Návštěva anglického útulku

Ve čtvrtek večer jsem dopletla a došila posledních pár hraček a obojků, abych si je v pátek mohla strčit do batůžku a odvést potřebným. Potřebným pejskům z anglického útulku, který se konkrétně jmenuje Brysons Animal Shelter a nachází se na severovýchodě Anglie ve městě Gateshead. Toto město možná nikomu nic nenapoví, ale když řeknu, že hnedle za řekou leží město Newcastle upon Tyne, mnozí už možná "budou doma" (zejména fotbaloví fanoušci).

Do cílové rovinky už jsem vcházela s knedlíkem v krku... štěkot mi napovídal, jakým směrem se útulek nachází. Do recepce jsem vcházela společně s dvěma bíglíky, kteří se právě vraceli z procházky s dobrovolníky. Nejistě jsem těkala očima po místnosti a čekala, až se na mne dostane řada. Paní ve středním věku se mě ptá, proč přicházím. Otevírám batůžek a jako z klobouku z něj vytahuji mé skromné dary. Ale i za tyto dary se mi dostalo nejen nadšeného slovního poděkování, ale i žádosti o zanechání poštovní nebo jiné kontaktní adresy. Paní mi popsala cestu k první aleji kotců, dál jsem šla sama.... a knedlík v krku se pomalu začal proměňovat v kapičky slané vody.

Hned v prvním kotci jsem spatřila stafordku Bellu. Jako dárek na přivítanou mi hodila její bůvolí kostičku a vyzývala ke hře. Jen těžko uvěřit, že ona je ta s tím nechtěným prvenstvím... to ona je tu nejdéle. Do útulku se dostala v jejím roce a můžu říct, že tam strávila půlku života... lehké počty. Tohle odrostlé štěně pořád nenašlo své doma, i přesto, že je nekonfliktní ke psům i lidem. Její jedinou nevýhodou je, že má příliš mnoho energie, kterou vypouští na vodítku nebo při hře s člověkem a které ještě nikdo nedal ten správný směr.

Vedle Belly se nacházel malý černý satan. Pardon, Sonny. Teriér, patterdale teriér. Pětiletá osobnost, jak už teriéři bývají. Tento mi na přivítanou pro změnu přitiskl jeho zadek na mříž a prý" Drbej, mladá dámo, drbej". Odkud já jen tohle znám... Sonny je malý tvrdohlavý sobeček a je doporučován do rodiny, kde bude jedináčkem.

V této části odhadem s 12 kotci byla ještě desetiletá černá prošedivělá střední kříženka Holly, které zemřel pán. I přesto tahle baby rozhodně neseděla v koutě... vesele opouštěla kotec míříc na procházku s dobrovolníky.

Dále dvouletý Bertie, kříženec ovčáka a staforda, nebo sedmiletá černobílá střední vořešinka Trudy nebo patterdale teriérka Meg.

A to bylo v této části vše. Ano, zbytek kotců byl, díkybohu, prázdný.

V jiné části čekali na své nové domovy Mo, sedmiletý lurcher (plemeno ze skupiny chrtů téměř neznámé v Čechách, ale tady velmi časté), vyvenčení bíglíci Ruby a Ben- matka se synem, subtilní kříženka border kolie Trix nebo sedmiměsíční Candy, nejumazlenější žíhaná kříženka boxera se stafordem. Zbylé kotce opět prázdné.

V poslední kotcové aleji byly obsazené kotce jen dva. Jeden obývali pospolu Rocky a Archie, nejroztomilejší páreček pod sluncem. Archie voříšek, Rocky čivava. Oba tříletí, i jim umřel páneček. Oba se sice třásli zimou, ale i přesto raději venku škemrali o mojí ruku. Hned vedle se o mou pozornost ucházel a své nádherné nevinné oči na mě upíral... Bruno. Vzala bych si všechny...ale kdybych mohla jen jednoho, byl by to právě Bruno. Nebudu Vám lhát. Způsob, jakým se na mě díval, mě rozplakal. Zanedbávaný, pravděpodobně týraný pětiletý kříženec s vylisalou srstí a smutnýma očima...okny do duše, která přese všechno stále věřila ve člověka a toužila po jeho slově a pohlazení. Seděla jsem před ním a přála si změnit svět nebo aspoň čas. Ale já to neumím.... a tak jsem musela odejít. Alespoň s přáním a nadějí v duši, že se brzy najde někdo, kdo sice nezmění celý svět, ale bude ho moci změnit alespoň Brunovi...

