Návštěva z pohledu tří generací- část druhá

Minulý víkend, návštěva nás, dětí, v Anglii očima mámy- ročník 1969. Necenzurováno.

"Dostala jsem úkol napsat sloh. Předem se omlouvám za nedostatky, už jsem pár let ze školy a psaním se neživím. Má dcera jediná mne požádala o popsání mé první návštěvy novomanželů v Anglii.

Tak tedy: plán byl převézt několik součástí staré domácnosti z Čech do nově vzniklé v Anglii a při té příležitosti udělat návštěvu s odvozem až k domu. Abych necestovala sama (můj choť razantně odmítl, že se nebude kodrcat autem, později to svedl na zdravotní stav) naverbovala jsem na návštěvu i mou maminku, která je nesmírně vitální důchodkyní. Nakoupily jsme požadovaný proviant ( chleba, housky, knedlíky, salámy, kafe, Caro, piškoty, hrubou mouku, kvasnice, krupičku atd. - skoro vše co v Anglii nemají) upekly pár kousků vánočního cukroví, usmažily řízky, koupily pár lehkých dárečků, lehkých proto, protože co kilo to libra a vyrazily směr Praha. Tam jsme přeložily náklad z osobního vozu do přívěsu a sami jsme nastoupily do tranzitu, kde se převážely již 3 psi,1 kočka a 4 dámy. Na cestě jsme ještě doložily jednoho buldočka, který se chudák malý čipoval přímo u auta, páč pan majitel zapomněl. A vyrazily jsme s dvěmi šikovnými řidiči, kteří při řízení stíhali sledovat seriál na chytrém mobilu a jeden ještě psát SMS :-) (pak že chlapi zvládnou jen jednu věc) směr Londýn. Již jednou jsem se zařekla, že dálkové jízdy busem či autem zavrhuji, s ohledem na má bolavá a věčně zablokovaná záda, ale co by maminka neudělala pro milovanou dceru. Po pár hodinách jízdy jsem již nevěděla jak si sednout, kam opřít hlavu a na spánek jsem neměla ani pomyšlení. Přejely jsme Německo, které se mi zdálo nekonečné, pár kilometrů Belgie, Holandska a ve Francii jsme se naložily na vlak, abychom přejely do Anglie tunelem. Cestou se dva pejsci pozvraceli, jeden měl průjem takže se zes-l, kočka dosti mňoukala a jedna dáma neustále něco potřebovala od řidiče jménem Matěj, takže slovo Matěji jsem slyšela asi stokrát. Ale i toto se s očekávaným setkáním dalo přehlédnout :-). Jako spolucestující s námi jela paní S, která má v Anglii obě své děti již 8 let a tak jsme si toho měly hodně co říci. Stýská se nám stejně, je to prostě dálka. Tuto milou paní na kterou mi zůstane milá vzpomínka jsme vysadily v Londýně, jakožto všechny dámy a pejsky a pokračovaly již sami s babičkou do naší cílové stanice, kde nás již čekala naše princezna, která nás neustále sledovala SMS a myslím, že se těšila jak malé děcko na lízátko (otázkou je jestli víc na české papů nebo na českou mambu). To těšení bylo oboustranné , vlastně s babičkou obojtrojné :-) ? Po výsadku spolucestujících zavládlo ve voze ticho, což nás obě s babičkou uspalo cca na půl hodinky a probudily jsme se už v naší cílové stanici. Takže než jsem stačila najít telefon, abych dcerušku vzbudila stály jsme před domkem a hle moje princezna vykukuje z poza okna a už běží v pyžamku otevírat. Ten okamžik byl moc krásný i teď se mi hrnou slzy do očí. Po 4 měsících je to vaše dítko zlaté zase na dosah a můžete ho obejmout. Já jsem typ objímací a tak mi tady v Čechách moc chybí.

A začal pro mě jeden z nejkrásnějších prodloužených víkendů v životě. S babičkou jsme si na dvě hodinky schruply a už jsme měly naplánovaný program, v čemž je moje dcera dost dobrá. Chtěla nám ukázat, kde pracuje a také nás představit ve firmě jejich personalistce, což se mi zprvu moc nezamlouvalo, páč jsem si připadala jak exot na ukázku :-). Ale což alespoň uvidím, kde můj potomek vytváří pracovní hodnoty. Vyrazily jsme pěšky, přes dotyčné huburozbíjející místo. Už na horizontu mi bylo jasné, kde se stal ten držkopád. Mimochodem koloběžka stojí na hanbě u dveří a já jsem jí ještě nabančila, protože ubližovat mojí holčičce nikdo nebude.

