Příchod miminka do domácnosti se psem... řeší se to dnes a denně. Jak to tedy vypadalo u nás?
Tak, jak jsem očekávala. A to tak, že Ketynka je pošuk, ale v důsledku nejlepší pes, kterého jsme si mohli vybrat.
Pozdního večera 24.11. parkujeme před domem, já čekám v autě a Martin vybíhá do bytu pro Ketynku. Obejdou spolu blok, aby si aspoň uvolnila svěrače, když už ne emoční vypětí. Přebírám vodítko a Martin z auta vytahuje vajíčko s Máťulou. Z normálního pejska se během vteřiny stává magor pokoušející se za cenu ztráty vlastního života udušením zběsile přivítat návštěvu. Jako vždy. Akorát jindy stojí návštěva na dvou nohách a váží mnohokrát víc, takže nyní může Ketynka na návštěvníka pouze pohledět dusící se na postroji. Tento stav nadšení přetrvává pár hodin. Postupně Ketynce dochází, že tahle návštěva už nikam neodejde a není třeba směrem k ní projevovat nějaké přílišné nadšení či náklonost. Tenhle pinďa už je náš a možno pomaličku přejít k lhostejnosti stejně jako u ostatních stálých obyvatel bytu.
Ač by se snad z aktualizované fotografie na blogu mohlo zdát, že ti dva už si spolu hrajou v ohrádce, nenechte se mýlit. Fotografie je náhodná momentka nic nevypovídající o skutečnosti :)
Ketynce je Máťa jeden velký šumák. Ostatně tak, jako my, dokud nedržíme v ruce žvanec. Aspoň, že aspoň u kojení nesomruje!
Když si vzpomenu, že Ketynka měla být údajně žárlivá (než se dostala k nám, žila s malými dětmi...což se teď hodí, chůzi vedle kočáru nezapomněla), přijde mi to jako jeden velký vtip :)
Tehdy jsem říkala, že s příchodem miminka se pro ní ni nezmění. Změnilo. Chodíme víc ven, přeci jen v těhotenství se mi občas prostě nechtělo nebo nijak daleko. Teď chodíme na dlouhou procházku každý den, protože to je jediná doba, kdy je naše miminko schopné spát déle, než dvě hodiny.
Také nespí v posteli, ale tuto změnu jsem záměrně provedla už měsíc před porodem. Nutno říct, že jsme jí jako bolestné pořídili luxusní pelech, který mohu použít jako záložní spaní pro návštěvy.
