středa 24. května 2017

Goodbye England. Co nám (ne)bude chybět?

Před necelým měsícem jsme nadobro opustili Anglii. Po roce a půl. I přesto, že jsme žili v domečku se zahradou a Martin pracoval pro McLaren a měl tak práci snů. Mnozí se tak možná ptají PROČ.

Delší dobu jsme cítili, že Anglie není tak úplně země našemu srdci blízká, ale chyběl impuls. Do Čech se nám příliš vracet nechtělo. Ještě v únoru jsme byli přesvědčeni, že zůstaneme, ale pak najednou... jedna pozice v Německu odjistila spoušť a spustila lavinu dalších. Vždy jsem zarputile tvrdila, že do Německa NE. V životě jsem se učila 5 jazyků, ale němčinu? Je přece hnusná a nikdy jí potřebovat nebudu. Kdybych tehdá věděla...:D
Za pár měsíců tak budu psát o tom, jak se žije v Německu.
Jako malé rozloučení s Anglií však ještě o tom, co se mi v Anglii líbilo a co nikoli.

Bude nám chybět....
  • Pokud je státní svátek o víkendu, volný den si užijete v pondělí!
  • Antikoncepce je zdarma, stejně jako třeba léky pro osoby postižené onemocněním štítné žlázy.
  • Amazon.co.uk Možnost objednání čehokoli rychle a spolehlivě, stejně jako bezproblémové vrácení.
  • Lidé jsou obecně znatelně milejší, ochotnější a vychovanější.
  • Naprosté minimum psích exkrementů na ulicích či v parcích.
  • I nové auto zaparkujete na ulici, aniž byste se strachovali, že vám ho nějakej závistivej nýmand nebo nevychovanej parchant objede klíčem. Krásných drahých aut je v Anglii asi většina, takže nebudete vyčnívat.
  • Pošta chodí i v sobotu.
  • Minimum paneláků, typickým bydlením je dům.
  • Popelnice na tříděný odpad u každého domu.
  • Mini balení chipsů- nesežerete tak celej velkej balík! :D
  • Moc anglických potravin postrádat nebudu... ale jejich mléko a čedar ano. Mnohem chutnější.
  • Footpaths- přírodní cestičky (zkratky) mezi domy. Nemusíte chodit věčně podél silnice, se psem ideální a pohodové.
  • Ve srovnání s ČR lze mnohem více věcí vyřídit elektronicky, telefonicky nebo alespoň poštou.
  • Home delivery neboli doručení potravin až do domu. Mnohem častější a spolehlivější, než v ČR.
  • A co si budem povídat, anglické platy mají něco do sebe :)
Nebude nám chybět...
  • Libra, která s Brexitem citelně oslabila... dost na prd, když si těžce vydřené peníze chcete směnit za koruny.
  • Zdravotnictví obecně. Nemožnost jít přímo ke specialistovi, třeba takový gynekolog neexistuje. K obvodnímu lékaři se člověk musí objednat a někde jsou čekací lhůty takové, že se problém vyřeší sám. Buď se uzdravíte nebo umřete :D
  • Autobusová doprava. Nespolehlivá a ještě k tomu drahá.
  • Bez auta jako bys nebyl.
  • Pepřový sprej, obušek, paralyzér...vše protizákonné!
  • Domy často z papundeklu a problémy s vlhkostí. V interiéru nepraktická okna, která buď nelze otevřít vůbec nebo jen směrem ven a nelze je tak pořádně umýt zvenčí. Dále hodně koberců, které se mně osobně zdají často nepraktické.
  • Počasí.
  • Minimum odpadkových košů- jako pejskař toto vnímáte citelně.
  • Lesy a pole jsou velmi často oplocené (soukromý majetek) - málo možností k procházkám přírodou tak, jak známe z ČR.
  • Bydlení v pronájmu není úplně procházka růžovou zahradou. Ve srovnání s ČR jsme mnohem hůře jsme něco našli, veškeré papírování bylo mnohem složitější (a dražší), stejně jako opouštění a předávání bytu.
  • Kohoutkové baterie. Typické anglické umyvadlo má dva kohoutky- jeden na vodu studenou a druhý na horkou... asi si dovedete sami představit, jak praktické to je. Zlatý pákovky.
  • Je to daleko autem!
  • A nakonec typický rys Angličanů, na který jsem si opravdu nedokázala zvyknout. Každých deset minut odpovídat na to, jak se mám, jestli jsem v pohodě....
A teď už vážně uzavírám anglickou kapitolu.... :)

úterý 9. května 2017

Stěhování číslo 8.5 v obrazech

V úterý 25. dubna dorazila do malého městečka Ottershaw vzácná návštěva, balící a stěhovací výpomoc a psychická podpora při letu v jednom. Kdo by snad neuhádl, na fotografiiích je zobrazena mamka (moje) a mamka (Martinova).


Den před odletem, v sobotu, jsme navštívili Londýn. Prošli jsme přímo pod kolem London Eye přes Westminsterský most k Big Benu a Westminster Abbey. Přes střídání horských stráží a Trafalgar Square k Buckinghamskému paláci.


V St. James park, který se nachází u paláce jsme se kochali květenou.


Nakonec samozřejmě nesměl chybět slavný Tower Bridge.
Londýn jsem navštívila podruhé. Poprvé to bylo před rokem, na kole a v neděli. Tehdy bylo nádherně a aut minimum. Mamky byly letos poprvé a dojmy byly velmi rozpačité... auta, auta, auta.


V neděli 30.dubna odpoledne přijela červená dodávka s přívěsem. Ta samá dodávka, která nás do Anglie přistěhovala. Tenkrát všechno a všechny. Letos jsme naložili jen náklad a Ketynku... věděla jsem, že Ketynka je dokonalá, pro nás stvořená salámistka a tak jsem byla asi nejvíc v klidu. Ale máma.... nechápu, jak někteří lidé mohou svého psa odložit do klece a odejít napořád... když existují tací, kteří cizího psa nedokáží odložit ani na 16 hodin. Co vám budu povídat, obrečela to.
Já a mamky jsme ještě ten samý den, jen o pár hodin později, odletěly z letiště Gatwick. Martin zůstal ještě týden, chodil stále do práce. Stejně by letět nemohl, 30.dubna přeci létají jenom čarodějnice!


Na přistávací dráhu pražského letiště jsme dosedly po půl jedné ranní. Nocleh nám poskytla má kamarádka Anička.(Musím říct, že se opravdu hodí mít kamarádky každou na jiném konci Prahy:D ) Trochu vyspat a na půl devátou už jsme taxíkem dorazily na místo, kde už čekala dodávka i taťkové s auty a vozejkem. Ketynka vyskočila jakoby se nechumelilo a vysloužila si nálepku jednoho z nejhodnějších převážených psů vůbec.

Protože momentálně jsme tak trochu bezdomovci, věci se složily na chatě a v pokojíčku v Litoměřicích, kde dočasně budeme nejspíše převážně přebývat. Proto stěhování 8 a půl... Kde bude 9?? Německo nebo Praha?? Teď babo raď....

Pod stromečkem

Jsem si říkala, že tohle téma vám sem cpát nebudu, protože to je nudný, trapný, nikoho to nezajímá a ještě byste určitě záviděli. (Hele, cho...