Neználková v městě

V Londýně. Poprvé. Sama.

Kombinace těchto tří slov vzhledem k mým nevalným orientačním schopnostem i na místech, které znám, nevěstila nic dobrého. Avšak nebylo zbytí. Občanský průkaz vzhledem ke sňatku neplatný, cestovní pas platný pouze tři měsíce po sňatku. A tak bylo na čase vydat se na jediné místo v Anglii, kde mi nový pas vydají. Na Velvyslanectví České republiky v Londýně. Nejdříve jsem si elektronicky domluvila schůzku. K mému překvapení mi byl přiřazen velmi brzký termín, 26.11. v 15:40h. Den předem jsem se na cestu poctivě připravila, a do výbavy přibalila tři vytisknuté mapky.

Onen den jsem pro jistotu vyrazila s téměř dvouhodinovým předstihem.

Podle mapky č.1 jsem se vydala na vlakové nádraží u nás ve Wycombu. Trefila jsem, sice na druhý pokus, ale trefila. U přepážky jsem úředníkovi popsala, kam mám namířeno a poprosila ho o nejlevnější variantu. Na to, že nejlevnější varianta znamená 22,50 liber si budu zvykat vážně dlouho. S mojí prozatím nejdražší životní jízdenkou jsem se vydala na nástupiště č.3. Přijel vlak a celý dav i se mnou nastoupil do vlaku. Se zkušeností s českými vlaky jsem v hlavě přemítala, zda nesedím v business třídě. Poté co mi průvodčí zkontroloval jízdenku jsem se uklidnila. Jsem ve správném vlaku.

Po půlhodině jízdy jsem vystoupila na stanici Marylebone a vytáhla mapku č.2. Původní záměr byl jít pěšky na vzdálenější metro, abych nepřestupovala. Jelikož jsem však stejně měla nejlevnější variantu, denní jízdenku, a jelikož jsem z mapky nepoznala, kterým směrem se vydat, plán jsem změnila. Vlezla jsem do metra, které jsem měla přímo před čumákem. Víceméně bez problému jsem přestoupila a dorazila až na zamýšlenou stanici Notting Hill Gate.

Zde přišla na řadu mapka č. 3. Opět nečekaně bez problémů jsem dorazila do provozovny Snappy Snaps, kde jsem se potřebovala zvěčnit ve formátu 5x5cm. Moje peněženka opět zakvílela bolestí, za 4 fotky 15 liber.

Stále s mapkou č.3 v ruce jsem dorazila na ambasádu. Po druhé hodině! Na jednu stranu s radostí, že nejsem tak marná, jak jsem si myslela, na druhou stranu s obavou, že budu muset hodinu a půl čekat, než přijdu na řadu. Obava se naštěstí nenaplnila. Co mě však doteď udivuje je to, že jakmile jsem vstoupila, člen ostrahy, anglicky hovořící černoch, se podíval do seznamu a rovnou se mě zeptal, zda jsem paní Maršálková. Bylo po druhé hodině a vzhledem k mé schůzce domluvené na 15:40 bylo na seznamu přede mnou x lidí....

U okýnka už jsem komunikovala se sympatickou mladou Češkou. Vyplnila jsem několik papírů, poskytla své otisky prstů a ulehčila si o dalších 32 liber.

Mé orientační sebevědomí během cesty tam náležitě vzrostlo a na cestu zpět už jsem si troufla bez mapek.

Nyní čekám na dopis z ambasády s vyrozuměním, že je pas hotov a mohu cestu do Londýna absolvovat znovu. Podle informací, které mi úřednice sdělila, by měl tento dopis dorazit za 4-8 týdnů. A tak doufám, že dorazí.... protože zdejší doručování pošty vyžaduje samostatnou kapitolu. O tom zase někdy příště...