Došly jsme do firmy, kde se všichni usmívali, nikdo nikam nespěchal a vládl tam klid a mír. V mému překvapení tam pracovalo mnoho cizinců, převážně indů, takže jsem si jako exot vůbec nepřipadala. Paní personalistka moc milá paní nás přivítala jak jinak než s úsměvem a aniž bychom znaly řeč slušně jsme si poklábosily. Dala si s námi obídek a popřála nám hodně štěstí a krásný pobyt. Pak jsme si daly ještě kafíčko z automatu, které mají ve firmě zcela zdarma a nezapomněly jsme ochutnat i jejich limču taktéž z automatu zdarma. Zvizitýrovaly jsme dceřinu kancelář a navštívily WC, které bylo voňavou čistoskvoucí místností, tam se musí dělat šíša s úsměvem :-).

Při zpáteční cestě jsme se zastavily v obchůdku s ovocem a zeleninou, prý nejlepším široko daleko a valily oka - čerstvý kopr, petržel atd. vše vypadalo jako kdyby to právě sklidili, to se jen tak nevidí.

Odpoledne jsme pak zašly s Ketynkou na parádní hřiště, kde se dají házet psům aporty a hned vedle jsou cvičící prvky pro dospělé z jedné strany a dětské prolejzačky z druhé strany a u toho je samozřejmostí WC a čisté! Kdyby nebyla zima jak v ruském filmu, tak tam jsem ještě teď. Moc krásné to bylo.

Večer jsme byly brzy unavené a tak jsme zalezly do postýlky. Vešly jsme se všichni do jedné 160 cm postele a bylo nám společně moc krásně, ale vytuhly jsme dřív než se vrátil ze služební cesty pan domácí, kterého jsme svou přítomností vyhostily na gaučík v obýváku. Chvála mu buď za svůj statečný čin, protože spát na té věci co jí říkají gauč by mě asi odrovnalo. Je to trénink na prkno :-).

Ráno jsme vstávaly brzo brzičko, protože jsme jely s hodnou paní sousedkou, která pochází z Čech a její příběh je na celou knihu, do Windsoru na hrad. Je to nádherný hrad, který rozhodně stálo za to vidět. Už chápu proč je tam tak drahý vstup - 20 liber a osobní prohlídka jako na letišti. A můžu říci, že jsem se procházela místy, kde sama velká královna Alžběta. Šlapala jsem po těch samých kobercích bez jakýchkoli návleků a všude bylo čisto, jakožto v celém městečku. Nikde se nepovalovaly žádné papírky od sladkostí snad ani vajgly jsem neviděla. Dýchala na mě anglická noblesa.

Nikdy jsem neměla tu touhu jet do této země, vždyť je tam nevlídné počasí a já mám ráda teploučko a sluníčko a jsem velmi ráda, že jsem měla tu příležitost se tam podívat. Takže dcerko díky za to, ale brzy se mi vrať.

Neděli jsme si užívaly doma. Společně jsme navařily na návštěvu sousedku z Čech pozvaly a krásně jsme si popovídaly. Jen ten můj zeťáček celou neděli prospal, buď byl unavený ze služební cesty nebo z nepohodlného gaučíku. Nechci ani pomyslet, že by to bylo kvůli tchýni :-). Snažím se, abych nebyla tou tchyní, ale druhou maminkou, kterou já osobně jsem měla naprosto jedinečnou a báječnou. Škoda, že už není mezi námi, protože to by jsme v té posteli spaly čtyři :-) a nachechtaly by jsme se do zásoby na několik let dopředu. Ale i tak jsem si dobila baterky na doraz a snad mi do léta vydrží, než zase děťátka přiletí.

Neděle upekla jako voda a bylo tu pondělí, den našeho odjezdu. A protože to se moc nepovedlo nebudu o tom psát, protože loučení špatně snáším a podruhé se do toho nechci vžít. Takže budu vzpomínat na to krásné, vtipné a milé, kterého se mi dostalo. Mám vás ráda děti moje.

PS: jedno jsem nepochopila, co se tam tak zázračného nakupuje za oděvy, jak mi někteří tvrdili. Nepřipadalo mi, že tam mají něco jiného než u nás."