Vybavujeme z bazaru!

Jistě si pamatujete na článek Klenoty bazoše, který kdybych mimochodem psala teď, přidala bych ještě použitou záchodovou štětku (ale pozor, ve velmi dobrém stavu!), kterou se momentálně pyšní bazoš německý.

Nicméně... na takovém bazaru lze najít i vážně bezva věci za pár fufňů- jen musíte být trpěliví, a někdy pohotoví. Když se na vás usměje štěstí, nemusíte ani umět německy (já zásadně komunikuji v angličtině). Navíc z hlediska ekonomie, ekologie i ochoty manžela řidiče je více než dobré využít základy logistiky a naplánovat tak postupně pokud možno více zastávek najednou.

Nejsem milovník věcí z druhé ruky ze své podstaty, ale dokud žijeme v nájmu a člověk nikdy neví, kdy se bude stěhovat, nerada kupuji nové drahé věci a raději koupím bazarové za pakatel, které za stejnou (nebo větší- byznys je byznys :D ) cenu poté prodám. V nákupu z druhé ruky nevidím problém- věci, které kupuji si předem prohlédnu a navíc vždy doma ihned nastupuji s parním čističem, Savem, pračkou nebo myčkou... a vsadím boty, že tak poctivě vyčištěnou kuchyň nikdo z vás nemá.

Za poslední skoro tři měsíce jsem nashromáždila docela slušný bazarový arzenál. Pojďte se něj se mnou podívat!

Jako úplně první jsme pořídili již zmiňovanou kuchyň. Byt byl stále neobyvatelný, takže jsme ji tehdy složili ve sklepě. Stála nás krásných 320 euro plus 80 za odvoz. Zahrnuje všechny spotřebiče jako troubu se sporákem, lednici, myčku i mikrovlnnou troubu. Prostě komplet. Je starší, ale plně funkční. Z této starší kuchyně jsme však vyrobili designovou kuchyň na míru. Vysvětlím. Kuchyň původně měla dřez na druhé straně, než my máme přivedený odpad. Což o to, koupili bychom prodlužovací hadice....jenže aby se tam hadice vešly, Martin by mi musel proděravět skříňky, ve kterých měly být hrnce. Hm... blbý blbý. A pak to přišlo! Osvícení. Při čištění zubů zničehonic mi vytanulo na mysl: "Tak obrátíme pracovní desku a všechno na ní!" To je důvod, proč vzadu ještě chybí lišta a je přední kraj takový nehezký, byl původně vzadu :) To se opraví časem.

Designový prvek naší kuchyně se pak nachází pod myčkou. Takový náš "podpis". :D Dřevo, které dole zakončuje celou linku bylo potřeba pod myčkou nějakým způsobem zmenšit, jelikož jinak o něj při otevírání zadrhávala. Martin má takový nástavec na vrtačku na dřevo, který ovšem dělá jenom díry ve tvaru kolečka. Nevadí, dyť je to krásný, nevšední, no ni?! A stejně to není vidět.

Součástí kuchyně byl i rohový stůl, ovšem poličky a židle nikoli, dokoupila jsem později. Obě poličky stály tuším 10 euro a židle jsem ukecala na 20 za obě.

Další výlet by se skoro mohl nazývat "Vše za 30". Rozkládací gauč za 30, stůl s židlemi za 30, postel za 30, skříň za 30.... jen rychlovarka za 10. No nekupte to!

S postelí se ovšem budeme loučit, je totiž větší, než naše matrace. Matračková story měla totiž pokračování. Ani výměna matrace za měkčí nepomohla a já snila o našich matracích, co zůstaly v pokojíčku v Čechách. Díky rodičům jsem však svůj sen mohla žít! Přeci táta superhrdina nenechá spát dceru, těhotnou, na nepohodlné matraci! Do tří dnů tu naši byli i s matracema v autě a já jim za to strašně děkuji. Nepohodlné matrace se bez problémů vrátily Amazonu.

