Porazila jsem Mareše! Leoše! Aneb mejch 25 minut slávy

To jsem vám takhle jednou na Seznamu sjela do bulváru, že prej nějaká soutěžící v nějaký soutěži měla nějaký tílko... a tak to začalo.

Konečně přišla chvíle mýho Instagramu, dlouho ležícího ladem. Přihláška do soutěže o zájezd do Las Vegas s Leošem Marešem (víc vám řekne Google...) se podávala fotografií s popiskem, proč by si zrovna mě měli vybrat. Že má být krátkej, nikde řečeno nebylo, takže si to dovedete představit... Jsem ráda, že se mi to vešlo do dvou příspěvků. Když nic jinýho, tak aspoň jsem jim poslala nejdelší přihlášku v historii.

"Vyberte si mě, protože jsem šíleně soutěživá.
Tak určitě. Ale pojďme do toho maloučko zabřednout…
Bejvaly časy, kdy jsem byla schopná Martinovi za to, že mě po několika hodinách Dostihů porazil jediným pojebaným vabankovým hodem, tejden nedat…. teplou večeři. Bejvaly doby, kdy by na nás noví sousedi byli schopni volat strážce pořádku pro podezření z domácího násilí, ti staří už věděli, že to jenom Maršálci zase něco hrajou. Dřímá ve mě neskutečný energetický náboj skórovat, drtit a porážet. Nelžeme si do kapsy...neumím prohrávat. Lidi, co jsou u toho, si okamžitě vzpomenou na Moniku z Přátel.

Jenže. V listopadu 2017 šel tenhleten náboj do p…. zase to zklidníme, páč šel až do toho nejzadnějšího koutku mojí paty. Narodilo se nám děťátko. Jsem soutežila tak akorát sama se sebou, jak dlouho vydržim bez spánku nebo nemytejch vlasů (a kdyby jenom vlasů), později jak dlouho vydržím laskavým hláskem vysvětlovat "Lásko, Ketynku nemůžeš tahat za ocásek, jí to bolí…", než se snížím k jinému tónu a obsahu "Ty zmetku, netahej Ketynu za ten vocas nebo tě kousne do prdele!". Pak svitla naděje. Máťu začal bavit Buzzův kvíz, vědomostní hra na Playstationu. Jáááj, jakou já měla radost, moje oblíbená! Ta radost mě brzy přešla, když bych u toho podle přání děťátka měla sedět nejraděj několik hodin v kuse. A když mi pak v rekordu jediným stiskem tlačítka celou nezálohovanou hru vypnul (!!!), tejden nedostal mlíko a Playstationu jsme udělali pápá.
A co pak, že jo. Soutěživost se stále drala na povrch. S televizní soutěží "Co na to Češi" mě všichni odmítli krátce a stručně "Jsi se zbláznila?!".
Nastalo ticho před bouří… a pak jsem v jednom bulvárním článku viděla odkaz na #porazmarese
To je vono! To je čelendž!
Už vidím ten titulek "Vykojená matka na mateřský, taková ta ekobiokráva, navíc studovala v Plzni (!!!) (ne)porazila Mareše!" Budu na internetu, takže slavná… proč ne, Monika to přece dotáhla až do televize!
Jo a jestli jste škodolibý, tak vedle soutěživosti se tak trochu bojím mikrofonu a letadel a jestli to vyjde (jakože fakt nevím, jestli psát "nedejbože" nebo "díkybohu"), tak moje první reakce bude znít přesně takhle "A do prdele…"
Ty voe, mne se to sem nevejde!

Pokračování...
A díky všemu výše zmíněnýmu budu fakt šťastná, ať už vyhraju nebo prohraju. Positive vibes forever, ne asi.

PS: Asi nejtěžší bylo najít fotku. Nikdo mě nefotí a teď mý selfíčko fakt vidět nechcete. Tak tu máme klasickou fotografii z hajzlu nazývanou taktéž záchodovkou. Jedno z mála míst, kde můžu bejt (občas) sama. Nebo s kámoškou. Hezčí a chytřejší kámošku jsem odřízla. Jistota je jistota.
PS2: Tak kecám, nejtěžší bylo najít na počítači, jak se dělá ta zahrádka, no ten hashtag, rozumíme si. Prosím pěkně, počítačový otázky ne, na ty mám manžela."

A dva tejdny na to jedem do Prahy. Do rádia. No chápete, já.... tak nějak se domnívám, že jsem měla obrovský štěstí, že se přihlašovalo písmem a ne mluveným slovem.

Ve čtvrtek jsme dojeli k dlouholeté kamarádce na Zličín. Spát jsem chtěla jít brzy, ale člověk míní, víno a děti mění. Někomu to může zavánět OSPODem, ale děcka spát nechtěla a ta láhev strejčkova moravskýho tramínu se prostě musela dopít. Usnout v jednu, vstávat v šest, mezitím být asi tak desetkrát probuzena... no ještě, že v tom studiu byla poměrně tma a že Leoš patrně taky dopíjel nějakou láhev.

Dorazili jsme na čas, v osm ráno, už za to bych si vysloužila půlbod. Podepsat souhlas s natáčením a jde se. Normálka, živě v éteru s Marešem, Boučkem a Hezuckým se vídám běžně, že jo.

Víte co, je naprosto zbytečný, abych vám dál něco říkala, podívejte se na to sami.

Říkala jsem si, že nebudu číst diskuze, víme proč... no nakonec mi zvědavost nedala... ale hej, to si asi nechám na samostatnej článek! :D