Akce matrace

Nevěřili byste, kolik životního času nám sežraly matrace. Představa, že ještě v životě budu muset nějaké pořizovat, mě už teď celkem drásá.

Naše úplně první matrace byla součástí postele. Říká se jí futonová a je to asi jedna z nejlevnějších variant vůbec. A taky nejhorších. Péra v zádech, nic moc. Zhruba od té doby naprosto nesnáším pružinové matrace.

Futonovka letěla do kontejneru a šli jsme si pro pěnovou do Lidlu. V akci, ne asi. Byla o dost pohodlnější, než její předchůdkyně, ale tak akorát jsme jí měli dost, když jsme se rozhodli přestěhovat. Matraci jsme prodali i s postelí.

Velím, že takhle už teda néé. Na matracích se šetřit nemá, koupíme pořádný, co už nevyhodíme, ani neprodáme! Jako již zkušená jsem navíc rozhodla pro matrace dvě, jednu už nikdy. V životě zkrátka existují situace, kdy je třeba vyhradit si svůj prostor a u mě je to jednoznačně spánek. Meze jsou jasně dány, a nedochází k nočním rozhovorům typu:

"Neroztahuj se, seš na mý půlce!"

"Nejsem!"

"Seš"

"Nejsem!"

....

Tenkrát jsme v Praze obleželi snad všechny matrace ve všech velkých obchodech s nábytkem. Nakonec jsme si vybrali ve Scontu- měli akci 1+1....:D Matrace už byly v autě, když jsem si všimla, že jedna je špinavá. To nene, chci novou. Nová není, vyperte si potah. To nene, vyperte si ho sami a vraťte mi prachy. Takže zase návrat na gauč...

Konečně nás napadlo zajít do specializovaného obchodu, který jsme měli celou dobu přímo před nosem- tak 150m od bytu. A tam to přišlo. Láska na první leh. Oboustranná matrace (tvrdší strana pro Martina, měkčí pro mě) z paměťové pěny s pratelným potahem a mírami 80-200-26cm. Cena překročila náš tehdejší strop, asi tak dvakrát, ale nešlo jinak, pokud jsem nechtěla každý den před zavíračkou u prodavačky škemrat, zda bych nemohla přespat v obchodě.

Ten týden do doručení, to už na tom hrozným gauči přeci dáme. Jó, kdyby týden. To bychom nesměli narazit na někoho, jehož týden disponoval asi tak třikrát větším množstvím dnů, než ten náš. Nicméně Martinka si s*át na hlavu nenechá a špatně vyspaná už vůbec ne! Po prvním telefonátu mi byly přislíbeny dva polštáře zdarma. Fajn. Nicméně nakonec s matracemi přišel jen jeden. Už jsem říkala, že s*át na hlavu si nenechám? :D Po mé upřímné veřejné recenzi na internetu ihned přispěchali s omluvou a druhý polštář byl na světě. Matika nikdy nebyla má oblíbená, ale dva lidi rovná se dvě matrace rovná se dva polštáře, tím jsem si jistá.

Za všechny ty peripetie tyhle matrace ale stály, fakt jo. Dyť jsme si je stěhovali i do Anglie! Nevzdali jsme se psa, nevzdali jsme se matrací! A stejně tak jsme se všichni společně vrátili. Když jsme pak z bydlení po share housech přijeli na víkend k našim, kde matračky našly dočasný domov, bylo to jak přelehnout si z pryčny na obláček.

Nicméně bylo rozhodnuto, že do Německa matrace (stejně jako krabice na pájení, kdo si vzpomene...) pojedou až v případě skutečně víc než nad slunce jasného dlouhodobého pobytu. Částku, kterou bych dala za jejich případný převoz jsem se rozhodla vložit do jiných matrací, které při případném stěhování (ne, stěhování neplánujeme, ale to jsme původně neplánovali nikdy...) zase prodám.

Objeli jsme Sconto, XXXLutz, Ikeu...den v čoudu a nic z toho.

