Vážení čtenáři, pohodlně se usaďte do svých křesel a sedaček a nechte si vyprávět, jak si Martínka s Martínkem zařizovali domeček. Jak název napovídá, z vyprávění vyplyne i ponaučení. A nejen jedno.
Náš domeček se dvěma ložnicemi jsme si pronajali nezařízený. Nezařízený tak moc, že nám dokonce scházela i pračka, lednice či mikrovlnka. A také sedačka.
Jelikož stále stojíme na startovní čáře, možná jen malilinko za ní, rozhodně jsem neměla v úmyslu pořizovat vybavení nové, když nám postačí "z druhé ruky". Hlavním důvodem druhoručného vybavení ovšem stále zůstává možnost dalšího budoucího stěhování, jelikož vyhodit nebo prodat věci pořízené za pár šupů, tolik nebolí.
Jako první jsme si pořídili psací stůl do pracovny (druhá ložnice). Zase na Gumtree (obdoba Sbazaru). Paní bydlela kousek od nás a byla ochotná nám stůl přivézt, pokud jí s ním pomůžeme do auta. V neděli jsme k paní zaskočili a rozmontovaný stůl naložili do jejího malého Swiftu. Po smontování můžeme prohlásit, že stůl je přesně takový, jaký jsme potřebovali. Velký s třemi šuplíky vpravo a skříňkou vlevo. Až na dvě odřeniny je jak nový. A cena? 20 liber, tedy zhruba 700 korun!
První nákup "jetiny", tak proběhl skvěle a pouze k naší radosti.
Pračku už mám taky odfajfkovanou. Tentokráte mi prokázala službu mocná sociální síť- Facebook. Existuje tam totiž stránka, kde lidé z mého města a okolí cokoliv prodávají nebo darují. Na tuto stránku jsem zadala svou inzerci, kde jsem pro nás, mladý začínající manželský pár, poptávala nějaké věci. Ozvalo se mi poměrně hodně lidí, kteří mi nabízeli zdarma například halogenovou troubu nebo stolní mrazák. Ovšem my potřebovali (a stále potřebujeme) mikrovlnku a lednici. Dostala jsem ovšem nabídku na pračku, které se zbavovali při vyklízení koupeného domu. S možným dovozem- pro nás kouzelná formulka. Pračku přivezli dva lidé. Paní zůstala sedět v autě, pán pračku vyložil a rád pomáhal s jejím zapojováním. Paní po chvíli přišla a hudrovala na něj, že zapojování není dovoz, že si to má nechat zaplatit, že nemá čas a šla si dřepnout zpátky do auta. Pán neřekl ani slovo a zůstával s námi dál :-D Poté si ještě troufnul na krátký rozhovor a říkal, že kdyby s pračkou cokoli bylo, máme mu zavolat… Paní v autě už asi vykvetla a já doufám, že si to pán za svou nápomocnost neslíznul…i když, ono by mu to asi stejně bylo jedno. 
Pračka i s dovozem nás vyšla na 55 liber, tedy nějaké 2000 Kč, což je na to, že zvenčí vypadá jako nová a pere dobře, také krásná částka.
A jsme u toho. Sedací souprava. Zase to byla sedačka, která nám vytvořila nejvíc vrásek na čele. A hodně hlubokých.
Stejně jako pračku, i sedačku jsem nalezla na Facebooku. Zdarma. Vypadala fajn. Krémová kožená sedačka a dvě křesla k tomu.
Domluvila jsem prohlídku. Podívali jsme se. Šáhli jsme si. Sedla jsem si. Odešli jsme. Skutečně zde chybí "Změřili jsme." My jsme totiž nezměřili. Já na to totiž zapomněla a když jsem si poté vzpomněla, řekla jsem si, že přeci ti Angličáni nejsou tak blbí, aby dělali malý dveře. A kdyby náhodou jo, tak to dáme tím velkým oknem, co máme v obýváku.
Omyl. Jsou tak blbí, že nejen, že oboje dveře do obýváku mají jen 66 cm (všechny ostatní v domě mají o 3 cm víc!), ale některá okna nejsou otevírací- mezi nimi i to okno v obýváku velké jako kráva.
Ve středu v půl osmé večer nám tak přijela dodávka, ze které jsme do obýváku pronesli jen dvě křesla. Sedačka se bez problému umístila pouze francouzskými dveřmi do kuchyně. Fáze "bez problému" se ovšem šprajcla před dveřmi do obýváku.
Fakta byla neúprosná. Dveře: 66cm. Sedačka: 67,5cm. Navíc omezováni kuchyňskou linkou a výškou futer. Křičela jsem, brečela jsem, smála se. Ale my jsme se rozhodli. Rozhodli jsme, že ta blbá sedačka prostě bude v tom obýváku stát! Po hodině a půl se dostavil pocit, který mě zalil, když jsem úspěšně složila poslední státnici. Je to tam! Sedačka je skutečně velmi kvalitní, přežila téměř bez jakékoli estetické úhony. Všechno vyžrala futra, která musíme znovu natřít.
