Zprávy z fronty

Tento týden jsem poprvé v životě okusila, jaké je to mít nezaměstnaného manžela a sama chodit do práce. Dva dny jsem živila rodinu já! Přišla jsem domů a představte si, že nebylo ani uklizeno, ani navařeno. Vlastně navařeno bylo. Rajskou jsem připravila večer předem, a muže pouze prosila, aby ji druhý den přelil do menší nádoby a uložil do lednice. Jójo, i ta rajská stála na plotně tak, jak jsem jí tam postavila, jen množství ubylo a ten zbytek se stále krčil uvnitř toho největšího hrnce v naší domácnosti. O rajskou jsem se tedy postarala já a hrnec hodila na vrchol té hory nádobí tyčící se ve výšce 30 cm nad dřezem. Co teď? Umyji to? Víte, normálně bych to okamžitě umyla, ale před nějakou dobou jsme s manželem uzavřeli dohodu, jejíž podstatou je určité potrestání manžela, že s prominutím žere co nemá a tedy také určitá motivace tak dále nečinit. Nutno dodat, že tuto dohodu uzavřel zcela dobrovolně a bez nátlaku, nikoli v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Naše ujednání počalo nejdříve mým návrhem každodenního mytí nádobí po dobu jednoho týdne. Toto ovšem druhá strana nehodlala akceptovat a jala se vyjednávat. Výsledkem jednání bylo mytí nádobí čtyřikrát za sebou, slůvko každodenní se již však opomnělo a strana toho nezapomněla zneužít ohavným způsobem spočívajícím v mytí nádobí až tehdy, kdy vám nezbývá nic jiného, než snídaňové čokokuličky s mlékem usrkávat z hrnce, protože misky, talíře ani lžíce stále nezískaly samočistící schopnosti. Tato forma trestu se tak ukázala trestem spíše pro mě, než pro koho byla určena. Na řadu tak přišlo další vyjednávání s výsledkem každodenního mytí nádobí po dobu tří dnů. První prázdný obal od mé čokolády na sebe nenechal dlouho čekat a trest byl kupodivu poměrně dobře vykonán. Obaly od nanuků se objevily záhy. Ovšem trpitel polevil a nádobí nechal shromažďovat po dobu celého celičkého dne, přičemž z tohoto dne využil všech dvacetičtyřhodin.... Takže najednu stranu trpím, že mi má polovička dnes odjela do Newcastlu napřed, na druhé straně je však nesporná výhoda, že si uvařím, aniž bych musela hledat poslední zbylé volné centimetry čtvereční na lince, a co si uvařím, si také sním, a to na talíři a s příborem.

To jsem ale odbočila.....

Chtěla jsem dát hlavně vědět, jak se věci mají. Ve čtvrtek přišel okouknout mou práci jeden mladík z Rumunska a v pátek jsme se s firmou rozhodli na ukončení naší spolupráce. Mladík se zdál býti velmi sympatický, měl by do kolektivu dobře zapadnout. Výpovědní dobu mám jednotýdenní, následující pátek bude tak mým posledním pracovním dnem. Už už chystám, co přinesu na rozloučenou. Ještě dnes si zadělám těsto na máslové košíčky, které v týdnu dokončím. Ze zbylých dovezených škvarků upeču také škvarkový koláč a z dovezených piškotů zase nepečený dort s ovocem a zakysanou smetanou. Zkrátka něco, co kolegové určitě nejedli.

Možná se ptáte, proč mě Martin nechal napospas osudu a sám odjel. Opravdu je to dočasně, vážně si neřekl, že s ženskou, co ho nutí mýt nádobí za to, že moc žere, nechce mít nic společného.

Věc se má tak, že jsme podali předčasnou výpověď (která se bohužel neobešla bez pokuty) z nájmu tady, ovšem výpovědní doba nám končí až 23.května.

Martin však už příští týden už nastupuje do nové práce. V následujících týdnech bude setrvávat v nejlevnějším hotelu v Newcastlu a ve volném čase prohlížet nemovitosti, které bychom si mohli pronajmout. Jak jsme se opět přesvědčili, pro nás jich moc není, protože zase ten pes. Poté, až nám všem tu střechu nad hlavou najde, seberu našich pět švestek, jednu postel s matracema, 20 krabic a 10 pytlů a nahážu to, včetně sebe a psa, do transitu, který už nás odveze do nového domova k našemu milému. Takhle napsáno to zní docela jednoduše, tak doufám, že to tak jednoduše i proběhne.

Naše stěhování má dopad také na náš soudní spor s pí. ladlordkou (zrovna nedávno jsem četla, že se pí jako paní píše bez tečky, jinak se jedná o sprosté otitulování, ale nenechte se zmýlit, v tomto případě je tečka na místě). Vzhledem k tomu, že odmítla mediaci, která by se konala telefonicky a poslední instancí už je pouze osobní soud v tomto místě, necháváme spravedlnost vyšší moci. Mlýny melou, on jí někdo jednou na***e na rohožku.

Dneska jsme měli krásné počasí, doufám, že bude i zítra, nejdu do práce. Nemusím, máme svátek. I tady je totiž svátek prvního května. Ovšem, pokud jakýkoliv svátek připadne na víkend, přesouvá se automaticky na nejbližší nadcházející pracovní den, to je co?