Ve Scontu jsem si ovšem vyhlídla předsíňovou stěnu, tak proč to nevzít při jednom a online neobjednat i matrace, které na krámě neměli. Kdyžtak je vrátíme... Čekací doba týden, to dáme :D Přesto, že jsem objednala dvě naprosto totožné matrace, jedna přišla v sobotu, druhá v úterý. Objednávala jsem matrace se jménem Stella Royal Plus o výšce 16cm a na obrázku se jádro skládalo ze tří částí- modré, oranžové a žluté. Domů mi však přišly otřesné matrace pouze s modrým jádrem a cedulkou "Sandy... 14cm."

Přišla tak na řadu ta věc, které se říká zákaznický servis. Ta věc, s kterou podle mě obchod stojí a padá. Tenhle se u mě totálně zhroutil! Jelikož odpověď "Matrace jsou v pořádku, Sandy je název výrobce..." mě opravdu neuspokojila, naopak tak akorát dopálila. Tak takhle, drahé Sconto, opravdu ne.

Jiné matrace jsem si objednala ihned na Amazonu, který využíváme takřka neustále a považuji jej za společnost s nejlepším zákaznickým servisem na světě. Zde malé srovnání.

Doba dodání:

Sconto- totožné matrace přičemž první matrace byla na cestě 5 dní, druhá 8 dní.

Amazon- matrace různých značek, obě doručeny po dvou dnech.

Reklamace po telefonu:

Sconto- zaměstnankyně nehovořila anglicky, ani nebyla schopna předat někoho jiného.

Amazon- s angličtinou bez problému

Odpověď na email:

Sconto- 3 dny

Amazon- tentýž den, nejpozději do druhého dne.

Nabízené řešení:

Sconto- Prvotně žádné, na jejich straně chyba přeci není. Druhotně: Odvoz na matrace přijede v sobotu mezi 8:00 a 20:00. Čus bambus, jestli se vám to hodí se neptáme.

Amazon- Hluboce se omlouváme, vyměníme, vrátíme, slevíme, odvezeme... pokud si budete přát odvoz, v jaký den a v jakém časovém rozmezí by Vám to vyhovovalo?

Pro upřesnění: Amazonu matrace nevracím, jsou vskutku dobré, ovšem mám tu od nich dvě žehlící prkna, která nebyla stabilní a pro které si zítra přijedou. A objednám si nové, jen jinou značku.... a kde? Na Amazonu, ne asi!

Stěhování po deváté!

Po měsíci bydlení a kočování po pokojích v sharehousech (ne, že by to nebyl vopruz, ale do stěhování je nepočítám), je to dnes přesně týden, co bydlíme ve "svém". Naivně jsem si myslela, že když už se do bytu nastěhujeme, v řemeslnících se hne svědomí a potažmo hnou i svojí p*delí. Nestalo se tak. Za tento týden přišli jeden den na hodinu a půl, druhý na dvě, další dny vůbec. Akorát zbrousili podlahu v ložnici a připevnili lišty. Čemu se však divit, když vymalování bytu jim trvalo měsíc. A tak si připadám zase jako na koleji, kde jsme myli nádobí v koupelně a prali v suterénu.

Tedy sice bydlíme, ale na posteli zase nespíme. Pokud však bude progresivní vývoj pokračovat, dočkáme se jí též.

Prvních pár dní jsme uléhali na nafukovací postel. I přesto, že Martinovo váze jsem nyní skoro nejblíže v historii, rozdíl ve výšce ložné plochy je stále markantní. Tentokrát jsme si tak k "Není nutno, aby bylo přímo veselo..." mohli začít přehrávat ještě "Jednou jsi dole, jednou nahoře...". Aby toho nebylo málo, zjistili jsme, že matrace uchází... průměrnou rychlostí "dvě hodiny/ležíš na zemi". Někdo budí v noci sousedy sexem, my šlapací pumpičkou.

Po pár dnech jsem matraci konečně zalepila vteřinovým lepidlem-progres č.1.

