Za krásami Anglie

Děj tohoto článku se udál téměř dva měsíce nazpět a asi by se nic nestalo, kdyby tu nebyl. Jenže mě tam ten červík pořád vrtá, a nepřestane vrtat, dokud ho nedoplním.

Sobota 14. května se nesla ve znamení dalšího výletu. Posledního v okolí hrabství Buckinghamshire, kde jsme ještě donedávna bydleli. Právě proto, že jsem se měla brzy stěhovat, bylo mi líto odjet, aniž bych viděla alespoň Stonehenge, které nebylo úplně nejdál. Jozef, který už s námi byl v Oxfordu, už se tenkrát zmiňoval, že kdybychom plánovali nějaký další výlet, můžeme se na něj obrátit. Tak jsem se tedy obrátila :-)

Jozef je třiatřicetiletý mladý Polák, kterému vzdávám hold, jelikož ještě v říjnu se mu ručička na váze vymrštila až ke 170 kilogramům. Nyní je o více než 60 kilogramů lehčí a poctivě pracuje na minimálně dalších dvaceti. Musím ovšem dodat, že všeho dosáhl jen změnou jídelníčku, pohyb vyloženě nesnáší.

Sobotní ráno jsme s Ketynkou usedli do Jozefova BMW. Plán výletu jsem předem sestavila já podle jednoduhcého klíče: všechna místa musela být s doložkou "dog friendly". Nejdříve jsme dorazili na zříceninu hradu Donnington, který se tyčil na malém kopečku nad golfovým hřištěm. Donnington castle byl postaven v roce 1386. V roce 1646 však rozhodl parlament o jeho demolici a z hradu se dochovala jen strážnice.

Na naší cestě byla i další zřícenina, tentokrát hradu Ludgershall. Už když jsem se předem přátelům zmiňovala o našem výletu, nikdo tento hrad neznal. Navigace nás navedla na místo, kde žádný hrad nebyl, jen domy. Zeptali jsme se kolemjdoucího, který nám sdělil, že tam žádný hrad není. Rozčarováni jsme dojeli za městečko a ještě vyzkoušeli znalost zaměstnanců benziny. Ti nás navedli zpět, kde jsme se znovu zeptali na hrad Ludgershall. Tento pán už věděl, ale s úsměvem nám sděloval, že tam nic není, a že to není ani hrad... ale alespoň nás nasměroval. Mnoha Angličanům asi takovéto památky patrně za návštěvu nestojí. Mně to ale za to opravdu stálo. Zříceniny mám ráda nejen proto, že jsou přístupné psům, ale také pro jejich atmosféru, pro to, jaký vytvářejí prostor pro fantazii. Byla sobota, nádherné počasí, krásná zřícenina z jedenáctého století hned u města a přesto jsme tam byli sami...

Pár desítek minut nás dělilo od místa, na které jsem se těšila asi nejvíc. A právem. Avebury.

Nádherné místo, nádherné počasí... naprosto perfektní pro celodenní výlet s rodinou. Jenže já byla s Jozefem, a jak jsem zmínila, pohyb mu je cizí. Včetně chůze. A tak jsem byla ráda alespoň necelou hodinku, během které jsme prošli kamenou alejí, a zabočili ke stromům přání, na který můžete připevnit stuhu a něco si přát. Tyto stromy jsou zvláštní svými kořeny a údajně měli být inspirací pro J.R.R. Tolkiena a jeho chodící stromy z Pána prstenů.

Dům s břidlicovou střechou, kterých je v této čísti Anglie mnoho. A zase kameny, a zase kameny. Avebury je místo kamenů plné a tyto kameny zde byly posazeny kolem roku 2500 př.n.l. Pokud mám srovnat se Stonehenge, vždy bych si vybrala Avebury. Není tak komerční, vstup je stále zdarma, můžete zde strávit klidně celý den a kamenů tu je habaděj.

Oproti tomu Stonehenge je natřískané lidmi, do bezprostřední vzdálenosti kamenů se nedostanete (dříve ano, nyní už to možné není), trasu projdete za pár minut, za kterých zaplatíte necelých 20 liber na osobu. A co je pro mě nejdůležitější.... se psem se tam nedostanete. Ale máte možnost se na tuto světoznámou památku podívat alespoň za plotem, jak jsme učinili i my.

Naše další zastávka, Old Sarum, se nachází na vršku kousek od města Salisbury. Old Sarum je nejstarším osídlením Salisbury. Pevnost zde byla postavena již kolem roku 400 př.n.l. Je přístupné veřejnosti, za 5 liber. Zajímavé a krásné místo, kde můžete také strávit i několik hodin.

Jako poslední nás volala gotická katedrála v Salisbury, jejíž základní kámen byl položen v roce 1220. Při vstupu do areálu vás katedrála ohromí svou velikostí, aby ne, s výškou 123 m se pyšní nejvyšší kostelní věži ve Velké Británii. Vedle věže se ale pyšní i nejstaršími funkčními hodinami na světě z roku 1386. V době naší návštěvy zde probíhala jakási výstava a já jsem zjistila, že si na velikost mé nohy stěžovat nemusím, mohlo by to být i horší.

Všem výletníkům přejeme pěkný den! My si už pár dnů (ne)užíváme typického anglického počasí a marně čekáme na to slibované nejteplejší léto...