Ručníkáři všech zemí, vyližte si....

Mnozí jste jistě postřehli na Seznamu článek o tom, jak v Chorvatsku na Makarské zatočili s ručníkáři, nebo se o to alespoň pokusili. Praxi ručníkářů totiž zakázali vyhláškou a rozhodli se ji vymáhat. Ve středu ráno tak nastoupili do akce pracovníci místních technických služeb a z pláží odvezli desítky lehátek a ručníků ponechaných tam přes noc. Bravo! Bez jakékoli ironie tleskám!

Kdo je to ručníkář? Je to člověk, který si myslí, že má na lehátko v první řadě u moře větší nárok, než vy. Večer nebo brzy ráno, asi tak kolem páté ranní, utíká se zalepenýma očima na pláž přehodit ručníčky celé své rodině přes ta "jejich" lehátečka, ke kterým přijdou, až se dospinkají a uráčí. Po snídani, po kafíčku, po šlofíčku, klidně po obědě....

A tak vy, protože si chcete moře užít co nejvíce, vyrážíte na pláž hned po snídani... a ejhle! Na pláži jste sami, pouze však ve společnosti 150 ručníků majetnicky přehozených přes většinu lehátek. A já si myslela, že takhle se chovají jen děti v mateřské škole, maximálně na zakládce. A ono nene. Naprosto narovinu vám povím, že takové chování považuji u dospělého člověka za trapné a ubohé.

Když jsme byli poprvé na takové dovolené, ručníkářské příkoří jsme snášeli do předposledního dne. Poslední noc jsme se s ještě jedním mladým párem odhodlali k boji, alespoň proti poddruhu "ručníkář noční". Vydali jsme se na pláž složit všechny ručníčky do jednoho komínku a navrch položit ceduli s výstižným nápisem "Ručníkáři všech zemí, vyližte si pr***!". Ten nápis jsem vymyslela já a jsem na něj náležitě pyšná. Nicméně k akci nedošlo, a radši vám řeknu, že přišla strašlivá bouřka, než že jsme se zalekli štěkajících toulavých psů...

Každopádně mise nevyšla a i poslední den jsme hleděli na ručníkové pole před námi. Tak jsme si v osm hodin ráno dovolili decentně odendat ručníky ze čtyř lehátek a tato lehátka jsme se směle odhodlali použít. Když pak za několik hodin slyšíte vyčítavé "Ale my jsme tu měli ručníky!" nezbyde vám nic jiného než se stoickým klidem odvětit "Ale ty ručníky nic neříkaly...".

Na závěr znovu říkám, že chorvatským úřadům fandím, a vroucně si přeju, aby se tato praxe rozšířila všude na světě, dokud se ručníkáři nechytí za ten svůj přizvednutý nosík!

Já, restaurátor

Posledních několik dní stále netrávím v Německu, ale na chalupě v Čechách, o které jsem se zmiňovala už minule. Tentokrát jsem si dala za úkol vyčistit staré formičky na cukroví a drátěné kameninové hrnce, které byly několik let ukryty na půdě.

Formičky jsem vydrhla kartáčkem, povařila nadvakrát ve vodě s kypřícím práškem a už jsou připraveny k dekoraci. Ty nejhezčí zarámujeme a zbytek přijde do nějaké pěkné skleněné nádoby.

S hrnci už bylo o dost víc práce, odstranit zpod a okolí drátů desítky let staré sádlo už trvá trochu déle. Ale s pomocí vody, tekutého písku, Solviny, nože, rejžáku a kartáčku na zuby se jakžtakž podařilo a výstavka z hrnců je na světě.

Na půdě nebo ve stodole se dají najít i jiné poklady... tak třeba staré lyže, ošatky, lahve nebo původní vědro či mlýnek...no koukněte sami! Pozn.: fotky z půdy jsou zcela autentické:)