Oxford

Sobotní slunečný den jsme využili k výletu. Respektive já jsem si usmyslila, že ho k výletu využijeme také.

Náš bývalý (status bývalý trvá teprve 2 týdny) kolega a kamarád Paul pořádal velkou oslavu svých narozenin. Aby ne velikou, bylo mu rovných šedesát. Veselí se však konalo v Oxfordu, kde Paul žije, a protože my jsme nepojízdní, přijali jsme nabídku Jozefa, našeho polského kolegy, že pojedeme s ním. Vedle přijetí této nabídky jsem šikovně vznesla také návrh k prohlídce Oxfordu, který se samozřejmě setkal také s přijetím :-)

V sobotu ve tři hodiny jsme nasedli do Jozefova stříbrného BMW a o nějakou třičtvrtěhodinku později už vystupovali ve slavném univerzitním městě.

Šli jsme nejdříve, kam nás nohy nesly, až nás donesly k "Museum of Natural History", před kterým byl shromážděn dav a sledoval jakási vystoupení. Při jednom například stepovaly dvě dámy ve středním věku.

Zcela náhodně jsme pak narazili na jednu z krásných univerzitních budov, konkrétně na "Mansfield College", která je jednou z osmatřiceti "college" v Oxfordu. Samotná Oxfordská univerzita byla založena ve 12. století a je tak jednou z nejstarších univerzit vůbec.

Vrátili jsme se na hlavní třídu a dál se již nechali unášet davem, ve kterém jsem mimochodem zaslechla český jazyk. A to bych nebyla já, kdybych postarší paní hned nadšeně nepřála dobrý den a nezeptala se alespoň odkud jsou. Z Prahy byli. Pokračovali jsme až k mostu, nazývanému "Bridge of Sighs", nemálo podobnému tomu benátskému, který nese právě takový název.

Jen malý kousek od mostu se nachází "Radcllife Camera", klasicistní rotunda, jedna z budov univerzitní knihovny.

Hned naproti stojí "St Mary´s Church", univerzitní kostel sv. Panny Marie. Je volně přístupný a fotografování není zakázáno, jak tomu mnohdy bývá. Uprostřed kostela seděl klavírista a po celou dobu krásně hrál.

V centru města jsme také narazili na "Saint Mary Magdalen Church", neboli Kostel svaté Máří Magdalény. Zajímavostí je, že hned vedle něj je hřbitov a celý působí staře a zanedbaně... kontrast sokolím je obrovský a vyvolává zvláštní pocity.

Naopak nádherně upravený je univerzitní park, který je obrovský.

Nedaleko kostela svaté Máří Magdaleny se nachází památník "Martyrs´ Memorial", který připomíná upálení tří mučedníků v Oxfordu v 16.století. Říká se, že v minulosti studenti uváděli v omyl zahraniční turisty ohledně podstaty památníku. Přesvědčovali je, že se jedná o špičku z podzemního kostela, kam se mohou dostat za mírný poplatek. Schody dolů nedaleko památníku však nevedly do žádného kostela, nýbrž na veřejné záchodky.

A na závěr samozřejmě nesmí chybět obligátní foto s budkou.

Poučena z budek z Windsoru jsem zůstala venku. Z jejich zápachu je totiž zřejmé, že někteří si je pletou s místy, kam skutečně vedly ty údajné schody do údajného podzemního kostela.

Mohu říci, že Oxford je stejně krásný, jako byl Windsor. Atmosféra dýchající z těch úchvatných budov je nepopsatelná. Pokud se Vám naskytne možnost, určitě stojí za návštěvu, památek a zajímavostí je tam ještě mnohem víc.