O mém seriálovém (ne)vkusu už víte. Ve vaně, při poslechu náhodně zvolené stanice, mi na mysl přišla myšlenka podělit se i o mé hudební cítění.
Úplně, ale úplně nejdál, má paměť dosahuje na Dádu. Tenkrát známou hlavně proto, že jí milovaly děti, ne proto koho zrovna miloval nebo nemiloval její Felix. Měla jsem doma její kazetu, plakát a dokonce jsem mohla hltat její vystoupení v kulturáku!
Zhruba ve stejném věku mě pohltili Šmoulové s jejich remixy. Kazeta taky byla. Ááááá vana přijde vhod,ááá vana přijde vhod šmoulůůůům, jé šmoulůůům...
Když mi bylo devět, vycházelo první album vlasatých bratrů Křížkových....tedy Damiens. Popravdě nevím, jak se stane, že se devítiletá dívenka zblázní do dvou vlasatých třicátníků.... ale stalo se. Z Dády a Šmoulů se můj magneťák přeorientoval na kazetu, která ze sebe vydávala nejčastěji "Mám tě ráááááááád, každé ráno, víc než dřív, za každý úsměv čím dál víc....".
Lunetic. Kdo by je neznal, že... i mě dostali. Nejvíc se mi zamlouval Martin a na fotonáramek z Bravíčka jsem si nalepila právě jeho. Ale kazeta, myslím, nebyla! Ani koncert! Vlastně ani plakát... nebo že by mě zas až tak nedostali?
Když mi bylo 13, vstoupila mi do života kapela, která už nevystoupila. Slovenští No Name. Tehdy jsem dostala své první cédéčko, album Slová do tmy. A pak i druhé.... jejich písně znám nazpaměť a doposud na tuto kapelu nedám dopustit.
V roce 2004 moje hudební portfolio silně poznamenala první řada soutěže Česko hledá Superstar. Kluk s čepicí... Julián Záhorovský... dobře, vůbec mě nezajímalo, co a jak zpívá, ale strašně se mi líbil... tak moc, že se na mě díval skrz průhledné okénko v mé peněžence. Dlouho se ale nedíval, pak vypadl- jak ze soutěže, tak z peněženky.... znáte to- sejde z očí...
Ale vyhrála Aneta Langerová. K té jsem sice láskou nevzplanula, ale její hlas a zpěv mne ohromil. Cédečko bylo. Dokonce jsem sbírala všechny články a obrázky a lepila je do šanonu... a že z toho byla bichle! Ta bichle doteď leží někde na půdě...už je to 12 let, uf. V životě jsem byla jen jednou na opravdovém koncertě. Tenkrát nás vzala starší sestra mé kamarádky ze základky, Aneta měla koncert v Ústí nad Labem. Tričko z koncertu také doteď leží u našich ve skříni.
Střední jsem si proplula s Chinaski, Kryštofy nebo třeba Kabáty.
S vejškou ale přišel ON. Jon Bon Jovi s kapelou. Jen se směju když si vzpomenu, jak jsem tenkrát zhruba třináctiletá jeho plakát z Bravíčka vyhodila s myšlenkou, že tenhle chlap je pro starý... :-D
Zbožňuju jejich písničky, všechny. Zbožňuju jejich klipy... protože on byl a pořád je prostě strašně sexy chlap! :D
V roce 2013 jsem chtěla s Martinem navštívit svůj druhý koncert v mém životě, ale jak na potvoru se konal den před poslední zkouškou v semestru. Utěšovala jsme se, že půjdeme příště. Pak jsem zjistila, že v Praze byl po dvaceti letech... ale co, pořád je o třiadvacetlet mladší, než Goťák, naděje žije!
Na tomto muzikantovi je mi navíc sympatická jedna věc. Málokterý muzikant (navíc tak atraktivní) splodí 4 děti se stále totožnou ženou. Dorothea je Joviho školní láska a jsou svoji už dvacet sedm let. :-)
Když jsem si pak vybírala píseň ke svatebnímu klipu, volba zcela logicky nemohla padnout na nikoho jiného. :-)
A kdo se zapsal do srdce a do paměti Vám?
