Vystřízlivění

Nejnovější zprávy z fronty:

Včera v noci z 22. listopadu na 23. listopadu se topilo, celou noc. Což mělo neblahý vliv na Anu, která z toho ochroptěla a tak nám zachroptěla, že topit se musí tak, jak původně. Takže netopit, takže mrznout.

Rozhodli jsme se tak znovu změnit uspořádání našeho skromného pokojového vybavení. Tak, aby byli postele blíže k topení, abychom načerpali teplo alespoň ve vyhrazené hodiny. Při přemísťování všeho nábytku jsme však zjistili, že všechny stěny jsou mokré... což Anu velmi překvapilo, jelikož se to prý nikdy předtím nestalo... a tak se diskutovalo a diskutovalo proč a jak k tomu došlo... dospělo se k názoru, že jde o "condensation", jelikož dům byl studený a najednou moc teplý (což je přeci dalším důvodem, proč příliš netopit, a když už se topit bude, tak maximálně na dvojku...). Dospělo se také k tomu, že máme v pokoji moc věcí a vzduch nemůže proudit a je třeba je odstranit (což bylo alespoň důvodem k tomu po měsíci konečně odstranit alespoň některé Aniny krámy, které nám zabíraly čtvrtinu pokoje).

Pravdou je, že už nemůžu přehlížet, že z našeho bydlení se stává noční můra. Tolik jsme se kvůli němu v Čechách hádali, tak moc jsem sem nechtěla a Martinovi jsem navrhovala jiná řešení. Když už hádek bylo přespříliš, tak jsem rezignovaně kývla. V ten moment jsem si řekla, že budu pozitivní. Naordinovala jsem si takové placebo. Které však už vyprchalo, protože čeho je moc, toho je příliš.

Protože když pronajímám pokoj, nemohu si dovolit nechat tam haldu svých krámů! Kdyby to bylo týden. Ale my měsíc žili jak ve skladu, protože jsme sami neměli kam pořádně uklidit své. A žili bychom doteď, kdyby nepřišla "condensation".

Protože když pronajímám pokoj a potažmo celý dům, nemohu dovolit, aby nájemníci přemýšleli, jestli jsou v Rusku nebo Anglii. Navíc, když platí, kolik platí! (Bohužel platíme dost na to, kde a jak bydlíme. Ale se psem bohužel nebylo na výběr.)

Protože nemůžeme žít s někým, kdo žije v zimě a z tepla ochraptí, když my to máme naopak. Protože nemůžeme žít v domě, kde je pro nás prostě binec. Protože jsme vzájemně příliš odlišní na to, abychom mohli žít šťastně a spokojeně vedle sebe.

Mimochodem buďte rádi, že tento článek píšu já (jak jinak, že), protože kdyby ho psal Martin, vypadal by asi takto: Kdybych to byl býval věděl, dal bych tenkrát na Martinku, protože ***** ***** *********** ********* ******* *** ******** ********* ***** ******** ******** ***** ******** ************** ***** ******* *********** **** ********* ***** ******* **** ***** ****** ******* *********** ******** ********* ******* **************

Takže hledáme nové bydlení. Pomalu, ale jistě. Tak nějak tuším, že hlavní slovo teď budu mít já.