Poté co jsem sedací soupravu umyla, musím říct, že je bezvadná a nenávist k ní, která se ve mně vylíhla během toho urputného boje, pomalu ustupuje. Jedno křeslo jsme si dali do pracovny, vedle psacího stolu padlo jak p***l na hrnec.
Za celou soupravu jsme zaplatili jen 20 liber za odvoz a pár liber za barvu na futra
Jedno vím jistě: Ta sedačka tu musí zůstat navždy, protože já jí stěhovat nebudu. Leda s motorovkou.
Z výše uvedeného plynou dvě ponaučení.
Nemusíš měřit dvakrát! I jednou stačí!
Když opravdu chceš, tak dokážeš všechno, i prorvat věc otvorem menším, než je věc sama!
Tak jsem zas nasmála A směju se ještě teď Super Martíku, fakt si šikulka, kam se hrabou kouzelníci
OdpovědětVymazat[1]: To jsem ráda, že to sedačkové příkoří je aspoň k něčemu dobré. To jsem ještě nenapsala, že jsem se rozhodla, že to křeslo do pracovny v prvním patře dám sama, Martin byl v práci. Dala. Zjistila jsem, že i hranaté věci se mohou kutálet a vykutálela jsem s ním všech hodně schodů. Když člověk chce, všechno jde, pořád to říkám!
OdpovědětVymazatTo je neuvěřitelné, nikdy by mě nenapadlo, že se něco takového může stát, muselo to být na nervy zatraceně náročné!!
OdpovědětVymazatTo tedy bylo! Navíc se ukázala má blogová deformace. Najednu stranu mě to hrozně štvalo, ale v koutku duše tam bylo to: "Jé, to bude debrý na blog!"
OdpovědětVymazatJsem ráda, že to dobře dopadlo a ještě radši, že máš o čem psát a já se tu můžu vesele usmívat
OdpovědětVymazatMarti, my jsme si koupili přes Aukro luxusní kuchyňskou linku, z rušeného kuchyňského studia v Praze. Jeli jsme si pro ni dodávkou, vybourali jsme se, pak ještě chlapům při přenosu spadla pracovní deska z umělého kamene a byla na dva kusy. Ve výsledku jsme museli zbourat spižírnu, né že bysme neměřili, ale tak moc jsme ji chtěli a jinak to nešlo! Šílená zkušenost, ze které jsme se hodně poučili - už nikdy víc!
OdpovědětVymazatU takovýchto článku jsem ráda, že se nám s princem líbi stejný styl a přišla jsem do zařízeného
OdpovědětVymazatMěřit je dobré! Ale taky jste se přesvědčili, že zákon o zachování energie někdy lze obejít. Stačí zmáčknout o půl cenťáku a je to tam. Blahopřeju! Je zasloužená!!!
OdpovědětVymazat[5]: Jojo, to mě nejvíc těší, že se aspoň druzí usmívají! Protože já se sice taky smála, ale zoufalstvím [6]: Šmarjá! Doufám, že se vám nakonec aspoň opravdu líbila a stálo to za to! To musím přečíst Martinovi, jen pro jistotu do budoucna...
OdpovědětVymazatNám by určitě spadla ta deska taky, při tom čtení jsem si hned vzpomněla na Martina, který je mistr v nošení více věcí najednou (líný jít nadvakrát), ovšem i mistr se někdy utne... a ten můj se utnul nejednou- rozbitých věcí díky jeho lenosti už bylo... ale on si samozřejmě žádnou nepamatuje [7]: Děkuji, Kitty! Martin už na ní i zaslouženě spal (jen usnul u televize), takže sedačka je opravdu pohodlná![8]: Tak s tím my bychom problém neměli. O stylu rozhoduju prostě já NE, dělám si legraci, Martinovi se líbí stejný styl, jako mě.. (musí? ).
Problém je v tom, že většina bydlení je nezařízeného a když ne, tak to buď nevypadá fajn, nebo nechtějí psa. Což chápu, a i já jsem klidnější, když mi Ketyna hamtá a pouští chlupy na naší sedačku, než na pronajatou No a postel tu taky prostě musíme mít svojí, respektive hlavně matrace
Martino, fakt jsem se pobavila i když věřím, že kdybych byla v tvé situaci určitě by to smích nebyl, co by ze mne létalo Také ale říkám, že když se chce, všechno jde, jen malé děti se musí nosit
OdpovědětVymazat[10]: TV té situaci se ještě ukázalo, jak pokládám tátu za všemocného... aniž bych chtěla, tak se mi hlavou honilo: " Zavoláme tátovi nebo počkáme na tátu, až přiletí, on to určitě vymyslí." Což jsem samozřejmě nemohla říct před manželem... mužská ješitnost je mužská ješitnost.
