Stěhování pošesté...

Skončilo to. Životní zkouška doslova za všechny prachy, zahrnující zimu, nepořádek, vlhkost, smrad, plíseň, broučky, oddělené postele, cizí krámy v pokoji a mnoho dalšího.

Při opouštění jakéhokoli bydlení, ať už to byl dům rodičů, privátní podnájem, kolej, stará plzeňská umakartová "jednajednička" nebo pražská "dvakáká" s metrem pod okny, jsem vždy cítila velké množství sentimentu. Opouštění toho pekelného share housu pro mě bylo naopak nejradostnějším dnem z celých uplynulých dvou měsíců.

Díky Bohu, je to za námi. Před námi teď stojí náš první domeček se zahrádkou a parkovacím stáním.

(Nu dobrá, je to takový poloviční domeček s trávníčkem před vchodem a mám jenom koloběžku.... ale... malý krok pro lidstvo, velký krok pro nás!)

A já vám povím, jak jsme se k němu vlastně dostali. No, tož to bylo tak....

Čím více se pro nás bydlení stávalo neúnosným, tím vzrůstala naše potřeba udělat paní domácí pápá. A tak jsme znovu začli obepisovat nemovitosti s dotazem, zda by jim nevadil naprosto klidný, malý a naprosto vychovaný pes... K našemu velkému překvapení jsme víceméně ihned narazili na malý domeček ve Flackwell Heathu, jehož landlord se psem neměl vůbec žádný problém.

Jela jsem ihned na prohlídku. Čekala jsem venku na makléře, když zpoza rohu znenadání vyšel muž s malamutem, až jsem se lekla. Říkala jsem si: "Ještě aby to tak byl náš soused...". Byl. (V Praze jsme měli velké problémy s majiteli malamutky, která si Ketynku pokaždé chtěla dát k svačině a jednou se jí to díky těm ignorantním idiotům málem povedlo. Od té doby mám u "seveřanů" velký vykřičník).

Přijel postarší pan makléř a pustil mě dál. Na začátku dodal, že až se budeme stěhovat, tak to bude samozřejmě čisté. Vzápětí jsem pochopila proč. Neskutečný humus, hanbou bych se propadla nechat tam takový hnus nebo ho někomu ukazovat. Takže mi v hlavě blikaly už dva vykřičníky.

Martinovi jsem vylíčila, co mi našeptává intuice. Nicméně jsme se dohodli, že pojedeme na prohlídku všichni, včetně Ketynky, ještě jednou po tom, co bude dům vyklizený, vyčištěný, načančaný.

V onen den jsme dorazili o více než půl hodiny dříve (pověstná autobusová rezerva) a měli jsme tak možnost čas využít k procházce a bližšímu poznání Flackwellu. Nádherné udržované domky, lidé s úsměvem zdravící prostě proto, že jdete jejich ulicí. V zástavbě všichni psi na vodítku. Pokuta za neuklizení psího pokladu až 1000 (slovy tisíc) liber. Domeček byl čerstvě vyčištěný firmou. Zbožňuji ten odér čistoty, který vzniká při parním čištění koberců. Druhý dojem zkrátka naprosto přebil ten první a oba jsme cítili šanci, že tady na tomto místě bychom mohli být zase o píď šťastnější. Vzali jsme to. Ještě na místě jsme řekli, že to bereme. Od této chvíle se roztočil další byrokratický kolotoč. Musím přiznat, že na něm seděl především Martin a podrobnosti se tak ode mě nedozvíte. Nejdůležitější však je, že jsme z kolotoče slezli s klíčemi od domovních dveří, které jsme použili už 21.12., Vánoce jsme tedy trávili pouze v přítomnosti jeden druhého... nikdy bych nevěřila, jak slastný to bude pocit.

Co se týče odchodu z domu hrůzy, proběhl nečekaně bezbolestně. Pouze nám stále běží výpovědní lhůta, takže do 7. ledna platíme za něco, co nevyužíváme, ale nebylo zbytí. Teď už jen čekáme, až nám vrátí depozit (něco jako naše kauce , bohužel však několikanásobně vyšší).

Ještě před stěhováním jsem musela vyprat kompletně celý obsah skříní a některé věci vyhodit. Plíseň. A buďte rádi, že počítače ještě nejsou schopny přenosu pachů. Na stěhování se mi podařilo přes Gumtree (něco jako Sbazar) sehnat pána s dodávkou, který nás odstěhoval opravdu za hubičku.

Pro všechny zvědavé paparazzi je tu fotoreportáž s názvem Před/Po.

Po téměř dvou měsících s manželem opět uléháme na lože společně.

Kuchyň je konečně jenom moje. S odkapávačem, ručníkem s utěrkou, a máslem i majonézou v lednici (v sharu odkapávač nebyl, utěrku s ručníkem jsme si museli vyžádat a majonéza s máslem byly prostě na lince... salmonele třikrát hurá!)

Obývák plný veteše vystřídal obývák naprosto prázdný, kde funkci televizního stolku plní prozatím krabice od koloběžky.

Pro ty nejzvědavější poskytuji i fotografii našeho záchoda, který můžete spatřit v naší koupelně.

Fotografii koupelny předchozí nemám, tamější zima mi nedovolovala dělat jiné činnosti, než ty nejnutnější.

Na poslední fotografii můžete spatřit moji nynější pracovnu.

Na pořízení stolu, židlí a dalšího nábytku do našeho malého, ale krásného hnízdečka, se usilovně pracuje.