ÚNOROVÝ UPDATE: Téměř všichni psíci z doby mé návštěvy našli domov, včetně Belly! Zůstává Meg, Bertie a Rocky s Archiem, kteří byli vráceni z adopce na zkoušku.

Co se týče útulku jako takového....nemohu říci křivého slova.

Nejedná se o městský útulek, ale soukromý, který spoléhá na pomoc dobrovolníků a dary od občanů, až už peněžní nebo materiální, které si pak můžete koupit přímo v budově útulku či je útulek sám použije nebo třeba prodá v aukci.

Kotce jsou perfektní, já si hned vzpomněla na zoo- část výběhu je venku, část uvnitř, psi jsou tak chráněni před nepřízní počasí.

Dobrovolníci na venčení si mezi sebou podávali dveře, psi se tak často dostanou z kotce ven.

Zaměstnanci jsou moc příjemní a ochotně vám odpoví na všechny otázky. Tak jsem se třeba dozvěděla, že většina nynějších psů zde nepobývá příliš dlouho a mnoho se jich zde ocitlo z důvodu úmrtí majitele nebo že nikoli po Vánocích, ale právě nyní, před Vánoci, je pro ně ta nejhorší doba, kdy přichází psů nejvíce. Což bylo "milé" zjištění, když vezmu v potaz fakt, že útulek byl poloprázdný. A já si moc přeji aby zel čím dál větší prázdnotou...

Samotný proces adopce je trochu jiný, náročnější, než v České republice. (Níže popsaný proces je pouze adopčním procesem jednoho konkrétního anglického útulku, v jiném mohou být podmínky nastaveny odlišně.)

• Nelze si prostě ukázat "Toho chci!". Pokud vám nějaký psík padne do oka, po rozpravě se zaměstnancem útulku bude rozhodnuto, jestli se k vám zrovna tento pejsek hodí a můžete přistoupit k dalšímu kroku.

• Pokud nemáte vlastní dům, budete potřebovat písemné potvrzení od vašeho pronajímatele, že se psem v nemovitosti souhlasí.

• Vyhlídnutého pejska musíte nejdříve přijít osobně nejméně třikrát vyvenčit a v určité chvíli musí osobně přijít i ostatní členové rodiny či domácnosti.

• Poté si můžete pejska vzít na den domů, pokud si tak přejete.

• Následně se domluví návštěva zaměstnance útulku u vás doma, pro kontrolu zda prostředí je vhodné pro toho konkrétního psa. Velice důležitá je zahrada nebo jiný uzavřený prostor u domu, jelikož bez zahrady vám pejska do adopce nedají!

• V případě, že kontrola v domácím prostředí dopadne dobře, vezmete si pejska do adopce na zkoušku na několik týdnů či měsíců, po jejichž uplynutí pejska adoptujete nebo vrátíte.

• Adopční poplatek činí 125 liber.

• Psi odchází do adopce kastrováni, pokud jsou na kastraci ještě mladí, vrací se na kastraci později.

• Útulek má svou Facebookovou stránku, kam zve všechny nové majitele a snaží se tak s nimi zůstat určitým způsobem v kontaktu.

Já vím, že pro některé už jsem možná trapná... ale české útulky prázdnotou nezejí... pokud si budete přát chlupatého společníka, běžte se tam podívat...jen podívat... pokud Vás žádné oči neuhranou, můžete zase odejít... ale aspoň jste to zkusili. Ale třeba uhranou... nikdy nevíte, kde potkáte lásku na celý život.