Jak jsem poznala lásku svého života

Jak víte, součástí mého života je už nějakou dobu chlap. Bezva chlap. Ale kde se vzal??

Protože já sama historky o tom, jak se lidé vzájemně hledali, až se našli, poslouchám strašně ráda, podělím se o tu mou historku i s Vámi. Symbolicky dnes, v den našeho šestého výročí.

V té době jsem druhým rokem studovala vysokou a s kamarádkou obývala pokoj na plzeňské koleji. Nevím, jestli je to tak všude po republice, ale v Plzni se chodili studenti bavit do barů ve středu. Samozřejmě ne všichni. Někteří vůbec, někteří občas, některé jste ve středu večer prostě na pokoji neměli šanci zastihnout. Mě jak nebavila škola, tak večerní středeční socializace mě bavila moc! Moji spolubydlící z koleje jsem tenkrát špatně, velmi špatně odhadla. Jedničkářka na entou, řekli byste šprtka (zkouška, jestli to čteš, Jani!)... a mně vůbec nepřišlo, že by takováto zábava byla i pro ni. Chyba lávky, s postupem času mohu říct, že neznám větší pařmenku, než je tahle šprtka! (Pořád zkouším, Jani...)

Ale tehdá jsem to nevěděla a za zábavou vyrážela s jinou kamarádkou. Jako dvěma veselým komunikativním blondýnám nám bylo věnováno pozornosti víc, než dost. Chodili jsme často do kolejní hospody a vůbec nejčastěji do jednoho známého tanečního baru v centru města. Tančíme si uprostřed parketu poslouchajíc oslavné ódy na naší osobu až mi o půl jedné hodině ranní zrak spočine na dvou mladících na baru. Jen stojí, popíjejí a nesměle se rozhlížejí. Už jsme je párkrát viděly v kolejním baru i tady, ale nikdy jsme s nimi nemluvily. Křičím na kamarádku: "Hele, to jsou zase voni, póóójď, jdem jim něco říct!" Tak jsme šly. Tady je třeba dodat, že jak mi bylo později sděleno, mladí pánové se rozestoupili, jelikož měli za to, že si jdeme objednat něco k pití! Vůbec je nenapadlo, že si to k baru nemíříme kvůli alkoholu, ale kvůli nim!

Konverzace plynula svižně, ve chvíli, kdy nám sdělili, že jsou v páťáku jsme je měli za lháře a nedali si vymluvit, že to nejsou prváci, druháci maximálně! Zatančili jsme si a jelikož mě druhý den čekal po ránu zápočet, na naše poměry jsme se rozloučily poměrně brzy. Mladík vyžadoval telefonní číslo! Dělala jsem ofuky, fakt se mi nechtělo mu to číslo dávat! Ale nakonec ho vyžádal úspěšně.

SMS přišla hnedle druhý den, přičemž jsme zjistili, že bydlíme na stejné koleji, jen každý na jiném patře... jela jsem tehdy zrovna na víkend domů a když jsem se vracela, chtěl mi příjít naproti, pomoci s taškou. Odmítla jsem, jezdila jsem vždycky umytá, nenamalovaná, pomalu v teplákách! :-D

Ale v pondělí... v pondělí byla akce na kino. Film za 50Kč. Znáte, jak já to mám s těma slevama... toho jsem musela využít. Nebylo ale s kým jít a samotné se mi samozřejmě nechtělo... no jo no, napsala jsem SMSku mladíkovi do devátého patra, který využil své šance. Film se jmenoval "Na doraz" a já vůbec, ale vůbec nevím o čem byl, hlavou se mi honilo "Hele on je fakt hezkej, hele a on hezky voní, ježíiš hele, teď se mě dotknul.." a nešlo to zastavit :-D

A pak pravidelně chodil k našemu pokoji a dobýval. A dobýval hezky... Jednou přinesl hořkou čokoládu, jindy heřmánkový čaj... vždy si pamatoval, o čem jsem se zmínila. ( Což byla pěkná habaďůra na mě, páč teď si nepamatuje nic! :-D)

A tak jednou v noci v tanečním baru vznikla jedna láska, která nám oběma změnila život. Láska, která hory, řeky a kanály přenáší... a i když mě zase včera pěkně nas*al (to aby té romantiky nebylo moc!), tak ho miluji tak, že bych se kvůli němu stěhovala klidně každý týden, kdyby si to přál... (ale chraň Tě ruka páně, Maršál!)