Porazila jsem Mareše aneb to nejlepší z komentářů

O internetových diskuzích (komentářích) už bylo napsáno mnohé. Nejdřív jsem si říkala, že to číst nebudu. Věřili byste mi? Ne. Já sama jsem si nevěřila. O kolik bych přišla!

• Ta je dutá jak bambus! (To je můj člověk. Když byl někdo hloupý, používala jsem přesně tohle přirovnání. Od pátku bych však prosila už jen a pouze "Dutá jak prázdnej barel od ropy".)

• Nesympatická ženská, nepřál jsem jí to. Vyberte tam už konečně někoho normálního. (Ježiš, jen to prosim ne! Bych si ráda dovolenku užila se stejnou krevní skupinou. Takže prosím nesympatický a nenormální, žádný normální nepřející suchoprdy!)
  

• Leoškovi praskne hlava, jestli bude takhle upovídaná i v reálu. (Co na to říct. Praskne. V reálu je moje norma ještě někde úplně jinde. )

• Štěstí pro ni, že nemá tílko. (Tílko zlidovělo, komentářů týkajících se této části oděvu bylo mnoho. Pro neznalé: v jednom z minulých dílu byla jakási instagramová modelka, přesto, že byla zima, přišla v tílku. K vítězství to však nestačilo. No. Já nejsem ani instagramová ani žádná jiná modelka, takže neprůhledný punčochy a svetr až ke kolenům. Hidžáb neměli a v kukle na mě volali policajty. Ale k vítězství to stačilo.)

• Leoš to pustil. (Já teda nevím, co měl Leoš pustit.... ale vítězství to podle mýho nebylo. Proč by to taky dělal, když by to znamenalo zajistit si tak společnost tak dutýho, nesympatickýho a ukecanýho člověka? A teď si vyber.)
  

• A co s dítkem? (No tady nevím, asi ten babybox. Nee vlastně, uuuf, dyť vono má i tatínka.)

• Vyhrála paní, která už a Americe byla a žije v Německu. Jsem jediná komu to přijde nefér? (Paní, uklidním vás, jediná v České republice bohužel určitě nejste. Chtěla bych se Vám z celého srdce omluvit, že nesedím v Čechách doma na dávkách nebo nemám alespoň rakovinu. Já blbá zapomněla, že úspěch, byť dosažený vlastním úsilím, někteří lidé neodpouští. Znáte tu pohádku s Blažkem a Bohdalkou? Moc pěkná, doporučuji.)

Ale bylo samozřejmě spousta fajn komentářů! A protože jsem taky jenom ženská, že jo... tak vám tady vypíchnu tenhle! Přísahám, že jsem ho nepsala já! :D

• Za mě je Martina daleko větší kočka, než ta předešlá soutěžící instagramová modelka. Martina je navíc sympatická a má přirozenou krásu, takže gratulace manželovi! A Martině gratulace, že jede do Vegas.

Hej děcka, já se tak těším! A koukejte se tam taky někdo přihlásit, místa jsou ještě volný!

Porazila jsem Mareše! Leoše! Aneb mejch 25 minut slávy

To jsem vám takhle jednou na Seznamu sjela do bulváru, že prej nějaká soutěžící v nějaký soutěži měla nějaký tílko... a tak to začalo.

Konečně přišla chvíle mýho Instagramu, dlouho ležícího ladem. Přihláška do soutěže o zájezd do Las Vegas s Leošem Marešem (víc vám řekne Google...) se podávala fotografií s popiskem, proč by si zrovna mě měli vybrat. Že má být krátkej, nikde řečeno nebylo, takže si to dovedete představit... Jsem ráda, že se mi to vešlo do dvou příspěvků. Když nic jinýho, tak aspoň jsem jim poslala nejdelší přihlášku v historii.

"Vyberte si mě, protože jsem šíleně soutěživá.
Tak určitě. Ale pojďme do toho maloučko zabřednout…
Bejvaly časy, kdy jsem byla schopná Martinovi za to, že mě po několika hodinách Dostihů porazil jediným pojebaným vabankovým hodem, tejden nedat…. teplou večeři. Bejvaly doby, kdy by na nás noví sousedi byli schopni volat strážce pořádku pro podezření z domácího násilí, ti staří už věděli, že to jenom Maršálci zase něco hrajou. Dřímá ve mě neskutečný energetický náboj skórovat, drtit a porážet. Nelžeme si do kapsy...neumím prohrávat. Lidi, co jsou u toho, si okamžitě vzpomenou na Moniku z Přátel.

