Hravost a soutěživost. Naše druhé já. Mé odjakživa, manžel mu musel propadnout až po seznámení se mnou.
Má hravost byla rozvíjena od útlého dětství. Vedle sportu jsem byla nenápadně, ale systematicky, vedena i ke karbanictví. Začalo to prším, kvartetem a černým Petrem, pokračovalo žolíky a skončilo kanastou.
O víkendech jsme pak s rodiči jezdili na chatu. Na chatu, kde se koupelna skládala z umyvadla v kuchyni a kadibudky na konci dvora. Po večerech jsme zasedli ke stolu v kuchyni, stáhli staré zpuchřelé rolety a karetní soustředění mohlo začít. Hráli jsme kanastu. Tým, který první dosáhl tisíce bodů, vyhrál. Někdy nám to trvalo do půlnoci, někdy do jedné. Nikdo nechtěl sedět před tátou a házet mu karty, protože vždycky blafoval.
Stejně jako v žolíkách, kdy nám táta pravidelně zavíral z ruky a dosažení bodové hranice nás ostatních na sebe nenechalo dlouho čekat.
Uběhlo pár let a na pultech obchodů se objevila vědomostní stolní hra Česko, kterou jsem si tenkrát přála k Vánocům. Snad abych mohla vyhrávat, chodila jsem přeci na gympl… ale ejhle. Můžete hádat, kdo nejčastěji sbíral vavříny pro vítěze. Zase táta. Vyučený táta. Táta je pro mě důkazem, že vysoká škola nevypovídá nic o inteligenci či vzdělanosti člověka. Záleží na době, na prostředí, kde se člověk narodí. Dneska by mohl mít táta vejšky tři. Dějepis a zeměpis na pajdě, Policejní akademii a Vysokou stavební, kdyby nějaká byla.
Protože u nás si ráda hrála celá rodina, Activity jsme v našem herním repertoáru nemohli postrádat a karta se obrátila. Táta s bratrem pravidelně sledovali jak se červená figurka nezadržitelně blíží k cílové čáře. Není však divu, jelikož fakt, že ženské mají obecně mnohem větší slovní zásobu, než muži, že lépe malují a jsou větší herečky, je veřejně znám. Například tátovo kreslené mastné oko na polévce se nesmazatelně zapsalo do historie. Do historie se později zapsal také Martinův bráška Pavlík, který měl za úkol kreslit jakési rčení. Viděli jsme okno a nějakého hada nebo prasklinu v něm… Pavlík se rozčiloval, že jsme úplně blbí, že to nepoznáme. A řešení? "Lepší, než drátem do vokna přeci….!" Písmenko sem, písmenko tam…
Od té doby skutečně používáme doma ono rčení pouze v této vytuněné podobě.
Jak jsem předestřela, Martin se po seznámení s mou osobou k našim hrátkám přidal a hned na začátku vztahu tak mohl zjistit, co jsem zač. Nemohl se pak divit, když jsem házela kartami, kostkami či figurkami při Dostizích nebo karetních Monopolech. Zároveň však ví, že v dětství jsem chtěla být mimo jiné také herečkou a velká část mého nadměrně expresivního chování je tak pouze součástí mého hereckého projevu.
Pokud nemáme s manželem k dispozici stolní hry, vystačíme si i se slovy. Takový obyčejný slovní fotbal nebo "Hádej, kdo jsem" vám dokáže dlouhou chvíli pěkně zkrátit. Naposledy jsem se proměnila v Kojaka, který nám zabil celou cestu autobusem.
Hry si i sami vymýšlíme. Ještě ve starém bydlišti, kde jsme docházeli 3 km do práce, jsme několikrát počítali auta. Každý si zvolil značku, a kdo napočítal víc zástupců jím zvolené značky, vyhrál. Díky této hře jsme zjistili, že nejčastější značkou auta v Anglii je Ford (84 kusů na 3km), za ním následuje Vauxhall (u nás Opel) (65 ks), poté Volkswagen (63 ks). Poté stojí za zmínku ještě Peugeot (26 ks), BMW (25 ks), Mercedes (24ks) a Audi (23 ks). Jó, a Škodovek jsem během těch tří kilometrů napočítala 11.
