Proč zas já, můj milý opare?

Odjakživa říkám, že jsem nějaká nedomrdlá.

Jako malá jsem měla na rukou bradavice a děti ve školce se mnou nechtěli chodit za ručičku. Pak mi je černý doktor odstřihnul nůžkami (vážně si to tak pamatuji).

Dětičky se mě však pořád držet nechtěly, páč jsem byla navíc pořád těžký ekzematik. (Což bylo peklo, ale díky tomuto peklu jsem nemusela mýt nádobí a podívala jsem se k moři víckrát, než kdybych ekzematikem nebyla. )

V družině pak se mnou nechtěli ani mluvit, nosila jsem totiž nasazovací rovnátka a na jídlo jsem si tu ošklivou slizkou věc musela vyndat a všechny děti tak tuto ošklivou slizkou věc viděly.

Počet mých protrpěných zánětů středního ucha nepočítám. Tak moc jsem neměla ráda následující lékařské propíchnutí, že jsem raději beze slova trpěla a ouško si nechala prasknout. To by bylo, abych teď nesnesitelně netrpěla při každém přistávání letadla, bonbóny nebonbóny.

Teď v dospělosti mám několik let na hlavě něco. Něco, co nejsou lupy. Nedávno jsem myslela, že jsem na to kápla, že je to nějaká svině jménem seborea (v článku tak byla vážně pojmenována, a právem). Tak jsem se zase dala do zkoušení šampónů, jeden levnější- nic. Druhý jeden z nejdražších z lékárny a to je snad ještě horší. Pokud máte ozkoušený šampon na luposeboreoprostěvysušenoupokožku, doporučte. Jestli mi to pomůže, nic z toho nekápne, ale budu vám neskonale vděčná.

No, a pak jsou tu ty opary. Opary, které někdo nikdy v životě neměl a někomu se staly neodmyslitelnou součástí života. Můžete hádat, která z možností připadla na mě. Moje životní maximum je sedm oparů naráz. Všechny na rtu. Protože život si ze mě rád robí kopce srandy, toto maximum mi nadělil na basketbalovém soustředění, navíc v týmu našich rivalek, v kterém jsem měla hostovat. Takže se se mnou znovu už tuplem nikdo nebavil.

Druhé maximum počtu oparů se mi přihodilo během mých, tuším desátých , narozenin. Fotografie jsou tedy skutečně úchvatné.

No a to by nebylo, aby se mi aspoň ten jeden opárek nevyklubal na závěrečný věneček v tanečních.

Teď se tedy na žádnou promenádu nechystám, ale opar je tu zas. Šla jsem si do skříňky pro mastičku a zjistila, že žádnou nemám! Francovka také nikde!

Vygooglila jsem si babské rady, které hodlám vyzkoušet. Zubní pastu zná každý, ale věděli jste, že si můžete opar potřít rozředěným droždím? Nebo česnekem? Velmi doporučované je potření ušním mazem! A já si zrovna včera čistila uši….

Za cenné rady a zkušenosti v boji s tímto neduhem, Vám budu též vděčná. Jinak si začínám pěstovat ušní maz, protože když je to na internetu, tak to musí být pravda!