Najdi 10 rozdílů

V Anglii zatím nejsme vůbec dlouho, přesto jsem si za tak krátkou dobu všimla několika věcí, které jsou jiné, a na které si budu zvykat. Na některé ráda, na některé nerada. Nejedná se o univerzální popis celé Anglie, ale pouze postřehy z jednoho města, z High Wycombe.

Potraviny

Hlady neumřete. Výběr je obrovský a při první návštěvě supermarketu (Morissons máme 5 minut od domu) jsem byla nadšená. Ne všechno je však dobré a je třeba si najít to své. My si našli třeba 6 kousků pečiva za libru. A tak si bereme výborné máslové croisanty a italské ciabatty.

Milujeme anglické mléko! To z českých luhů a hájů mu nesahá ani po kotníky. Čerstvé v plastu tu stojí stejně jako trvanlivé v krabici. Kupujeme vždy rovnou tu největší láhev čerstvého- 4 pinty (2,2 l). Ta chuť! Je fakt, že anglické polotučné mléko, které kupujeme, obsahuje 1,7 % tuku, ale nemyslím, že 0,2% (v porovnání s naším 1,5%) mohou způsobit 200% chuťový rozdíl, jelikož tak snad nechutná ani naše čerstvé plnotučné.

Občas, třeba jako dnes, se stane, že potřebuji něco, co tu prostě nevedou. Třeba strouhanku na řízky a tvaroh do koláče. Když to nevedou v Anglii, tak to ovšem vedou v Polsku! Polské obchody tu jsou snad v každém městě, i v tom našem. Řízky budou!

Automobilová doprava

Auta jezdí vlevo. Auta mají volant na pravé straně. Everybody knows.

Netuším, jaké to je jezdit nalevo, protože auto jsem neřídila ani v Čechách. Tedy řídila, ale jak rychle jsem začala, tak rychle jsem přestala, jelikož jsem si uvědomila, že jako řidička jsem nebezpečná sobě i svému okolí. Kdyby byli všichni lidé schopni takové míry sebereflexe, počet dopravních nehod by rapidně klesl.

Situaci tak hodnotím z pozice chodce. Prý je to hodně nebezpečné, protože člověk je zvyklý se dívat na druhou stranu. Já tedy jak v Čechách, tak tady, koukám všude a je mi naprosto jedno, jestli zrovna odtud auto může jet. Pravidla silničního provozu mi říkají asi tolik, jako fyzikální zákony. Takže prd. Dalším faktem, který snižuje riziko mého úhynu na pozemní komunikaci je, že mi auta na přechodu zastavují na počkání. Buď zastavují té okouzlující plavovlásce anebo té blondýně, co čumí i tam, kam netřeba, a tak netřeba ji mít pod koly.

Dalším rozdílem týkajícím se aut, je absence zimních pneumatik. Zima tu nebývá krutá a skoro nikdy nesněží. Ale když sněží... tak je to v řiti. Letadla nelítaj. Nic, co má kola, nejezdí. No, máme se na co těšit. Winter is coming....

Autobusová doprava

Anglická autobusová doprava je jednou z věcí, která se nedá s tou českou vůbec srovnat. Je to totiž o dost horší!

Čekáte na Godota. Chtěla jsem říct na autobus. A on nepřijede. Nikoli vyjimečně kvůli zpoždění, on třeba ani nevyjel. A tak Martin jezdí autobusem dřívějším, aby pro tyto případy stihl dojet do práce včas. Dalším faktem je, že vzdálenost, kterou autem jedete 10 minut, autobusem jedete 40. Autobus totiž staví asi tak často, jako metro. Opravdu skvělé je, že když staví, nevíte kde, jelikož žádné hlasové zařízení, které by vám sdělilo, kde se nacházíte, abyste věděli, jestli máte vystoupit, tu nevedou. Pro nemístní očistec a já opravdu postrádám ten ženský hlas sdělující mi : "Hůrka. Příští zastávka: Lužiny."

Člověk by očekával, že když něco stojí za h****, tak to bude taky h**** stát. Ani h****. Za měsíční jízdenku jen na trase High Wycombe- Bourne End jsme vytasili 45 liber.

