NHS = Na Hovno Systém?

Zkratka NHS v sobě ve skutečnosti ukrývá slova National Healthcare Service, které můžeme do češtiny přeložit jako národní zdravotní služba. O NHS, tedy zdravotním systému v Anglii, bylo napovídáno mnohé. Většinou mnohé špatné.

Faktem je, že jsem ještě nepotkala člověka, který by byl se zdejším zdravotnictvím spokojen. A že jsem se ptala i rodilých Angličanů.

Já si zatím nedovolím hodnotit, jelikož české a anglické zdravotnictví funguje na rozdílných principech, jedná se o země s naprosto rozdílným počtem obyvatel a v neposlední řadě zde nemám zkušenost se soukromým pojištěním, které by vám mělo zajistit určitou nadstandardní péči a menší čekací lhůty.

Ovšem něco už jsem tu vypozorovat stihla.

Systém placení v Čechách: Platím zdravotní pojištění. Vždy. Buď ho za mě platí zaměstnavatel, úřad práce nebo já sama.

Anglie: Zdravotní pojištění, tak jak ho známe z Čech, neexistuje. Pokud nejste zaměstnaní, platit ho nemusíte a přesto jste ošetřeni. Postačuje vám už to, že tu bydlíte.

Návštěva lékaře v Čechách: Není mi dobře, tak jdu k obdvodnímu lékaři. K mým lékařům jsem mohla jít vždy rovnou, bez objednání, jen jsem si vyseděla případnou frontu. Mám vyrážku, jdu na kožní. Chodím na pravidelné preventivní prohlídky na gyndu.

Anglie: Objednáte se k obvodnímu lékaři, ať už je vám, co je vám. Pokud vás objednají dříve, než za týden, jste šťastní lidé. Obdvodní lékař vás případně pošle ke specialistovi. Na prevenci na gyndě zapomeňte. Prohlídku si můžete vyžádat až v případě, že už vás nějaký problém trápí. Ovšem antikoncepce je tu zdarma.

Ve stále ještě poměrně nedávné době jsem získala zkušenost s urgentní návštěvou nemocnice, ze které si moje brada díky mé koloběžce, prudkému kopci a rannímu mrazíku odnesla několik stehů. Pokud se chcete zpětně pokochat cizím neštěstím, můžete tady. Nutno podotknout, že to nebyla zkušenost špatná (kvalitu šití však neumím posoudit).

No. Bohužel jsme v ještě méně nedávné době, rozumějte před pár dny, získali další zkušenost. Tentokrát s noční návštěvou nemocnice. Tu už musím podoknout, že je štěstí, že stav se nakonec ukázal jako života neohrožující, jelikož v opačném případě by se NHS mělo překládat jako Necháme Ho Skonat.

Manžel měl zdravotní potíže, které se stupňovaly tak, že jsme v 11 hodin večer telefonovali o pomoc. Pokud jde o bezvědomí, infarkt atp., voláte na 999. Jinak 111. I když byly problémy závažné, z obavy ze "zneužití" linky 999 jsme vytočili 111. Po nadiktování milionu údajů a informací došli k závěru, že pro nás někoho pošlou. Hodina pryč a my stále vyhlíželi pomoc. Voláme znovu. Jsou extrémně zaneprázdnění, pošlou pro nás taxíka. Za hodinu přijel taxík. Ulevilo se nám, nasedli jsme. V následujících minutách se nám ale extrémně přitížilo. Ještě při nasedání se nám nešťastnou náhodou podařilo malinko, opravdu malinko, znečistit sedadlo. Stačil by jen papírový kapesníček. Taxikář se ale začal chovat naprosto arogantně, vyhodil nás a odjel. Své arabské národnosti opravdu dobrou reklamu neudělal. Stáli jsme naprosto opaření před domem. WTF? Co to k***a je?

Další telefonát, tentokrát už 999. Zde už tolik údajů diktovat nemusíte. Po další hodině přijela ta extrémně zaneprázdněná prázdná ambulance. Prázdná zůstala i celou cestu do nemocnice, ve dvě ráno už se asi všici uzdravili.

V nemocnici jsme proseděli další tři hodiny, během kterých udělali krevní testy a rentgen. Naším lékařem byl mimochodem asi tak podobně starý mladík, který studoval medicínu v Čechách.

Testy dopadly dobře a v půl šesté ráno jsme se taxíkem dostali domů. Taxikář byl pro změnu typický rodák, starší veselý dědeček s přízvukem jak prase, nerozuměla jsem mu skoro ani slovo. Taxametr ukazoval 12. 70, tak to zaokrouhlil. Na 10! To by se mi asi v Čechách nestalo.

To je pro mě osobně základní znak Anglie. Jednu chvíli jí skoro nesnáším, ve druhé chvíli jí zbožňuji.

Poučení pro příště: taxíka volat rovnou, hřebíčky hodlám zatloukat tak akorát do zdi nebo do pomerančů na Vánoce.