Jak (ne)papáme

Někdo někdy řekl, že prej láska prochází žaludkem. Kdyby to byla pravda, už bych měla na stole rozvodový papíry.

Nebývala jsem k zahození, vařit jsem docela uměla. Polívčička, kuřátko, gulášek, rajská...podle receptu a špetky babicovského nadhledu se dalo jakžtakž všechno.

Péct taky. Dortíky, koláče, jablečný, tvarohový, kynutý, nekynutý... pyšně jsem pekla i manželovi do práce, když měl narozeniny.

Poslední rok i grilovat doma na lince. Tento um jsem poslala o dům dál, panímamince do Žatce, které se tak domácnost rozrostla o náš raclette gril.

Po třech měsících v Anglii pořád něco postrádám a tak trpělivě čekám na humanitární pomoc z Čech, jenž má dle plánu dorazit 26. února ráno. Humanitární pracovníci ve složení Jitka Plachá a Miloslava Krejzová vyrážejí námi vyzkoušenou dodávkou s přívěsem z Hlavního nádraží z Prahy, 25. února, čas bude upřesněn. Pokud si chcete zlepšit karmu, přijímáme vše, co je české a dobré. A taky 24. února má prej nějaká stará vochechule narozeniny a prej miluje překvapení!

Pomalu si zvykám na ten život bez tvarohu, bez tří druhů mouky, bez rohlíků s vysočinou. Musím. O víkendu se snažím něco uvařit, minulý víkend to byly karbanátky s novým bramborem, teď máme špagety s mletým....

Přes týden si kupujeme k obědu jídlo nebo bagetu v práci, k večeři je většinou kombinace "co dům dal" a "udělej si sám".

Jídlo je tu hodně drahý, ale člověk si vždycky musí uvědomit to porovnání s platem. Pak se dá narazit i na pár věcí, který jsou za skvělou cenu a vážně dobrý. Nějaké takové naleznete níže.

Výtečné měkkoučké koblížky za v přepočtu ani ne dvacet kaček. Ty vlevo s nejrůznější nápní, já nejradši pudinkovou. Nicméně už nekupujeme, protože nejlepší měli v Morrissons, v bydlišti naší noční můry.

Zrovna dnešní snídaňová záležitost. Nejlepší ovesná kaše, kterou jsem kdy jedla. Lákavě voní a skvěle chutná, což uznal i Martin, který na tohle moc není. Sáček vysypeme do mističky, zalejeme trochou mléka, zamícháme, šoupneme do mikrovlnky, a za dvě minutky je hotovo. 22 sáčků se dá pořídit za 2 libry, tedy necelé 4 kačky za mňamkózní snídani.

Značka Cadbury je tu hodně oblíbená, něco jako naše Milka. Balení šesti musli tyčinek se koupí za libru, tedy nějaký halíř přes 6 korun za tyčinku. Asi jsou pekelně nezdravé, ale je mi to fuk. Jsou pěkně čokoládové a dávám si je jako svačinku ke kafíčku... Chodím 6 kilometrů denně, tak mi to snad odpustí i všichni Cajtajmlahajlovci.

Další kafíčková záležitost, ale na doma. V Poundlandu 3 balení za libru. Tedy necelých 13 kaček za balení. Opět asi pekelně nezdravé, ale pekelně žravé.

Ve chvílích největší nouze a lenosti je třeba mít ve skříňce kelímek poslední záchrany, instatní polívku. Tyhle jsou nejlepší. Výrazná chuť a ještě můžete něco vyhrát. ( Už jsem se zmiňovala, že vochechule má ráda překvapení?)

Abych nezapomněla na cenovou kalkulačku, tak tady máme kelímek za nějakých 30kaček.

Jaku u nás vždy najdete v regálu Eidam, tady vždy najdete čedar a red leicester, jejichž cena je zhruba necelých 30 kaček za sto gramů. Čedaru pak naleznete 4 druhy, podle výraznosti chuti (mild, medium, mature, extra mature)

A to nejlepší nakonec. Chai latte! V Praze ho seženete za 140 korun, tady za 2 libry v Tescu. My na něj nedáme dopustit a příště beru do zásoby. Kdo nezná a má rád čaj, mléko, skořici... rozhodně by měl vyzkoušet!

A je toho mnohem víc, co by bylo k ukázání, ale to byste se měli přijet někdy podívat. Stejně jako naši humanitární pracovníci, na které se už moc těšíme. (Samozřejmě nejen kvůli tomu, že přijedou s plným valníkem... )