Zde jsem úplně mimo mísu. Nevzpomínám si na nějaké zvlášť kapely, zpívala jsem si při rádiu a na koncertě jsem byla na jednom - při padesátinách Jana Nedvěda na Strahově. Hudbu obecně mám ráda, učila jsem se na akordeon. Ale fandou jsem nebyla - z dědiny se nejezdilo na koncerty popu a moc desek nebylo. Na magneťák jsem si něco nahrála, ale obecně - co bylo v rozhlase jsem znala
OdpovědětVymazatjooo Šmoulové když jsem byla malá tak jsem v jednom kuse seděla u kazeťáku a poslouchala je Otextoval je ten nejlepší člověk - Lou Fanánek Hágen!!!
OdpovědětVymazat[1]: Já jsem zase úplně mimo, co se týče hraní na hudební nástroj. Nebo zpívání. Notám vůbec nerozumím. A už vůbec ne tomu, jestli někdo zpívá o oktávu níž nebo výš. Nebo falešně V zájmu okolí jsem odsouzena hudbu jen poslouchat. Doteď si pamatuji, jak jsem jako malý prvňáček stála v kabinetě a vyslechla si zamítavé stanovisko ohledně přijetí do sboru...
OdpovědětVymazat[2]: Vidíš, to jsem ani nevěděla. Fanánek u nás taky letěl, táta a bratr fandili Třem sestrám, z čehož teda máma radost neměla, ta ráda Csákovou.
OdpovědětVymazatNo, zrovna jsem objevila něco pro mě: ThePianoGuys Je to vlastně zpopularizovaná vážná hudba - některé skladby fakt super
OdpovědětVymazatNapř. tahle:
https://www.youtube.com/watch?v=dfRtPbBFoGg&feature=player_embeddedAsi to nebude pro každého, ale vzhledem k mé hudební minulosti, mi to přijde hodně zajímavé a originální.
[5]: To je bomba, skladby super, David Guetta je můj šálek kávy. Jen musím podotknout, že se neudržím a chybějící zpěv nahrazuji svým.... což vzhledem ke zmíněné kvalitě zvuků vycházejících z mého hrdla není zcela žádoucí.
OdpovědětVymazat[6]: Já si taky většinou broukám (v horším případě podupávám) - a našly už se i takové výjimky, kteří mě (navzdory mému vysoce specializovanému hudebnímu vzdělání) okřikovaly, že to není nic moc (ten člověk neumí ani kdáknout, což o něčem svědčí ). Podotýkám, že mým druhým hlavním oborem se skoro stal zpěv.Broukej si dál!
OdpovědětVymazatTak Dáda jela hodně dlouho- a v té době i hudba, kterou poslouchali rodiče a prarodiče.
OdpovědětVymazatBravičko jsem měla jen jednou v ruce. Ale pak v pubescenci jsem třeba jela hodně Lucku Vondráčkovou a Ewu Farnou. Byla to zábava. A pak se to trochu víc rozjelo od patnácti, kdy jsem dostala noťas a založila si účet na YT. Ale vyhraněného interpreta nemám. Vždy poslouchám co se mi líbí až do zblbnutí a pak přejdu na něco jiného a nezáleží jak je to staré
Tak se Blog.cz asi už úplně zbláznil (od 18:58 zhruba): publikovat změny ještě lze, ukládat nové články nebo změny v boxu ale ne - viz čerstvé "PS" v tom mém článku: http://doktorka-se-srdcem.blog.cz/1607/problemy-s-publikovanim-na-blog-cz-a-jak-je-obejitKam to Blogu jenom spěješ...
OdpovědětVymazatVysvovoď mě prosím, jsem v tvém spamu
OdpovědětVymazat[8]: Já, čéče, Bravíčko taky moc neměla, ale Top dívku jsem si kupovala pravidelně Tak oblíbené "kusovky" máme také, poslední takový je Slovenský klín od Chinasek [10]: A jak se to stalo?? Nejdřív jsem nevěděla, jak to myslíš, pak jsem viděla, že tvůj komentář č. 9 je červený a musím ho publikovat...