Oproti hrám nejjednodušším se nebráníme ani technice. Před více, než třemi lety nám do domácnosti vstoupila taneční podložka, ne které jsme se opravdu pořádně zapotili. Ve všech skladbách jsem držitelkou rekordů já, ale je jedna, na které drží rekord Martin. Po hodinách pokusů o překonání jsem se s tímto faktem musela smířit.
Další herní výstřelek jsme získali před rokem a půl (neuvěřitelné, jak čas letí) víceméně ze dne na den díky naší velevážené přítelkyni Aničce, respektive díky jejímu tehdejšímu příteli, který byl velkým fanouškem herní konzole Playstation. Protože to byl fanoušek opravdu veliký a nadprůměrně movitý, po nejnovějším Playstationu PS4 nejen zatoužil, ale také si ho zakoupil. Jeho starý PS3 tak hledal nového majitele. A protože já jsem po tomto Playstationu zatoužila ihned po jedné z návštěv, při které jsme hráli vědomostní hru - takzvaný Buzzův kvíz, noví potencionální majitelé se přímo nabízeli. Domluvili jsme podmínky odkupu a o Silvestra jsme už s Martinem soutěžili do novoročního rána. Buzzův kvíz jsme si natolik oblíbili, že jsme si zde v Anglii zakoupili i jeho anglické verze, jednu všeobecnou a jednu muzikální.
Ovšem i já jsem si vyzkoušela stinnou stránku této konzole, když si Martin bez mého vědomí zakoupil hru s názvem Fall Out. Evidentně věděl, proč ji kupuje bez mého vědomí, jelikož kdybych věděla, jak závislým se na této hře stane, domů bych ho s ní nepustila. Naštěstí pro něj se jednalo o hru, která má konec (který přišel snad po měsíci), jinak bych hru musela, pro dobro našeho manželského svazku, ukončit jejím záhadným zmizením.
Na hry nedám dopustit a vždy budeme mít doma jejich zásobu, abychom si kdykoli mohli hrát. Sami, s rodiči nebo s přáteli, a stejně tak jednou s dětmi. Hry pro nás nejsou dětinskou záležitostí. Jsou nejen způsobem zkrácení dlouhé chvíle, ale také prostředkem ke sbližování a vytváření pohody, protože je hrajeme spolu, povídáme si a smějeme se, ať už hrajeme karty nebo Playstation.
Zkuste si také najít čas, a místo sezení s partnerem nebo rodinou u televize, zasedněte ke stolu. Karty má doma téměř každý. Uvidíte, že to má něco do sebe!
Pokud už si doma hrajete, budu moc ráda, když se se mnou podělíte o Vaše herní zážitky a dojmy! Her není nikdy dost a ráda se nechám do budoucna inspirovat... :-)
U nás frčí UNO Je to hra, kterou můžou hrát i prcci a navíc úžasně podporuje škodolibost celé rodiny, snad ještě víc, než Člověče nezlob se
OdpovědětVymazatActivity jsou u nás mejdanovou hrou a rodinných rčení se tak taky pár našlo Třeba sousedovo prohlášení k mé dcerce: "Ty vole, vona neví, že Indie je v Asii", ve chvíli, kdy mělo dívčí družstvo uhodnout pojem Malá Asie.
No co, tak předtím vyjmenovala všechny ostatní světadíly.
Korunovala to sousedova žena, když prošel, slovy: "No a co, já taky ne..."
A pojem "jaderné skvrny" už jsi v této hře našla?
Pokud ne, nedivím se, byly to "jaterní skvrny"
[1]: UNO neznám! Ovšem koukám na to a žádná novinka to není Vypadá to navíc dost dobře! To budu muset asi sehnat
OdpovědětVymazatProsím tě, o zeměpisu mně nepovídej... ten bych tu nechtěla moc rozebírat. Řekněme, že to také není můj koníček.
