Ta Padesátka... dokopala k článku nejdříve Klávesnici... a teď mě! Zvláštní sílu má tato žena! :D
Přitom se dalo o čem psát, ale nebyla chuť, síla ani čas.
Kde bych začala... že už zase rozprodávám majetek, protože se budeme stěhovat!! Ne, není to opožděný apríl!
Je to tak. Nad naší zahradou ční jeden strom. Což o to, krásný strom s červenými bobulkami (babička říká, že je to kalina), na který se dobře dívá... ale jinak je to úplně debi*ní strom (Promiň, kalino). Za prvé zastiňuje celou zahradu a slunko se tak dostane jen na určitou část- na tu vydlážděnou. Za druhé ty červené bobulky jsou všude. Za třetí na té kalině vysedávají kočky, které nám pak hopsají od sousedů na zahradu a vyprazdňují se... a protože úklid po kočkách nikdo neřeší, snaží se ho řešit Ketynice prasnice. A za čtvrté, na kalině vysedává milion a jeden holub, které krmí soused... a holubi co?? Holubi se taky vyprazdňují. Co vyprazdňují, oni se*ou, a se*ou o stošest. A kam? No přece na naší zahradu. Pověsit prádlo nebo se usadit na židli do stínu kaliny je tak přinejmenším riskantní. Jak jsme zjistili, riskantní je už i zaparkovat u nás před barákem auto. Automobil včerejší návštěvy schytal dva přímé zásahy, na každou stranu jeden.
S kalinou dál žít nemůžeme (a nezachrání to ani ten krásně vonící jasmín na druhé straně zahrady), a tak jsme se rozhodli přestěhovat!
No dobře, tak teď už kecám, nestěhujeme se kvůli stromu, ale chybět nám rozhodně nebude!
Poslední měsíc tedy znovu obchoduji s movitostmi.
První šla postel. Slečna se ptala, jestli neprodávám i naše matrace...ne neprodávám. Kdybych jí řekla, že stály asi pětkrát tolik, co teď ta postel, asi by mi nevěřila. Jo, naše matračky, na ty si jednou budem nechávat zhotovit i rakve na míru! (No jo, blbej humor, ale představa vtipná, no uznejte.)
Policový díl putoval ke Slovence, zdravotní sestře žijící zde už 12 let.
Pro zrcadlo si přijela blondýna v nablýskaném sportovním Mercedesu...tak, že bych hádala to zrcadlo, ale ne second hand.
Všechny stolní hry si odvezl milý postarší Angličan, prý potřebuje zabavit děti.
Pro sekačku dojel pán, kterému jeho sekačka zrovna vypověděla službu.
Pro sedačku, konferenční stolek a židle si přijel Moldavan. Už při mailové komunikaci se tázal na slevu. Dostal ji, zbavit se tří věcí najednou bylo fajn i pro mě. Komunikace s ním byla dosti odlišná, než komunikace a Angličany. Chybělo please nebo thank you. Když změnil dommluvený čas přijezdu, neptal se, prostě to oznámil (žádné "mohl bych přijet v..." ale prostě "přijedu v..." a basta). Nakonec si s kumpánem naložil věci do dodávky a ještě zkoušel "50, že jo..". Ale to zkoušel špatně. "Naval 55 a padej." No dobře, takhle přesně jsem to neřekla, přeci jen to byl Moldavan s kumpánem, že jo.
Můj psací stůl měl zájemce dneska. Hádám Pakistán. Přijeli a zase odjeli, bez stolu. Paní se zdál moc velký. Jasně, proč se ptát na rozměry předem. Ihned znovu inzeruji. Naštěstí do dvou hodin přijíždí pán až z Londýna. Také s dodávkou a kumpánem- osmiletou dcerkou, pro kterou je stůl určen. Prodáno.
Večer prodávám matraci pro hosty a zítra kolobrndu. Kolobrnda poputuje k mé kolegyni z restaurace, jednadvacetileté Jennnifer, která žije s rodiči, má dvě práce a chodí do nich pěšky. Z mojí koloběžky byla tehdy úplně nadšená, a stejně nadšeně teď souhlasila s jejím odkoupením.
Jen to umělecké dílo, stůl s dírou v každém rohu nikdo nechce...