Po dalších dnech jsme přivezli rozkládací gauč- progres č.2.

Progres č.3 v podobě postele (i když zatím bez matrací), čeká smutně rozložený v koutě na hotovou ložnici a ty řemeslnický lenochody.

Jak jste mohli vyčíst výše, už shromažďuji nábytek. Což se mi povedlo naprosto dokonale, až na jeden černý puntík jménem Horváth. Vysvětlím níže.

Nábytek jsem klasicky hledala na internetu z druhé ruky- na ebay.kleinanzeigen. Dlouho nic. Buď bez odpovědi nebo neuměli anglicky nebo věc už nebyla volná... a pak najednou pic, v pátek večer jako kdyby se hnul vesmír a já nestíhala odepisovat. Tak jsme si v sobotu jeli do jedné stanice pro bezvadný přebalovací pultík s krásnou podložkou se sovičkami a do jiné mrknout na gauč, stůl se židlemi, postel a skříň. Vše za hubičku v perfektním stavu. Prodával mladý ruský pár, Andrej a Evženie, 27 let. Vzali se těsně před odjezdem do Německa, které po roce a půl opouštějí... jakoby mi to něco připomínalo... :)

Na neděli tak bylo třeba objednat dodávku. Po minulé rozpačité zkušenosti s kuchyní jsme se rozhodli dát šanci Čechovi jménem Horváth. Přeci nejsou všichni Horváthové stejní....se říká. Dohodli jsme, že přijede kolem půl dvanácté.

V neděli v deset jsme u mladých Rusů začali rozmontovávat. Tedy, kluci začali, já si povídala s Evžou a opravdu jsme si rozuměly. V 11 bylo rozmontováno a tak chlapci začali snášet nábytek na chodbu do přízemí. Ze třetího patra bez výtahu!

Hotovo. V prázdné kuchyni už jen čekáme na příjezd dodávky a přikupuji ještě krásnou rychlovarku! Všechno šlape jak na drátkách, říkám si. Dokud v 11:36 nepřijde zpráva od Horvátha, cituji: "Dobry den ale dnes mito nejde nebo nam dotoho neco prislo rodini problemi prominte gdiř tak jindi este jednou prominte". Víc komentovat asi netřeba. Před barákem nám stojí akorát náš kombík, kam se z tohoto nákupu vleze tak akorát ta rychlovarka. Jen si to představte...

Panu Horváthovi odepisuji, že jindy už rozhodně takovou situaci opravdu riskovat nehodlám.

Jeho odpověď opět stojí za citaci:" pani stalo se nam ze miho tati bracha cera umrela uz chapete gdiz takovou viec nevipe to pochopit a ja za to nemuzu ze voni dali nedavno vediet a tak sme sli richle na cz".

Když mi tep klesne na přijatelnou hodnotu, začínám přemýšlet. Voláme Rusovi od kuchyně, není jiná možnost. A jestli nebude moct, jsme v p*deli jak Baťa s dřevákama. Domluva trvala století jako minule, i přesto, že s ním v jeho rodném jazyce komunikovala Evža. Ale přijel! Akorát stál víc, než celej nákup. Neděle, urgence na poslední chvíli, a možná byl trochu nakrklej, že jsme mu nedali vědět rovnou. No co už.

Cestou jsme ještě zastavili na jedné stanici pro pračku. To jsme měli také štěstí, první zájemce před námi odpadl a za námi stálo v imaginární frontě dalších 12. Aby ne, za tuhle krásnou A+++ Boschku jsem dostala od Martínka speciální pochvalu!

A poslední krok... nanosit všechno do bytu. V druhém (a půl) patře. Zase bez výtahu! Beru rychlovarku a po zbytek času funguji opět jako odborný dozor. A jako odborný dozor odborně říkám, že Martin je borec, silák, machr a nejlepší chlap na světě. Takových schodů, a s nákladem! Já bych to nedala už v první stanici, po druhé cestě nahoru bych řekla, že nábitek si nechte, umrela miho tati bracha cera, musim jit!