OdpovědětVymazat[11]: Díky
OdpovědětVymazatJak se to stalo? Zeptej se blogového boha
Šmoulovou desku jsem měla taky, muselo mi být nejmíň 14
OdpovědětVymazatAle jinak já neujížděla na ničem.
Zpívání u ohýnku, to jo, cestou ve vlaku, z intru a na intr.
Obdivovala jsem Lucku Bílou, fakt úžasnej rozsah, ale že bych si jí musela přímo pouštět...
Tak před pěti lety jsem si pouštěla Koooule, ale spíš proto, že jsem smíchy umírala u textů i na desátý poslech Ty holky jsou skvělý
[13]: No jo, první deska vyšla v roce 88! Šmoulové jsou prostě geniální, jak se drží napříč generacemi. A budou dál... mám schovanou celou sadu plyšáků z Lidlu
OdpovědětVymazatA co teprve šmoulí samolepky (tenkrát z Polska)! Ty někde ještě určitě mám
OdpovědětVymazatNic z výše uvedeného jsem úmyslně neposlouchala, snad kromě Dády, na jejím koncertě jsem dokonce byla .
OdpovědětVymazatMně hlavně utkvěly v paměti písničky z kreslených seriálů, třeba takoví Kačeři, to si pamatuju dodnes .
[16]: Dáda byla zkrátka fenomén. Jáááj, tak to si vybavuji jen " Kačer, úúúú úú, Kačer, úúúú úú" Ale " Gumídci méďové, skáčou jako míčky gumové, v příbězích jež mají úroveň, gumídci méďovééééééééé". Trochu Toma a Jerryho bych ještě dala, jinak nic... já si uvědomuji, že jsem to asi moc nesledovala... což je fajn, aspoň pak dětem nebudu moci prozradit děj
OdpovědětVymazatNa Dádě jsem taky vyrostla. K tomu jsem hodně poslouchala Skoumala, Svěráka s Uhlířem, Michala Davida . Lunetici se mi taky nevyhnuli, Martin byl nejlepší, to je jasný. Jejich kazetu jsem vyhrála nad tátou v šipkách. (Bylo mi asi 6 a on mi ji pak fakt koupil!). Pak mě bavily Passion Fruits (mají takovou báječnou letní vodrhovačku, ještě teď ji občas hrají v rádiu) a Natálie Oreiro. Jé a nebo třeba Leoše Mareše jsem milovala.Kolem přechodu na druhý stupeň jsem hodně poslouchala Evropu 2 a Óčko, takže jsem samozřejmě milovala všechno co tam hráli... Karmu, Linkiny, Evanescence.. Mánie kolem první Superstar mě postihla taktéž, všude jsem sebou nosila malý růžový A5 sešit, do kterého jsem si lepila články a fotky o celé 10, co mi spolužáci trpělivě nosili.Celkově se nebráním ničemu kromě dechovky a country, ale momentálně za nejoblíbenější považuji Sunrise Avenue, Red Hot Chili Peppers a Chinaski (s nimi mám i spousty zážitků díky fanclubu, takže to jsou fakt srdcovka). Dřív jsem se hodně najezdila i s Klusem (kde jsou ty časy kdy jsme spolu seděli, pili kávu a nikdo za celou tu hodinu nechtěl podpis ani společnou fotku...) a Kučerovským (a jeho kapelou Animé).
OdpovědětVymazat[18]: Na Oreiro jsem úplně zapomněla! Kazeta, cédéčko a nahrávaný koncerty na VHS Díky Divokýmu andělu jsem se naučila tancovat- lépe řečeno pěkně vrtět
OdpovědětVymazatZrovna včera se mi manžel smál, když četl článek, že jsem sbírala a lepila Anetu Musím mu říct, že to bylo naprosto normální! Taky mi to nosili spolužáci, s jednou spolužačkou jsem měnila za Absolonovou
Sunrise Avenue jsou super, Hollywood Hills je největší pecka, tu můžu desetkrát dokola! Redhoti to je klasika.
U Kluse si pamatuju, že když úplně na začátku hráli v rádiích Pocity, měla jsem zrovna brigádu v elektru na Čerňáku v Praze. Hráli zrovna a kolegyně říká, že to je strašný, že ten kluk vůbec neumí zpívat... docela by mě zajímalo, co si myslí teď
Mám nějaký ten rok, za mě to byli Kiss, Nazareth, A. Cooper.A vyrostl jsem na Karlovi.