Jenže. V listopadu 2017 šel tenhleten náboj do p…. zase to zklidníme, páč šel až do toho nejzadnějšího koutku mojí paty. Narodilo se nám děťátko. Jsem soutežila tak akorát sama se sebou, jak dlouho vydržim bez spánku nebo nemytejch vlasů (a kdyby jenom vlasů), později jak dlouho vydržím laskavým hláskem vysvětlovat "Lásko, Ketynku nemůžeš tahat za ocásek, jí to bolí…", než se snížím k jinému tónu a obsahu "Ty zmetku, netahej Ketynu za ten vocas nebo tě kousne do prdele!". Pak svitla naděje. Máťu začal bavit Buzzův kvíz, vědomostní hra na Playstationu. Jáááj, jakou já měla radost, moje oblíbená! Ta radost mě brzy přešla, když bych u toho podle přání děťátka měla sedět nejraděj několik hodin v kuse. A když mi pak v rekordu jediným stiskem tlačítka celou nezálohovanou hru vypnul (!!!), tejden nedostal mlíko a Playstationu jsme udělali pápá.
A co pak, že jo. Soutěživost se stále drala na povrch. S televizní soutěží "Co na to Češi" mě všichni odmítli krátce a stručně "Jsi se zbláznila?!".
Nastalo ticho před bouří… a pak jsem v jednom bulvárním článku viděla odkaz na #porazmarese
To je vono! To je čelendž!
Už vidím ten titulek "Vykojená matka na mateřský, taková ta ekobiokráva, navíc studovala v Plzni (!!!) (ne)porazila Mareše!" Budu na internetu, takže slavná… proč ne, Monika to přece dotáhla až do televize!
Jo a jestli jste škodolibý, tak vedle soutěživosti se tak trochu bojím mikrofonu a letadel a jestli to vyjde (jakože fakt nevím, jestli psát "nedejbože" nebo "díkybohu"), tak moje první reakce bude znít přesně takhle "A do prdele…"
Ty voe, mne se to sem nevejde!

Pokračování...
A díky všemu výše zmíněnýmu budu fakt šťastná, ať už vyhraju nebo prohraju. Positive vibes forever, ne asi.

PS: Asi nejtěžší bylo najít fotku. Nikdo mě nefotí a teď mý selfíčko fakt vidět nechcete. Tak tu máme klasickou fotografii z hajzlu nazývanou taktéž záchodovkou. Jedno z mála míst, kde můžu bejt (občas) sama. Nebo s kámoškou. Hezčí a chytřejší kámošku jsem odřízla. Jistota je jistota.
PS2: Tak kecám, nejtěžší bylo najít na počítači, jak se dělá ta zahrádka, no ten hashtag, rozumíme si. Prosím pěkně, počítačový otázky ne, na ty mám manžela."

A dva tejdny na to jedem do Prahy. Do rádia. No chápete, já.... tak nějak se domnívám, že jsem měla obrovský štěstí, že se přihlašovalo písmem a ne mluveným slovem.

Ve čtvrtek jsme dojeli k dlouholeté kamarádce na Zličín. Spát jsem chtěla jít brzy, ale člověk míní, víno a děti mění. Někomu to může zavánět OSPODem, ale děcka spát nechtěla a ta láhev strejčkova moravskýho tramínu se prostě musela dopít. Usnout v jednu, vstávat v šest, mezitím být asi tak desetkrát probuzena... no ještě, že v tom studiu byla poměrně tma a že Leoš patrně taky dopíjel nějakou láhev.

Dorazili jsme na čas, v osm ráno, už za to bych si vysloužila půlbod. Podepsat souhlas s natáčením a jde se. Normálka, živě v éteru s Marešem, Boučkem a Hezuckým se vídám běžně, že jo.

Víte co, je naprosto zbytečný, abych vám dál něco říkala, podívejte se na to sami.

Říkala jsem si, že nebudu číst diskuze, víme proč... no nakonec mi zvědavost nedala... ale hej, to si asi nechám na samostatnej článek! :D