Záclony

V Čechách máme na výběr nepřeberné množství různých záclon a záclonek, které vedle praktické funkce mají i funkci dekorační. Co se týče estetického dojmu zde.... dovolím si říci, že v porovnání s českým okýnkem s krajkou a fialkami za oknem je to někdy k zblití. Pokud záclony v okně jsou, zřejmě pamatují ještě Viktorii a jako historické dědictví se nikdy nepraly. Dále zde plní jen funkci hadru, který znemožňuje pohled dovnitř domu, leckdy tak postačí pouze závěs, též po praprapraprababičce.

Móda

Jestli se tomu ovšem dá říkat móda, já si takto představuji módní peklo. Zlatej českej outdoor. Protože vedle outdooru jsou tu pořád ještě tepláky! Nightworkovej song musel vzniknout nepochybně po shlédnutí Angličanů vykračujících si centrem města v teplácích. Jo, je to pohodlný, doma bych se jich nikdy nevzdala, i koš s nima vynesu. Ale do města???

Vedle tepláků se nám tu však rozmohl i jiný zajímavý nešvar. Balerínky za každého počasí. Nabývám pocitu, že některé dámy zřejmě jinou obuv nemají. Prší. Je zima. Přesto i v tomto nečasu uvidíte minimálně 10 žen s balerínami, samozřejmě, že naboso. A já tu od začátku chodím v kozačkách.

Kabinky v Primarku

Tak ty mě vyšplouchly. Vezmu manžela do Primarku, koupit mu něco na sebe. Vybere si několik věcí. Vyrážíme do kabin. Automaticky jdu s ním, přeci musím vidět, jak mu to padne a sluší. Smolíček, pacholíček. Kabinář mě dál nepustí, protože do části s mužskými kabinkami ženy nesmí! Karlštejn hadr. Zůstala jsem osamocena stát před kabinkami jak trubka a Martin pokaždé musel vyjít ven a ukázat se mi tam. K mému překvapení však neprotestoval a chodil. Příště už by to ale mohlo být jinak a proto vzdávám hold českým kabinkám!

Zmenšená ochrana vlastního pozemku

Ještě doma mně Martin sděloval, že za domem je zahrada. Ze které se projde kolem domu a dojde až....až na ulici. Jelikož vrátka se ještě nestihla udělat. První procházka kolem bloku mě dovedla k zjištění, že vrátka se nestihla udělat u více než poloviny obyvatel. V Čechách by za těchto okolností bylo třeba neustále řešit, zda mi nějaký nezvaný host netrajdá po pozemku, protože tam přeci není plot ani cedule, že je to moje! Tady řeším tak akorát sousedovic kocoura, který by však trajdal i s vrátkama.

Zmenšená rychlost pokladních na kasách, avšak také menší protivnost čekajících zákazníků

Pokladní v Kauflandu nestíhá utírat pot z čela, pípípípípípípípípíp. Přesto čekající fronta zákazníků obrací oči v sloup a přihodí pár rýpavých poznámek.

Píp. Píp. Píp. Píp. Píp. Pokladní v Poundlandu bez zbytečného spěchu namarkuje všechny položky. Lidé ve frontě si povídají nebo čtou zprávy na svém ufounu.

Nevím, co je lepší, páč přiznávám, že čekání ve frontě beru jako kurz sebekoncentrace. Ufouna nemám (zatím) a většinou jsem sama. Ale tak přece se za ten mizerný plat nesedřou.

Léky za libru na každém rohu

Strepsils. Gaviscon. Lemsip. A další léky za třetinovou cenu, než v Čechách. Konečně to všechno ochutnám. Už jsme začly Gavisconem. Proč, to nechtějte vědět.

Země bez psích bobků

Hned první den jsme vyrazili do parku. Parku, který je asi tak 10x větší, než ten Centrální na Lužinách. Oči jako ostříž, připnuté k zemi, v očekávání nášlapných min. Země se však ukázala jako velmi bezpečná s pravděpodobností našlápnutí miny blížící se k nule. K tomuto stavu jistě přispívají i pokuty, které se ukládají v případě nezneškodnění miny. Tady se máme v Česku opravdu co učit.

V několika ohledech neshledávám výraznějších rozdílů.

• Při přecházení silnice se semaforem jsou lidé stejně barvoslepí jako u nás, jen ta blondýna, co se rozhlíží na všechny strany ještě čeká na zelenou.
• Řidiči jezdí jako dobytci. Prý. Já nevím, jak už jsem psala, zaprvé nejsem zrovna Standa Huml a za druhé mi na přechodu každý staví.
• Vánoční výzdobou se i Angličani kochají dva měsíce předem.