OdpovědětVymazat[19]: My jsme tehdy viděli Kluse s tátou na Chinaskách, když předskakoval a celá ta hala jen zděšeně zírala a i mně přišel dost divnej. Holt se nemá dávat na první dojem no.
OdpovědětVymazat[17]: No jéje, na Gumídky bych zapomněla, já nevděčnice!
OdpovědětVymazat[20]: Jó, to by asi přikyvoval táta...až na toho Goťáka
OdpovědětVymazatJo, Dáda, tu jsem také poslouchávala Ale to už je teda dávno! Každopádně moje dětství bylo ve znamení Abby, Daniela Landy a Beatles - to poslouchali moji starší sourozenci a já se vezla s nimi. A abych pravdu řekla, Abba i Beatles mi zůstali - obzvlášť šedesátkovou hudbu poslouchám často i dnes. Jinak jsem se ale odrodila skoro úplně, neb jako každý správný intouš poslouchám hudbu vážnou (a taky ještě francouzský šanson)
OdpovědětVymazat[24]: Abba, Landa, Beatles jsou taky fajn. Pro mě maximum vážné hudby budou ti PianoGuys od Doktorky... jinak je toho pro mě škoda, neumím to náležitě ocenit Můj hudební vkus formovalo hlavně rádio North Music (něco jako Evropa 2), takže vedle Joviho doma jedeme na komerčním popu a taneční muzice...
OdpovědětVymazat[25]: Taneční hudbu miluju! Jsem schopná jí odpustit mnohé jen pro ty krásné rytmy Obzvlášť latinsko-americké tance opravdu zvedají ze židle... pecka (Před nějakým časem jsme si s bráchou sedli a našli si na youtube všechny devadesátkové hity, co tehdy sourozenci poslouchali a co vyhrávaly hitparády jako třeba Eso. Byl to fakt zážitek! Taková macarena... těžce retro
OdpovědětVymazatUf, tak jsem ráda, že hudební vkus jsem zdědila po rodičích. Od mala jsem vyrůstala na Wanastowkách a to mě drži doteď. Mimo jiné, také Kabáty, Lucii... ze zahraničních především ACDC, Metallica, Bon Jovi, Betales... no je toho spousta, co mě provázelo až do mé dospělosti, ale tohle jsou takové ty větší ikony. Nicméně, stále se na tom nic nemění, jen ke svým oblíbencům přidávám další a další. Hudba je prostě lék
OdpovědětVymazatPslouchám Fallen-je to alespoˇo něčem
OdpovědětVymazatMyslím, že větší sračky, než já, neposlouchal nikdo . Dáda Patrasová, Jitka Molavcová, Uhlíř se Svěrákem, Ivan Mládek, Michal David, O-zone, LuŠtěLa, Gipsy.cz, Karma, Abba. Pak se to začalo zlepšovat s příchodem Morčat na útěku. A dneska jsem tam, kde jsem . Black, death, pagan, viking, celtic, folk metal.
OdpovědětVymazatBon Jovi je dobrá volba. Pořád lepší než JustinečeQ :-*
Já jsem si vlastně prošla už spoustu stylů. A čím jsem starší, tím méně kvalitní hudbu poslouchám Teď vyloženě pop (zkombinovaný s špetkou rocku), takže sračky A jsem na to hrdá
OdpovědětVymazatJá když byla malá, tak jsem poslouchala Svěráka a Uhlíře (krávy, krávy, no to byl hit), pak jsem si taky prošla tou první superstar.
OdpovědětVymazatA od Juliána je nejlepší hokejová hymna https://www.youtube.com/watch?v=GvTvY0Q3XAo
Pak přišlo Óčko, tak jsem tak 10 - 13 poslouchala tyhle věci. Za to se stydím
No a kolem těch 14 přišla éra tvrdší hudby, což se mě drží do současnosti. Evanescence jsou pořád srdcovka
Skvěle napsané, úplně je z toho cítit nostalgie a nutí mě to taky se podělit.