Do ložnice mi scházely noční stolky. Aby ladily, přála jsem si černobílé. A našla velmi kvalitní, prostorné, které jsem ukecala na polovic..... jak jinak, než 30 za oba! (Jeden můžete vidět na fotografii vedle postele.)

Na zánovní pračku, která byla používaná jen párkrát do měsíce, jelikož nebyla v hlavním bydlišti majitelky, byl před námi jeden zájemce a za námi dalších 12! Zájemce před námi naštěstí nevyzvedl a tak za krásných 95 euro pereme nanejvýš ekonomicky (A+++), a až na 1400 otáček!

Pro Martina jsem hledala psací stůl, který by nám dekorem ladil k jídelnímu stolu v obýváku. Našla, a stál nás.... hádejte kolik! Zase jsem cenu srazila na 30, dyť to je takové krásné číslo :)

30 euro nás stála i komoda opět ve stejném dekoru "somoma eiche".

Do koupelny jsem sháněla menší skříňku, bílou o předem určené šířce. A našla ji za pouhých 10 euro.

V koupelně vedle umyvadla byl prostor, který vyloženě volal po přebalovacím pultu. Ovšem opět o předem určených rozměrech. Zprvu byly všechny moc veliké, ale nakonec jsem našla perfektní zánovní pult i s krásnou podložkou za 50.

Do koupelny jsme pořídili i vaničku se stojanem za 19.

Pro miniMaršálka máme i ohrádku a hrací deku, co nám minulý týden nabídli naši sousedé. 30 za obě, překvapivě :D

(Jinak máme pro miniMaršálka věci nové, pouze oblečení máme ve výpůjčce od kamarádky a sestřenice.)

Obývací stěnu jsme vybírali dlouho. Přes mnou požadovaný dekor prostě nejel vlak, navíc jsem příliš nechtěla stěnu navrtávací... a před 14 dny jsem jí našla. Bez vrtání, ani příliš prosklená, ani příliš opoličkovaná... prostě přesně podle našich představ. Jen jedny dvířka byly trochu vachrlatý, ale opravili jsme si. Jako mimořádný dar jsem pak od paní dostala parní sterilizátor značky Nuk, plně funkční ve výborné kondici... a ušetřila tak dalších 50 eur (cena nového), jelikož bych ho stejně nejspíš později kupovala.

Nádobí jsem původně kupovat nechtěla, ale nakonec...máme myčku, tak co! Navíc to se potom případně fakt stěhuje blbě. Nádobí je jeden z našich posledních úlovků. Předevčírem byl Martin poprvé pověřen vyzvednout sám. Měl to kousek od práce, bylo zbytečné zajíždět pro mě. Už ráno si málem zapomněl krabici, kterou jsem připravila na převoz. Pak mi píše z pracovního emailu, že zapomněl mobil... :D Napsala jsem mu tedy instrukce do emailu. Vrátil se mi domů s nádobím... ale povyprávěl mi, jak zapomněl jméno paní, ke které má vlastně jít... díky vesmíru se však situace naštěstí vyřešila i bez mobilu a beze jména a mohli jsme si zaplnit kuchyni touto více než 60tidílnou sadou nádobí, přičemž cena nové se pohybuje kolem 100 euro. A my máme za kolik? Za 30? Tsss.... za 5! :D

Poslední výprava se konala včera večer. Na spaní pro hosty byl u nás vhodný pouze gauč, kam se vejdou maximálně dvě osoby. Rozkládací matrace pro hosty za 5 euro se nám tak domů více než hodila. Jako bonus navíc konferenční stolek a obraz zdarma, nádhera!

Tak, to byly naše dosavadní úlovky. Neříkám, že byly poslední, ale na další už nějakou dobu nebude čas.

Co vy? Pochlubte se mi také svými zkušenostmi s nákupem z druhé ruky!

