Je to venku!

Pokud si vzpomínáte, před nějakou dobou jsem psala, že následující týdny (z dnešního pohledu tedy ty uplynulé), se buď nestane vůbec nic nebo budou přelomové. S radostí sdělujeme, že byly přelomové!! Dámy a páni, držte si klobouky, jízda pokračuje.

Vypovídáme pracovní smlouvy i smlouvu nájemní!

Před necelým měsícem jsme se z různých důvodů rozhodli zkusit hledat štěstí (a více peněz) jinde. Obhlédli jsme pracovní trh a nahodili udičky, na které se ihned ozvali pracovní agenti. Ve hře bylo Německo a severní Anglie. Martin se přikláněl k Německu, já k Anglii a proto je dobře, že Německo nakonec nevyšlo, protože naše diskuze by byla pravděpodobně delší, než ono slavné nařízení EU o prodeji zelí.

Před námi se tak vnášela už jen vidina severní Anglie, která s každým dalším pohovorem získávala zřetelnější obrysy. Po posledním pohovoru přes Skype jsme se připravovali na odmítnutí a doufali v přijetí. Jak tušíte, vyšlo to!

Martinova práce je tentokráte na bázi takzvaného kontraktu, nikoli permanentní pozice jako klasického zaměstnance. Jako kontraktor si musel založit vlastní firmu a nyní je to můj ředitel, vlastník a sekretářka v jednom. Založení firmy zde trvá asi hodinu strávenou na internetu a stojí v přepočtu necelou tisícovku i s kapitálem. Výhodou kontraktu je více peněz, ze kterých si ovšem vy sami platíte všechna pojištění a daně nebo třeba účetního, který se vám o povinnou administrativu postará. Což bude i náš případ, protože já jsem takový účetník, že by nás rovnou zavřeli.

Předevčírem Martin předával svou výpověď. Využil své zkušební doby a jednotýdenní výpovědní lhůty uvedené ve smlouvě. A tak se ukázal hlavní rozdíl mezi muži a ženami. Ženy jsou totiž emotivní a tahaj osobní invektivy i do situací, kde nemají co dělat, jako je právě využití účelu zkušební doby. Muži řeknou, že je to mrzí, ale že to chápou.

Moje ukončení kariéry baličky se k mému šéfovi doneslo ještě dřív, než jsem mu můj odchod oznámila. Naštvaná personalistka mu ihned volala, že manžel končí, a chtěla to se mnou tedy rovnou skoncovat. V této chvíli se ale šéf opět ukázal ve svém dobrém světle, když mě uklidnil, že je to prostě Italka a že jí řekl, že tu budu pracovat, dokud někoho nenajdou nebo dokud budu chtít. Řekl, že tušil, že tam dlouho nepobudu a popřál mi hodně štěstí.

Jak jsem zmínila v úvodu, vypovídáme i smlouvu nájemní. Neradi, jelikož majitelé nemovitosti jsou milí a vstřícní lidé, jejichž nástupci se budou hledat těžce. Též budeme tesknit po Jitce s Mikem od vedle nebo Frankovi s Janet od naproti. Ale nelze jinak. 279 mil jen jedním směrem se dojíždět nedá. 279 mil na sever. Do města jen 20 minut od moře. Do města, kde jezdí metro a hraje slavný fotbalový klub. Uhádnete?? Kdo uhádne první, vyhrává zlatého bludišťáka a třeba něco víc

Týdny nadcházející se tak budou už poněkolikáté nést v duchu radosti, nadšení, očekávání a zároveň stresu ze stěhování a zařizování všech dalších nutných záležitostí.

Novému životu zdar!