"Hloupé" seriály. No a co??

S manželem jsme oba mladí vysokoškolsky vzdělaní lidé a díváme se na seriály. I ty nekonečné. No a co???

Nemáme potřebu do světa vytrubovat moudra o tom, jak jsou seriály primitivní a hloupé a každý, kdo se na ně dívá, je zákonitě taky primitiv. Nemám potřebu věci zapírat neb zaonačovat jen proto, abych vypadala lépe. Nebo dnešním jazykem, abych byla cool. Přiznávám, že se na takové seriály dívám a představte si, že z některých si nenechám ujít ani jeden díl!! Coming out.

Jeden z vůbec prvních seriálů, který si vybavuji a který mě nadchl natolik, že mým vánočním přáním bylo mít jeho knižní zpracování, byla mexická telenovela Esmeralda, z které si i po 20 letech vybavuji titulní píseň. Esméééraldááá....

Ve stejných letech jsem byla stejně přikována i ke Komisaři Rexovi, který mě tedy dost děsil, ale pes byl pes. I v tomto případě mi mou knihovničku ozdobila dvě knižní vydání. Ozdobila doslova. Stejně jako zelenookou slepici (prave vymyslena zenska podoba slova slepec, pokud by mne snad nekdo podeziral z neuctivosti), jsem nečetla ani čtyřnohého policajta. Ale byly tam moc hezký obrázky.

Následovala slavná telenovela s Natalií Oreiro v hlavní roli. Divoký Anděl. Cambio dolóóóór.... Na andělovi jsem vážně ujížděla. Vedle toho, že jsem si musela sehnat červenou kšiltovku jsem před spaním myslela na Iva a také si usmyslela, že jednou pojedu na Ibizu. Kšiltovku už nenosím, před spaním nemyslím na nic a na nikoho, protože Martin odfukuje vedle mě, ale Ibiza trvá!

Sledování Kachory bylo jen logickým vyplynutím této éry.

Čarodějky sledovala celá rodina, krom táty. Před spaním jsem se tak pro změnu koncentrovala a snažila se astrálně cestovat stejně jako čarodějka Prue. Návod psali v knížce, kterou jsem si vypůjčila z knihovny. Nikam jsem nedocestovala, divné. Zastavovat čas a vidět budoucnost jsem se samozřejmě se stejným neúspěchem snažila také. Na to už ale příručku neměli.

S mamkou jsme pravidelně zasedávaly do obývacího pokoje a sledovaly osudy Lorelai a Rory, alias Gilmorových děvčat. Dodnes se na ně ráda podívám. Když mi bylo 13, obdivovala jsem Deana. Teď bych hlasovala pro Logana.

Poté přišel velký boom českých seriálů. Myslím, že kolotoč roztočila Rodinná pouta, z kterých pravidelnou dávku emocí s železnou pravidelností přijímala i mamka s babičkou.

Já naskočila až o rok později a podpořila sledovanost konkurenční Ordinace v růžové zahradě. Po čtyři léta jsem sledovala poctivě a s gymnaziální spolužačkou Péťou jsme měly kazdé úterní a čtvrteční ráno o téma postaráno.

Po dokončení středoškolského studia jsem odjela na dovolenou, utekly mi čtyři díly a já se rozhodla přestat sledovat úplně. Tak prostě najednou. Šmitec. Na vysoké škole pak na privátě stejně nebyla možnost, a mé předchozí rozhodnutí se tak ukázalo jako velmi prozřetelné. Po pár letech, když už možnost byla, jsme i s Martinem oba sem tam podívali.

Tady, v Anglii, si pouštíme zpětně na internetu Přístav, jehož předchůdce, Svatby v Benátkách, jsme ještě v Čechách nevynechali jediný díl a dokonce jsme byli i na výletě v Benátkách nad Jizerou či u statku Drozdových.

Stejně jako se před deseti lety roztrhl pytel se seriály vůbec, v poslední době se roztrhly dva s kriminálkami. Stále pravidelně sledujeme Případy prvního oddělení, o jejichž kvalitě vypovídá i fakt, že se na ně dívá i můj nejmilejší a nejdůležitější policista, který všechny televizní záležitosti tohoto typu striktně odmítá z důvodu nevěrohodnosti.

Sledovanost jsme s manželem zvyšovali i Vraždám v kruhu nebo Expozituře, jejíž pokračování- Atentát- si také nenecháváme ujít ani tady.

Nemyslím si, že seriály tohoto ani oného typu jsou hloupé. Stejně tak, jako každé zboží má svého kupce, každý seriál má i svého diváka. Mně se třeba naprosto, ale naprosto vůbec nezamlouvá Futurama, ale nikým nebudu opovrhovat jen proto, že se na ni dívá. Znám dokonce psa Zoidberga... a jeho majitelé jsou našími milými přáteli. Jednoduché seriály opravdu nevypovídají o osobnosti člověka, ani jeho inteligenčním kvocientu. Jsou pouze jedním ze způsobů odreagování a relaxace, právě proto, že jsou tak jednoduché...