OdpovědětVymazat[11]: Dobře jsi udělal, to chlapi fakt neradi slyší
OdpovědětVymazat[12]: Chybí tam jedno a, ach jo
OdpovědětVymazatVelmi motivační článek! Připomněl mi, jak si švagr koupil pohovku v Ikey. Měla být rozdělená na tři kusy, které švagr měl v plánu pohodlně dopravit do třetího patra (bez výtahu), kde se ségrou (tehdy těhotnou, a tedy pomoci neschopnou) bydleli. No, první část bylo povlečení, druhá polštář na záda a třetí sama celá pohovka Měl s tím co dělat, ale zvládl to. A vy taky! Hurá!
OdpovědětVymazat[14]: Tak abych naší sedačce neukřivdila, tak to ona je také rozložitelná! Má 4 polštáře.
OdpovědětVymazatPo svých zkušenostech chci rozhodně celé budoucí těhotenství bydlet v zařízeném bytě.
Hehe. Vyděla jsem to opravdu v HD a ještě barevně . Jo, na to jsem se chtěla zeptat, já tady nad tím kroutím hlavou už pár let. Když si pronajmu nezařízený byt, znamená to, že předchozí majitelé odputovali i s kuchyňskou linkou. Já jsem se naposledy rozplývala, jak krásná zděná a velká kuchyňská linka na mě čeká a prd. Prostě ji rozebrali a byla fuč. Je tento debilní zvyk i u vás?
OdpovědětVymazat[16]: S kuchyňskou linkou??
OdpovědětVymazatTak s tím jsem se nesetkala, ani nikde v inzerci. Jen občas se to liší ohledně lednice, pračky, mikrovlnky. Minule jsme měli vše, teď nic. Už jsme to viděli na inzerovaných fotkách a pak jsme se ujistili při prohlídce. To víš, když to tu není, tak pak nemusí řešit a platit případnou opravu...
Já tu zase kroutím hlavou nad jinou věcí. Když nám v minulém bydlení měl přijít makléř s novým zájemcem, požádal nás, ať tam nejsme. Takže tam byli úplně sami s našimi věcmi. Tak jsem si říkala, že je nad hlídají. Jó, prdlajs. Pak přišel nečekaně a byla jsem doma. Zrovna jsem vařila, takže v kuchyni. Pak koukám, makléř se mnou dole a chlápek nikde...úplně sám v horním patře!
No a další věc. Výměna zámků. V Čechách jsme si ho vždy vyměnili a pak při odstěhování vrátili ten původní. To tady nejde, a klíč si můžeš udělat v samoobslužný mašině v supermarketu...
No, takže my máme klíče permanentně v zámku, když jsme doma.
Jak je tohle u vás?
Jo. Odtáhnou i s kuchyňskou linkou. Klidně zděnou. Absolutně nemám tucha, jak s ní pak naloží. Na bazarech jich moc není a pokud, tak jsou opravdu děsivé. Linka je tu prostě totéž co gauč. K makléřům se vyjadřovat nebudu. Je to banda předražených darebáků, která žije v iluzi, že pokud klient něco chce, bude škemrat. Přes realitku jsem si tu ještě nic nepronajala. Naše jednání většinou skončilo po prvním setkání. Někdy bývám krapet výbušná, hlavně při srážce s arogantním hlupákem. Klíče a zámky. Vyměnit můžeš, ale ne všude. Někde to prostě ani technicky není možné. Ale pokud vyměníš, musíš dát kopii majiteli a pokud je v domě vrátný, tak i jemu.
OdpovědětVymazat[18]: Náš minulý makléř byl zrovna fajnový chlápek, dokonce žil dva roky v Čechách. My po první hrozné zkušenosti už jen přes realitku, je to pro nás pohodlnější a máme nějaké záruky. To co jim zaplatíme, to už se ztratí, v této zemi prostě peníze jen lítaj, už jsem to pomalu přijmula a nedávno bych si bez problému koupila boty Nike za 100 liber, to je velký pokrok u mě No ale neseděly mi, takže jsem zase ušetřila.
OdpovědětVymazatJá si ti taky myslím, že to u nás možná nejde vyměnit ani technicky... což mi ale prostě připadá na hlavu, kór v týhle době.
Heh, o létajících penězích jsem zrovna nedávno chtěla založit blog , jen jsem se bála komentářů . Já jsem si prostě postavila hlavu, že makléře ne. To už je lepší si zaplatit advokáta, který mi nachystá smlouvy, vše prověří a zaregistruje. Cenově srovnatelné, ale ten alespoň za "moje" peníze maká. Realitář ani omylem. Ale tak věřím, že existují i fungující realitáři.
OdpovědětVymazat