Taky jsme byli hravá rodina. Byl případ, kdy jsme - tata, máma, já, sestra a bratr, hráli nepřetržitě od pátečního odpoledne do nedělního večera. Samozřejmě s ošizeným jídlem a vším ostatním. Z této rodiny jsem přišla sem a zde nehraje nikdo. Přítel usne za chvilku a pořádně si zahrajeme žolíky jen když k nám přijede sestra z Moravy. Já sama pro sebe si hrám SOLITAIRE, ale teď ho změnili a už mě tak nebaví. Jiné hry neé - mám svůj blog a ten mi v poslední době nějak stagnuje. Zrovna dnes trpím s Terezkou, protože jsme ji dopoledne nechali kastrovat, naštěstí jen vaječníky. Všude píšou o tom, že fenky nemající štěňata onemocní, tak jsme tomu předešli. Já nerada
OdpovědětVymazat[3]: Jé, Solitaire jsem se teď nahrála, když jsme neměli ten internet Je v počítači v internet netřeba, tak jsem to pořádně využila
OdpovědětVymazatKitty, ono se toho o kastraci pořád hodně napovídá a přetrvává bohužel spoustu mýtů. Je to složitá záležitost, ale základem je, že rozhodně lepší kastrace, než nechtěné nakrytí. Rozhodně nebuď nijak špatná, Terezka se brzy zotaví. Naše Ketynka je taky vykastrovaná (už byla, když jsme se jí ujali) a je to ten nejzdravější v nejvitálnější senior v okolí. Rozhodně nesmutni, nemáš proč!
[4]: Je mi jí líto. Sice je ošetřená proti bolesti i léky na hojení máme, to je OK. Ale jak ji tak vidím s kornoutem kolem krku, jak jí visí hlavička dolů. Je mi jasné, že zítra bude líp, ale je mi jí líto. Snad neztratí vitalitu
OdpovědětVymazat[4]: A dobrou noc, jdu to zaspat. Ráno je moudřejší hlubokého večera
OdpovědětVymazatAno, hrajeme si! Můj milý je herní magnát, takže jsem vztahem s ním získala neobyčejné množství deskovek
OdpovědětVymazatZ domova, kde se taktéž karbanilo (a naše chalupa měla dost podobnou dispozici ) nedám dopustit na mariáš. Jediná nevýhoda je, že potřebuje tři lidi a skoro nikdo ho nezná. A z deskovek? Patchwork. Krásná a jednoduchá hra pro dva. Taky miluju Dixit a skvělá je i Citadela, ta už je teda trochu složitější. No a samozřejmě Aktivitiy! Ty jsme doma hráli tolik, že už známe mnohé z těch hesel nazpaměť... každopádně drát do oka mě skutečně rozsekal
[7]: Neneee! Vás bych si hned adoptovala Fakt je, že jsme ještě nepotkali nikoho podobně "postiženého" a každá návštěva s námi spíš něco hrála z donucení, aby neurazila
OdpovědětVymazatMariáš umí zbytek rodiny, ale já jsem nějak neměla nikdy touhu se ho naučit.
O Patchworku už jsem někdy slyšela a vypadá to moc fajn, zvlášť že je to pro dva. Dixit slyším poprvé, ale koukla jsem na to a to by se mi taky líbilo!
Co nás ale třeba nechytlo, ač je to hrozně oblíbené, je Bang. Bratr si ho tenkrát koupil a to ho z donucení hrál zbytek rodiny.
Activity jsme si naopak tak oblíbili, že jsme si s Martinem tenkrát koupili vlastní, a protože doma máme zelené, my jsme koupili ty žluté, kde právě hádáš i různá přísloví. Nejsou špatné, mají něco do sebe, ale za nás jsou lepší ty zelené.
[8]: Fakt jste nikoho podobného nepotkali? Tak v tom případě máme velmi šťastnou ruku na přátele a známé!
OdpovědětVymazatBang mi vždycky přišel fajn, ale je pravda, že vyžaduje dost specifický druh společnosti - pak je to velká zábava. Než se ale člověk naučí všechny ty karty... zvlášť s rozšířeními je to peklo. Ty jsem ale nikdy neměla moc ráda...
O žlutých aktivitách jsem slyšela, ale nikdy jsem je nehrála. Hádat přísloví mi ale každopádně připadá dost zábavné (Ale to může být tím, že mě přísloví a pořekadla obecně baví už jen svou existencí v jazyce .