Naši sousedé

Buď máme v životě v některých ohledech zkrátka štěstí nebo ono pořekadlo "Chovej se k lidem tak, jak chceš, aby se chovali oni k Tobě", platí v sousedských vztazích dvojnásob.

Jsem člověk primárně nekonfliktní a každodenní řešení nějakých sousedských sporů by mě akorát přivedlo do permanentního stresu. A tak vždy, když jsme se někam stěhovali (a že víte, že to bylo mockrát), jednou z mých největších obav byli potencionální špatní sousedé. Špatným sousedem rozumějte člověk nepřizpůsobivý, protivný, netolerantní. Moje obava byla tak veliká, že jsme se ještě před nějakým závazným rozhodnutím snažili na budoucí sousedy vyptat v okolí.

V naší bytovce je dohromady 6 bytů, na každém patře dva.

Hned naproti nám bydlí správce, postarší pán . Když jsem se s ním párkrát snažila hovořit, zdál se mi divný, takový zmatený... důvod se zřejmě nabízí, jelikož někdy u něj jde prý cítit, že si rád přihne a lze to dokonce prý poznat i podle červeného nosu. Ale jinak je to tichý člověk s tichou paní.

Hned pod námi bydlí rodina Fuchsova. Mladí Němci, Daniela (32 let), její manžel Štefan- (38, ale vypadá mladší) a jejich dva synové Benjamin (4) a Julian (2). Pár dnů po našem nastěhování se přišli představit. Oba mluví anglicky, jejich práce to vyžaduje. Daniela dokonce každý den elektronicky komunikuje s Čechy. Sympatie jsou vzájemné, oba jsou moc milí a připraveni pomoci v případě potřeby. Zrovna pár dnů zpátky nám za pakatel přenechali ohrádku a hrací deku pro malého Maršálka. A zajímavostí je, že mají i stejné auto jako my!

Naproti Fuschsům žije paní Pabst. Taková starší kouzelná babička, se kterou jsme se seznámili jako první, jelikož nám u ní doručovatel nechal balíček. Nemluví anglicky, ale německy povídala a povídala. Přesto, že povídala poměrně dlouho, jsem schopna zatím pouze říct, že její dcera žije ve vedlejší bytovce :)

Dole, v přízemí, jeden byt obývá další starší paní, se kterou se jen míjíme a pozdravíme. Ta je prý občas už trochu protivná, ale vesměs hodná a psy má prý ráda, mívala jorkšíra.

Všechny "zákulisní informace" máme od Tomase a Jinjou, kteří obývají poslední byt. Potkala jsem se s nimi jednou na ulici, představila se a už tehdy to představení přerostlo ve více jak půlhodinový rozhovor. Předevčírem, v neděli, jsme se u nás doma seznámili konečně všichni. Co vám budu povídat, návštěva trvala pět hodin a skončila jen proto, že už byl večer a druhý den šli někteří do práce.

Tomas je Němec, o 4 dny mladší než Martin, Jinjou je z Jižní Koree, o 3 měsíce mladší, než já... Seznámili se v Korei, kde oba studovali. Teď studují (a částečně pracují) tady, v Německu. Takže jsou stejně staří, velmi přátelští, podobní cestovatelé, mohou s námi mluvit skvěle anglicky, oba milují psy (Jinjou dokonce pracovala v útulku a sama se nabídla, že když budu potřebovat, tak Ketynku moc ráda pohlídá) a tak nějak mají podobný náhled na svět.

Za tuhle bytovku jsem zkrátka moc ráda a troufám si říci, že po nájemnících, kteří tu byli před námi, nás i všichni naši sousedé vnímají jako dar z nebes.

A koho zajímá, jak se snad věci vyvinuli od minulého článku.... tak nijak. Týden do termínu a já bych snad klidně mohla jít na pole sbírat okurky, tak jak to dělala moje máma ještě v den porodu. :)