Čekám na autobus, metro nebo jakýkoli jiný dopravní prostředek. Lidé stojí. Ti línější nebo starší sedí. V zimě stojí i ti, co v létě seděli. Já chodím. Za každého počasí. Tam a zpět, zpět a tam. S vytrvalostí dálkové chodkyně v této činnosti setrvávám až do příjezdu očekávaného vozidla.
Nepostojím. Nedokážu stát na jednom místě a čekat. Tato věta má v mém životě smysl doslovný i obrazný, proteď zůstaňme u doslovného významu.
Stejně tak jako pochoduji na zastávkách, pochoduji i na eskalátorech. S malým rozdílem- pochoduji samozřejmě jen v jednom směru. Ráda bych tak připomněla, že na eskalátorech se stojí napravo, aby vlevo mohli chodit spěchající nebo třeba právě takoví pochodující. Já nikam nespěchám, i když si to mnozí stojící myslí. Stejně jako čekání na spoj mi prostě i cesta na jezdících schodech jen přijde neskutečně dlouhá, nudná a ubíjející.
Když už dojde na situaci, kde stát musím, tak alespoň přešlapuji. A tak si možná někteří lidé ve frontě v supermarketu myslí, že první místo, kam po zaplacení půjdu, budou určitě dveře s označením "dámy".
Tak jsem došla k diagnóze s přebytkem energie, kterou v sobě mám a musím jí někam vložit. A proto tedy chodím. A chodím prý děsně rychle! Teď si uvědomuji, že mi to říká hlavně babička a nejsem si tak jista výpovědní hodnotou této informace.
Nicméně prý také zatraceně rychle mluvím, jako kulomet! A to říkají všichni. Bohužel to říkaly i všechny učitelky ve školách, které však podezřívám ze stereotypního chování a pochvalu za recitaci bych od nich neslyšela ani kdybych jim recitovala těsně před upadnutím do narkozy.
Ti, co mě neznají, mi nerozumí. Ti co mě znají, už mi rozumí nebo to aspoň předstírají. Buďtetedysakrazatraceněrádižepíšunabloganetočímvidea!
No zase se směju Jak jinak. A ty tvoje asociace (přešlapování a WC) Taky mluvím rychle - a všichni si zvykli. Museli. Když zkusím mluvit pomalu, rozsypou se mi myšlenky a nejsem schopná nic říct
OdpovědětVymazat[1]: Já tedy když se nuceně snažím mluvit pomalu, tak bys mi tipla obrnu. A tak se nesnažím, ani nemusím, páč anglicky zatím mluvím jak po obrně bohužel tak jako tak.
OdpovědětVymazat[2]: Nějací "zlouni" tady zmáčkli málo hvězdiček. To asi nečetli tvoje ostatní články ...
OdpovědětVymazat[3]: Počkej počkej, to budou "zelenouni" přeci!
OdpovědětVymazat[4]: Jo, zlouni zelenouni To bys nebyla ty, abys zas něco nevymyslela
OdpovědětVymazatJá jsem tuhle přišla na to, že také chodím rychle. Tedy, možná ne tak rychle, ale zadýchávám se jako prase. To budou ty spousty cigaret, já vím. A chodím rychle i když nespěchám. I když vím, že mi autobus jede za dvacet minut a já to mám na zastávku jen pět a to klidnou chůzí.
OdpovědětVymazatS rychlým mluvením měla problém moje sestra a právě díky jazykům se trošku zklidnila. A navíc, teď, když náš tatínek hůř slyší, doprovází sestra svoje slova mnoha gesty, takže každý ví o čem mluví, přestože jí nikdo nerozumí
jé, to je super článek! hlavně s tím mluvením Tě chápu, většina lidí, se kterými se znám nějaký ten pátek si už třeba domyšlí slova, která říkám, protože mi už začaly splývat i hlásky
OdpovědětVymazatSuper, zasmála jsem se a uvědomila si, že na zastávce také popocházím a v metru na eskalátoru, směrem dolů, také nepostávám. Opačným směrem teda postávám. Já už vlastně většinou vůbec nikam nespěchám, ale to nečinné setrvávání na jednom místě teda také fakt nemusím.
OdpovědětVymazat