Těhotenství na třetiny

Že se celá etapa těhotenství skládá ze tří trimestrů ví každý. Ale ne každý stráví každý trimestr v jiné zemi. Já ano, a tak vám můžu poskytnout pohled na to, jaké to je být těhotná v Anglii, v Čechách a v Německu.

Někdo sbírá známky, někdo motýly...

První trimestr v Anglii

Anglie je poměrně známá svým zdravotnictvím. Většina lidí řekne, že stojí za prd. I já mezi ně patřím. Tamější systém mi nevyhovoval a tak jsem si další těhotenskou péči i porod velice ráda nechala ujít.

Do ordinace praktické lékařky (jak jsem už psala, gynekologie tu nefrčí) mi stačilo jen přijít a říct, že jsem dle domácího testu těhotná. To stačilo. Aniž by lékařka cokoli sama ověřovala, už už mi předávala všechny informace a létaky k těhotenství. Protože jsem se zmínila o určitých problémech, bylo mi dopřáno toho luxusu a absolvovat malé vyšetření v nemocnici. Luxusu proto, protože pokud vám nic není, doktora v těhotenství v podstatě nevidíte.

A tak mi za pár dní lékařka volala, že "Haló, haló, za půl hodiny je volný termín v nemocnici...". Takže rychle volám taxíka a první návštěvu prostě absolvuji sama. Zde už si dle testu ověřují, že fakt nekecám. Lékařka ultrazvukem zjišťuje, že až na obrovskou cystu je všechno v pořádku a dostávám i obrázek.

V Anglii funguje institut tzv. midwife. Midwife je porodní asistentka, kterou navštěvujete pravidelně po celý čas těhotenství. Změří tlak, vezme krev, odevzdáte moč, pokecáte si o tom co vás trápí... ale není to doktor, žádné odborné vyšetření neprovádí. Midwife si zde nemůžete vybrat, je přidělena jedna na určitou oblast. Já k ní docházela do budovy, kde sídlila i má praktická lékařka. Při první návštěvě dostávám veliké desky, které začínáme vyplňovat a které mám nosit pokaždé s sebou, pokud bych šla k lékaři. Klasickou těhotenskou průkazku tak, jak ji známe my, tu nevedou.

Další prohlídky v nemocnici už se mnou absolvuje i Martin. Budu vždy se sentimentem vzpomínat, jak jedu na jeho skládacím kole a on běží vedle mě. Pár kilometrů to bylo. Stihneme takhle absolvovat další dvě prohlídky. Neprovádí je doktor, ale sestra. Myslela jsem, že už mě nic nepřekvapí. Chyba lávky, překvapí. Ležím na obyčejném lehátku, nohy na přisunuté židli, žádná moderna to fakt není. Sestra mi říká, ať si sama zavedu vaginální ultrazvuk. Prosím? Opakuji po ní, nejsem si jistá, zda jsem dobře rozuměla. Rozuměla. Ok. Takhle trapně mi dlouho nebylo. Sestra musí výsledek ultrazvuku konzultovat s lékařem. Čekáme přes dvě hodiny na jednoduchou větu o třech slovech- "Vše v pořádku."

Jsem možná zhýčkaná, ale další (ne)péči jsem fakt riskovat nechtěla, i to byl jeden z důvodů, proč se mi chtělo z Anglie už pryč.

A jak to bylo v Čechách ve druhém?

Ještě z Anglie jsem se snažila najít dobrého gynekologa. V Praze. Za prvé u nás v Litoměřicích žádného takového neznám, a za druhé, kdybychom nakonec zůstali v ČR, bylo by to nakonec v Praze. No... byl to oříšek, co oříšek, málem přímo ořech. Kokosovej. Stejný, jako když hledáte zubaře. Ti dobří už prostě neberou.

Ale už jste si asi všimli, že když mi teče do bot, nakonec mě pose*e holub. To jsem takhle zase hledala na znamylekar.cz, ke komu bych se chtěla upíchnout. Na paní doktorku Vetešníkovou-Koubovou jsem klikla náhodně, jmenovala se totiž jako moje skvělá sestřenice-Vetešníková a jako nejlepší kamarádka mojí mamky za svobodna- Koubová. No a hele... měla skvělé hodnocení a nakonec tam jezdil ještě přímý spoj od mé kamarádky. Každou návštěvu jsem pak den předem přespávala u kamarádky, vždyť jsme se tak dlouho neviděly! Paní doktorka je vážně skvělá, stejně tak sestřička... a to by nebylo...dříve žila s manželem a dětmi v Německu! To, jak je skvělá dokazuje fakt, že se na mě nevykašlala, ač nové pacienty neberou. Pochopila mou situaci a dokonce, pokud bych se do 5 let do ČR vrátila, můžu zase k ní, neskartovala mě :)

V Čechách jsem pak absolvovala klasicky všechny screeningy i test na cukrovku.