Já jsem teda také dost hravá, neumím sice moc prohrávat, ale snažím se Jako malé holky jsme dokázaly prokarbanit na chatě docela velkou část prázdnin právě kanastou, většinou ve čtyřech. Později jsme s dětmi hrávali dostihy nebo prší. S manželem přes zimu (nejezdíme na chatu) hrajeme téměř každý pátek scrabble. Dáme si lahvinku a je to moc prima (hraní i ta lahvinka)
OdpovědětVymazatty jsi asi moje ztracená sestra nebo příbuzná
OdpovědětVymazatmy taky jezdili na chalupy s kadibudkou a hráli jsme po večerech kanastu to bylo super, nedávno jsem to učila přítele a nutím ho to hrát, ale ve dvou to není ono, ve čtyřech je to mnohem lepší
A playstation jsem nedávno našla u rodičů ve sklepě a samozřejmě jsem si to vzala domů....a večer byly jasné..a my taky hráli Burzu to znáš?
[9]: Oni jsou fajn, právě kvůli těm příslovím.. ale mají trochu jiný princip a ke konci trochu nedotažená pravidla.[10]: Nikomu se nechce prohrávat! Kdo říká, že ne, tak kecá
OdpovědětVymazatCo se týče Srabblu, co já se ho nahrála během vejšky Jen tedy ve formě Kris Kros na internetu. Už jsem na tom byla tak špatně, že jsem hrála a učila se během toho... takže mi to šlo děsně pomalu...učení i Kris Kros.[11]: Já to taky musela muže naučit! Pak jsme to zkoušeli hrát ve čtyřech s našima... no ale to víš, on už ty léta praxe promeškal... takže jsme pořád prohrávali
Burzu neznám... a název mě tedy moc nepřitahuje
Poznámka: poprvé vidím tvůj blog Dříve jsi nedávala odkazy, tak jsem myslela, že jsi "zvenčí"... a dle názvu jsem si tě představovala jako starší paní, nevím proč
[12]: Burza je něco jako Monopoly řekla bych
OdpovědětVymazattak to je přesné, když to hrajeme s mými rodiči, tak taky vždycky prohrajeme, protože přítel nemá ty roky praxe za sebou Nedávala jsem tu odkazy, protože mě to nenapadlo až mě upozornila uživatelka Bloud,welbloud, že bych si je tu mohla dávat
Jé, taky jsme hned měli Česko, teď ho paříme v čajovně, protože jsem tamto někde zapomněla, se stane a ještě Evropu, vždy se zaseknu na sportu a historii. A když jsou nějaký párty na bytě, vytahují se Exploding kittens, Time's up a když už je dost alkoholu v krvi, zapíná se Wii, vytahujou ovladače a jde se na Just Dance, myslím, že to je nejlepší vynález na světě. A ještě box, z toho mám vždy namožený ruce i záda, je hrozně frustrující bouchat do prázdna, ale neprošla mi reálná verze, mí přátele nejsou dost dobrodružní...
OdpovědětVymazatDobble, Carcassone, Takenoko, Tokaido, Ticket to ride, Formule, Quirkle, SaintPetersburg, Duch, Mamma Mia, ... No ještě doma máme hodně her, ale nevzpomenu si na všechny avšechny jsou úplně luxusní a zbožňuji je! :) Hrajeme celkem hodně a často :)
OdpovědětVymazatJeště Patchwork je úplně luxusní Ta je čistě pro dva :)
OdpovědětVymazat[14]:Já mám zase záseky na sportu a zeměpisu... a nejoblíbenější má unás každý "různé"
OdpovědětVymazatTime´s up! Půjčovali jsme si párkrát od kamarádky a to je super hra! Pro mě je to ale ten typ, co se brzy opakuje, tak jsme si vystačili s tím půjčením.
Tý jo, xbox ten jsem taky vždycky chtěla... aspoň zkusit, ale zatím se mi nepoštěstilo ani jedno.
Já jsem si ještě vzpomněla na Mahjong, ten je sice z trochu jiného soudku zase, ale taky moc fajn hra a super to vypadá, může se to dědit po generacích [15]: Ten Patchwork budu muset sehnat, už tu byl zmíněn a fakt se mi to líbí!