Jiný stav

O tom, jak se většina žen cítí v těhotenství, bylo napsáno mnoho.

Do konce této životní etapy mi zbývá zhruba měsíc a.... a jsem asi prostě jiná. Chci tím říct, že kdyby takto mělo probíhat každé mé těhotenství, dám se na profesionální dráhu náhradní matky.

Pojďme si to shrnout.

• Díky televizní produkci si dovolím tvrdit, že i chlapovi se s těhotenstvím vybaví zvracení. Tvrdí se, že hlavně ráno a hlavně v prvním trimestru. Aha, aha. V prvním trimestru jsem si neblinkla ani jednou. Na začátku druhého jsem poprvé zvracela jak Amina... Nutno ovšem podotknout, že jsem se zrovna vrátila z Anglie a poručila si vařené vepřové koleno... dva roky jsem ohledně podobné stravy abstinovala, takže si dovedete představit, že jsem se zrovna neupejpala. A pak zas nic, jen jsem natahovala pokaždé, když jsem ucítila sušenou trávu (jakože seno!). A tak nikdy nezapomenu, když jsme se šli pěšky podívat do autosalonu za městem. Martin říkal, že je to kousíček, Aha, aha. Takový malinký, víc než kilometrový, kousíček kolem posekaného pole... tenhle kousíček jsem fetovala slupku od banánu, která jediná dokázala ten smrad přebít. Projíždějící si zřejmě mysleli, že nemáme na auto ani na kapesník. Ovšem moje suchotravní intolerance se postupně ukázala býti výhodou: nemusela jsem na zahradě sbírat psí bobky, jelikož se s nima chodí na kompost

• Jestli se ještě něco člověku vybaví, jsou to určitě zvláštní těhotenské chutě. Aha, aha. Přiznám, že na to jsem se trochu těšila, přijde mi to zajímavé... navíc já bych si přála začít jíst papriku a Martin by si jistě přál, aby mou oblíbenou pochoutkou přestala být králičí hlava. Mé chuťové buňky jsou ovšem naprosto stejné, kyselý vokurky jsem k čočce a bůčku vyžadovala odjakživa.

• Četla jsem, že v těhotenství se v prvním trimestru téměř vůbec nepřibírá. Ba dokonce někdo díky zvracení zhubne! Aha, aha. Tak mně to přišlo a přijde, že nejvíc jsem přibrala v prvním tejdnu Ale ať nekecám, tak v prvním trimestru určitě!

• Jako mnoho žen jsem musela do svého jídelníčku zařadit extra železo v tabletkách. Nikdo, žádný doktor, žádná sestra, nezapomněli zmínit, že způsobuje i extra zácpu. Aha, aha. Jak tušíte, ani tento problém se mě netýkal. Možná za to mohla částečně i vrcholící sezóna meruněk, které tak bezmezně miluji.

• Vlasy. Je to asi tak dvacet let zpátky, kdy jsem si mohla mýt hlavu jednou týdně, aniž by mi z čela odkapávala mastnota. Nyní přišel velký comeback. Vlasy si myji průměrně po 5 dnech a to nikoli z nutnosti, ale aby se neřeklo... A co víc, zmizelo svědění i ta záhadná šupinatá nemoc!

• Píšou, že prej skoro každá těhotná je trochu psychicky labilní. Nepociťuji žádnou změnu, asi proto, že jakási psychická labilita u mě představuje normál. Co se týče lítostivosti, jednou si přece jen vzpomenu. To když jsme měli plněný knedlíky a Martin mi přímo před očima vypotřeboval domácí šlehačku z takové té lahve na bombičky! I když to mě spíš nas*al, než rozlítostnil. A tak se kvůli mým dvěma knedlíčkům připravila další lahev... a druhý den jí spotřeboval před očima táta mámě, no nemáme to těžký?!

• Že prej se v těhotenství, obzvlášť ke konci, blbě spí. A k dobrému spánku každá těhotná bezpodmínečně nutně potřebuje těhotenský polštář. Aha, aha. Tak podivejte se... spim úplně normálně celé doposavadní těhotenství, na nafukovačce, na zemi, gauči, na tvrdý posteli... kdekoli. S úplně normálním polštářem a úplně normální přikrývkou. Ale abych se moc nevymykala...tak jó, čůrat v noci chodím taky.

• Taky se prej ženský zadejchávaj a tak vůbec, prej se cítí jak velryby... nevím, no, třeba to ještě přijde během toho měsíce, ale každopádně doteď, kdybych občas nešla kolem zrcadla, tak bych snad i zapomněla, že jsem těhotná.

• Obavy. Ač pár let zpátky jsem si říkala, že radši dítě mít nebudu, než abych rodila... tak teď po nějakém strachu ani památky. Ani z porodu, ani z toho, že bych neztratila přebytečná kila. A to jsem prosím v zemi, jejichž jazyku nerozumím. Tak si tak říkám, že aspoň to "tlačte" bych si mohla před odjezdem do porodnice přeložit.

• A snad poslední věc... necítím pražádnou potřebu ukazovat světu svůj holej pupek. Takže ne, žádný žůžo labůžo těhotenský fotečky na titulních stránkách novin ani nikde jinde nebudou.

Můj drahý mužík mi říká, že to je vše díky mému zdravému životnímu stylu a tak trochu naznačuje, že jiný ženský si za to tak trochu mohou samy a moc to prožívaj. Což já si nemyslím, a moc dobře vím, že příště to může být úplně jinak (a jestli mi pak řekne, že to moc prožívám, dám mu pěstí).

Píšu to proto, že jestli má některá z těhotenství obavy, nutně nemusí. Tak jako můžete strávit dny s hlavou v záchodové míse, stejně tak se můžete cítit jako já, a klidně se bez mrknutí oka stěhovat ze země do země, z bytu do bytu...