Česko-anglická kuchyně po blondýnsku

Retigová se v hrobě obrací, Hruškovi roste silná konkurence.

Je zajímavé, co s mým kulinářským uměním dokáže pouhé přesídlení o 1300 km na severozápad.

Než jsem se odvážila k činu, přežívali jsme na sušenkách, bagetách a polívkách z pytlíku. A jednou a nadlouho naposledy jsme si zakoupili Fish and Chips, tradiční anglické jídlo. Z kterého jsme si vážně sedli na pr***. Háček je v tom, že ta pr*** byla v záchodové míse.

U kulatého stolu

Den D nastal v neděli před třemi týdny, po 14 dnech našeho pobytu. Již jsem se zmiňovala o zamýšlených společných večeřích... a tentokrát byla řada na nás, takže na mně.

Bramborový salát a řízek, jasná volba. Jako dezert drobenkový tvarohový koláč.

Den předem bylo třeba vyrazit na nákup, aby byl salát na neděli hezky odleželý. Majolka, cibule, okurky- máme. Kuřecí prsa na řízek- máme. Tolik druhů brambor z Čech neznám, no co, brambora jako brambora, uvařit se určitě dají všechny. Daly. Avšak způsob uvaření se jaksi taksi zcela vymykal mým představám. Místo brambor uvařených ve slupce na mě z hrnce koukala šlichta pro prasata. Co teď? Vyhodit? Dyť to stálo peněz... šlupky byly naštěstí pohromadě a daly se lehce odstranit. Máslo, mléko...tradá, změna v menu, bramborová kaše na světě!

Strouhanku na řízky jsem koupila u Poláků. Stejně tak jsem myslela, že u nich koupím tvaroh a hrubou mouku na koláč. Jenže myslet znamená h**** vědět.... Tvaroh ve vaničce nevedou. Hrubou mouku nevedou. Takže jsem vzala za vděk alespoň tvrdým tvarohem a moukou na knedlíky, která jak jsem doma zjistila, měla stejně konzistenci mouky hladké. Na menu se tak objevila další změna v podobě "jakéhosi koláče s tvarohovojogurtovomléčnou náplní".

Je třeba však říci, že i toto menu mělo úspěch a bylo ohodnoceno prázdnými talíři. Ema si dokonce přidala koláč. No aby ne, v Anglii tvaroh vůbec neznají. Jeden z důvodů, proč to tu navěky nevidím, bez lásky a bez tvarohu se žít nedá.

Abych však nezatajovala informace a příliš se nechválila, musím opětovně sdělit, že díky prošlému oleji na smažení řízků si z mého menu někteří vážně sedli na pr***...

Nastal čas vánoční

Po pětadvaceti letech první Vánoce strávené jinde, než v Čechách. První Vánoce strávené "o samotě". První vánoce bez kapra. Salát bude, brambory koupím u Poláků...

Abychom však neutrpěli příliš velký bezvánoční šok, vedle dvou vánočních dekorací jsem si z Čech dovezla i perníkové koření, váleček a vykrajovátka.

Asi nemusím říkat, že jsem na cukroví použila zbylou knedlíkovou polskou mouku. Co mi ale zase vyvalilo bulvy, byl moučkový cukr. Schválně jsem koupila ten dražší, jelikož nemáme síto na odhrudkování. Které by nakonec stejně nepomohlo, jelikož tento moučkový cukr byl plný tvrdých hrud a hroudek, na které jsem povolala hmoždíř.

Perníčky se jakžtakž povedly, avšak vzhledem k absenci síta jsem musela zvolit ten nejjednodušší způsob zdobení. Namočit, posypat.

Těsto na linecké až na jakousi žvýkačkovou konzistenci také nedopadlo špatně.

Poslední výzva- vanilkové rohlíčky. Ořechy přivezené z Čech, vlastnoručně posbírané a manželovoručně vyloupané. Není mixér. Hmoždíř selhal. Ořechy jsem tak posekala nožem a dílo dokonala štouchadlem na bramborovou kaši.

Všechny konečné úkony se podařily, já se biju do hrudi a nějakou chvilku si nepřipadám úplně k ničemu.