Na řadu přišlo také loučení. Paní Julie nejdříve přijela ještě k březnu k nám, mimojiné Martinovi dopřála nový, kratší sestřih. Minulý týden jsme dorazili my k ní a poprvé vyzkoušeli skutečně anglické barbeque, tedy grilování.
Včerejší návštěvou s pokakaným autem nebyl nikdo jiný, než Jitka a Mike. Shledání po roce. Dostala jsem nádhernou kytici tulipánů a Jitce pro změnu darovala mou orchidej... stěhovat jí nemůžu a co vám budu povídat... ač jsem dělala co mohla, nebyla u mě šťastná. Improvizovaně jsme seděli v obýváku na matraci a zahradních židlích, zahráli si Uno i Buzzův kvíz a užili si spoustu legrace :)
No...možná si říkáte, že to nejdůležitější jsem Vám neřekla... kam se budeme stěhovat.
Tož to já Vám říct nemohu, protože to vlastně ještě tak ouplně nevím... se ještě uvidí :D
Proč a kam Vám tedy povím později...
Každopádně ale... pokud v květnu uvidíte v Praze nebo v Litoměřicích někoho, kdo mi je strašně podobný... tak to budu s největší pravděpodobností já :D
Tak že by teď už, konečně? Hodně štěstí, Martíku.
OdpovědětVymazatJste úúúžasně mobilní lidi! A v květnu budeš u nás návštěvou? Aspoň oplatíš návštěvu rodičům, když máte teď takové starosti. Tak ať se vám podaří najít něco, odkud se nebudete stěhovat kvůli h*vnu
OdpovědětVymazatČlověk se prostě má ozvat, když se mu něco nelíbí...
OdpovědětVymazatTo jako že se vracíš?
OdpovědětVymazatTo by bylo skvělé
Protože v tom případě bych Tě v létě pozvala na kávičku k našim, to je z Litoměřic co by několika šutry dohodil
Marti, podle toho velkého výprodeje bych také hádala, že se vracíte Pokud je to jen moje představa, držím palce ať to příště už určitě vyjde. Jó a v květnu se v Praze budu dívat
OdpovědětVymazatAle ale!:)
OdpovědětVymazatVracíte se? Tak mě napadlo, jestli nebudeš ve stavu, ve kterém jsem teď já Já vás úplně obdivuji, tolikrát se stěhovat, to já se stěhovala ve velkém a se vším 3x a stačilo, z posledního bydliště mě budou muset vynést nohama napřed
OdpovědětVymazat[4]:[5]: Na květen se vracím, to jo. Možná červen ještě... ale pak nezaručuji vůbec nic. Vše je v procesu zatím... říkám, že se uvidí
OdpovědětVymazat[7]: To víš, jsme se stěhovali každý půlrok, tak jsme nechtěli narušit tradici Tvůj stav- dej pokoj, to až budu vědět, že někde vydržíme déle, než rok
OdpovědětVymazatMěla jsem absťák po tvých článcích a ejhle: možná k nám do stověžova dorazíš i ty osobně! Napadá mě jediné: careful what you wish for
OdpovědětVymazatČlánek na mě ale vůbec nepůsobí vesele... tak doufám, že si v tom všem strašlivém shonu taky trochu odpočineš. My, tvoji čtenáři, ti za to budeme vděční
[7]: Já jsem si právě taky myslela. Jsem špatnej diagnostik, špatnej :))
OdpovědětVymazatTak jsem si tak na prstíkách počítala, po kolikáté že to? No nedopočítala, funguje mi jenom jedna ruka, druhá je ještě v šoku z kamarádské výpomoci (čti:manuální práce) na vinici. Každopádně, ať to bude kamkoliv, ať se daří.
OdpovědětVymazatTakže zpátky do domoviny? Super!
OdpovědětVymazatBuzze hrajeme občas taky, hlavně na Silvestra .
Rakve na míru mě rozesmály
OdpovědětVymazat[12]: No, teď osm a půl, brzy po devátý. Teď jsem se po dlouhé době dostala na blog, kvůli stěhování nebyl vůbec čas... tak jsem ráda za ty, kteří nepřidali žádný článek nebo jeden Takže máš taky pochvalu![13]: No to nevím ještě, jestli do dommoviny...třeba jo, třeba ne. Musíme to promyslet.
OdpovědětVymazatBuzze jsme si tehdy koupili před Silvestrem... a hráli jsme asi 6 hodin v kuse, do tří do rána [14]: