasmín na druhé straně zahrady), a tak jsme se rozhodli přestěhovat!
No dobře, tak teď už kecám, nestěhujeme se kvůli stromu, ale chybět nám rozhodně nebude!
Poslední měsíc tedy znovu obchoduji s movitostmi.
První šla postel. Slečna se ptala, jestli neprodávám i naše matrace...ne neprodávám. Kdybych jí řekla, že stály asi pětkrát tolik, co teď ta postel, asi by mi nevěřila. Jo, naše matračky, na ty si jednou budem nechávat zhotovit i rakve na míru! (No jo, blbej humor, ale představa vtipná, no uznejte.)
Policový díl putoval ke Slovence, zdravotní sestře žijící zde už 12 let.
Pro zrcadlo si přijela blondýna v nablýskaném sportovním Mercedesu...tak, že bych hádala to zrcadlo, ale ne second hand.
Všechny stolní hry si odvezl milý postarší Angličan, prý potřebuje zabavit děti.
Pro sekačku dojel pán, kterému jeho sekačka zrovna vypověděla službu.
Pro sedačku, konferenční stolek a židle si přijel Moldavan. Už při mailové komunikaci se tázal na slevu. Dostal ji, zbavit se tří věcí najednou bylo fajn i pro mě. Komunikace s ním byla dosti odlišná, než komunikace a Angličany. Chybělo please nebo thank you. Když změnil dommluvený čas přijezdu, neptal se, prostě to oznámil (žádné "mohl bych přijet v..." ale prostě "přijedu v..." a basta). Nakonec si s kumpánem naložil věci do dodávky a ještě zkoušel "50, že jo..". Ale to zkoušel špatně. "Naval 55 a padej." No dobře, takhle přesně jsem to neřekla, přeci jen to byl Moldavan s kumpánem, že jo.
Můj psací stůl měl zájemce dneska. Hádám Pakistán. Přijeli a zase odjeli, bez stolu. Paní se zdál moc velký. Jasně, proč se ptát na rozměry předem. Ihned znovu inzeruji. Naštěstí do dvou hodin přijíždí pán až z Londýna. Také s dodávkou a kumpánem- osmiletou dcerkou, pro kterou je stůl určen. Prodáno.
Večer prodávám matraci pro hosty a zítra kolobrndu. Kolobrnda poputuje k mé kolegyni z restaurace, jednadvacetileté Jennnifer, která žije s rodiči, má dvě práce a chodí do nich pěšky. Z mojí koloběžky byla tehdy úplně nadšená, a stejně nadšeně teď souhlasila s jejím odkoupením.
Jen to umělecké dílo, stůl s dírou v každém rohu nikdo nechce...
Na řadu přišlo také loučení. Paní Julie nejdříve přijela ještě k březnu k nám, mimojiné Martinovi dopřála nový, kratší sestřih. Minulý týden jsme dorazili my k ní a poprvé vyzkoušeli skutečně anglické barbeque, tedy grilování.
Včerejší návštěvou s pokakaným autem nebyl nikdo jiný, než Jitka a Mike. Shledání po roce. Dostala jsem nádhernou kytici tulipánů a Jitce pro změnu darovala mou orchidej... stěhovat jí nemůžu a co vám budu povídat... ač jsem dělala co mohla, nebyla u mě šťastná. Improvizovaně jsme seděli v obýváku na matraci a zahradních židlích, zahráli si Uno i Buzzův kvíz a užili si spoustu legrace :)
No...možná si říkáte, že to nejdůležitější jsem Vám neřekla... kam se budeme stěhovat.
Tož to já Vám říct nemohu, protože to vlastně ještě tak ouplně nevím... se ještě uvidí :D
Proč a kam Vám tedy povím později...
Každopádně ale... pokud v květnu uvidíte v Praze nebo v Litoměřicích někoho, kdo mi je strašně podobný... tak to budu s největší pravděpodobností já :D