(Vsuvka: Ne všichni měli pro mou situaci pochopení. Potřebovala jsem absolvovat běžnou těhotenskou preventivní prohlídku u praktického lékaře. Přišlo mi logické i nejsnazší kontaktovat toho posledního, kterého jsem navštěvovala v Litoměřicích. Ano, sestra našla mojí kartu, že jsem tam v minulosti opravdu chodila. Když jsem jí však sdělila, že se za pár měsíců budu stěhovat, jedubaba mě sjela jak malé děcko, že si z toho nebudu dělat holubník! Ještě, že jsem jí měla jenom na telefonu, jinak bych na ní z toho mýho šťastnýho holubníku jednoho nadupanýho borce poslala. A pak si zavoláte jinam, kde jste nikdy nebyli a oni nemají nejmenší problém vás vzít. A ještě jsou zas milí a skvělí a úžasní. Na to není co říct.)

Jak v Německu ve třetím?

I v Německu existuje institut tz. midwife, zde řečené hebamme, hrazené pojišťovnou. Ovšem zde si hebamme hledáte a vybíráte samy. Víceméně ihned potom, co najdete dvě čárky na testu, zkrátka čím později, tím hůř, protože se může stát, že nebude z koho vybírat. Hebamme jsou totiž velice časově vytížené. Sama jsem se o tom přesvědčila, 3 měsíce před porodem mě nevzala žádná. Jak víte odtud, holub mi však poslal do porodnice Janu :)

Různé hebamme jsou různě školené, třeba na akupunkturu, aromaterapii, předporodní kurzy... a mnoho dalšího. Po porodu za vámi jezdí domů, tuším 8 návštěv je hrazených. Ukáže vám vše, co potřebujete, zváží miminko, zkontroluje stehy... mně dokonce povlékla postel, kterou Martin povlékl naruby :D Vždy přijížděla k zoufalé matce pomalu se slzami v očích a odjížděla od maminy s úsměvem na rtech. Mně pomohla velice ve všech směrech.

Sehnat gynekologa tady bylo asi nejtěžší. K nepřijímání nových pacientů se přidružil problém s jazykem. Snad po měsíci jsem splašila jednoho. Když jsem koukla na jeho hodnocení na internetu, zhrozila jsem se. To bych snad radši zpátky do Anglie!

Ale zase to štěstí.... v té době jsme přebývali ve sdíleném domě u jedné hodné paní. Zavolala do vynikající ordinace, kam chodila její dcera. Musela si asi dupnout, jelikož když se tam teď chtěla registrovat moje známá, sdělili jí, že nové pacienty neberou.

Ordinace sídlí ve stejné ulici jako porodnice- zn. ideál, trénovali jsme cestu. Bez problémů jsem se domluvila anglicky se všemi lékaři. Pracuje zde asi 60tiletý gynekolog, jeho dcera a lékařka původem z Rumunska. Všichni přátelští a sympatičtí, zkrátka přístup, který jako nováček v cizí zemi oceníte. Zde jsem poprvé absolvovala CTG, vždy půl hodiny před samotnou návštěvou lékaře.

Rozdíl v péči zde a v ČR neshledávám nijak extra odlišným, ale... jsou zde věci, které mě zaujaly. Na moč dostanete pokaždé zkumavku s vaším jménem (v ČR jsem musela mít svojí) a na záchodě bylo takové okénko přístupné z druhé strany, kam jí po akci odevzdáte. A v tom okýnku už jsou třeba jiné zkumavky někoho jiného...jakože nesmíte být paranoidní, že vám tu vaší někdo ukradne, vylije nebo cokoli :D

(Vsuvka: V ČR si samozřejmě místo zkumavky můžete vzít jinou nádobku... mně teda přijde těch 5kč za zkumavku důstojnějších...ale jednou jsem četla, jak jedna paní přinesla svůj materiál ve sklenici od okurek :D )

Vedle toho na toaletě, ale i v kabince jsou volně přístupné dámské vložky a tampony, s tím jsem se také v ČR nesetkala. A s čím už vůbec.... že by vás nechali v ordinaci samotné! Ano, nejdříve čekáte klasicky v čekárně, ale pak nás vždy sestra odvedla do ordinace a tam jsme čekali na doktora. Někdy chvilku, někdy i 20minut. Stejná praxe panuje i u našeho dětského lékaře. Jedubaba od praktickýho z Litoměřic by asi dostala infarkt, vědět jak lidsky to tady chodí.

Při poslední návštěvě mi pan doktor říká:"Termín máte sice 17., ale jak vás tady tak vidím, já myslím, že se spolu ještě za týden uvidíme." No, neviděli. Jak víte, Mathi to zvládl na den přesně :)

O tom, jak to vypadá v takové německé porodnici snad brzy!