OdpovědětVymazatLuneticy jsem prošvihla, zato v mém srdci si navždy vydobili místo Simon & Garfunkel. Už ve dvanácti jsem snila o tom, jak je uvidím naživo-hlavně tedy Paula . První platonická láska a taky ta nejsilnější, která trvá doteď. A ve skříni mi už hezky leží vstupenka na listopadový Paulův koncert v O2 aréně. A co se týče svatebního sognu-taky mám jasno.
Ještě jednou díky za krásný článek
U mě je to jasný: Dáda, Holki, Natalia Oreiro, Tokio Hotel, Jeffree Star, Adam Lambert a moje loď zakotvyla v přístavu reggae a dancehall.
OdpovědětVymazatŠmoulové a Damiens jsou jasní, ale jenom by mě zajímalo, kdo si dneska bez googlení vybaví, co je Las Ketchup :) :) :) To byla zase moje puberta :)
OdpovědětVymazatVšechny znám a taky jsem je poslouchala .
OdpovědětVymazatMůj rozsah poslouchané hudby by byl asi nejdelší. Zajímalo mne vše, co bylo poslouchatelné, ale jmenovat to ani nelze. Ať naši hudbu, hodně převzatých skladeb cizích, nazpívaných našimi zpěváky, ale také jsem chodila na koncerty vážné hudby.
OdpovědětVymazatTo je vážně příšerná hudební historie
OdpovědětVymazatDáda! Ach ano, to byly krásné časy 😃 a vlastně - proč ne 😃
OdpovědětVymazatZ dalších věcí toho moc neznám.
Aneta Langerová a Kabáti mi přijdou fajn i nyní. I Bon Jovi na vcelku milou produkci. Proč tomu hned říkat nevkus? :)
Já jsem jako malej, někdy asi ve 12 nebo 13 měl strašně rád Landu. Bylo to teda v době, kdy už nebyl nácek, ale ještě nezačal blbnout, ale je pravda, že jsme se tehdy dostávali i k Orlíku, Bílou Ligu a Bílýho Jezdce tehdy poslouchalo každý děcko, takže jsem od toho začal jednu dobu chytat ty rasistický názory (když o tom tak přemýšlím, docela by mě zajímalo, z kolika lidí u nás už tady ty líbivý melodie udělaly rasisty). Pak jsem se z toho teda naštěstí vyléčil, jak jsem byl starší a začal jsem poslouchat punk a HC, kde se tyhle názory moc nemusí.Myslím, že se ale celkově nemám nějak moc za co stydět, ještě jsem měl rád Citrony, Michala Tučnýho (i když u něj mě pak hrozně mrzelo, když jsem zjistil, že většina jeho tvorby jsou covery americké country, tak si dneska pustím radši originál. Ale chápu ho, tehdy byla jiná doba a k západní hudbě se u nás jinak dostat nešlo). A pak jsem našel tátovy cédéčka, kde měl Elvise, Pink Floyd, Metallicu nebo Iron Maiden, a někdy tehdy jsem té hudbě propadl tak, že už mě nikdy nepustila, dokonce i blog jsem tomu věnoval.
OdpovědětVymazat[4]: já miluju tři sestry!
OdpovědětVymazatHezky napsaný článek Nevzpomínám si, že bych v dřívější době někoho doslova "žrala", ale vybavují se mi začátky mé hudební závislosti a většinu z toho si poslechnu i v dnešní době Na prvním koncertě jsem byla už na prvním stupni základní školy: Děda mládek illegal band a od té doby se to táhlo dál. Užívám si tu atmosféru na koncertech a ještě lepší jsou potom letní festivaly. Je to pro mě úžasný zážitek, který se nedá s ničím srovnat. Vybavuje se mi, že jsem poslouchala A*teens, když jsem byla malá. Pokračovalo to kapelami jako Divoký Bill, Peha, Wanastowi Vjecy a taky Michal David- to všechno můžu a poslouchám i dnes Dostala jsem se až ke skupině Kabát a pak k těm světovějším a tvrdším, ke kterým jsem se dostala hlavně díky tátovi. A to třeba Hammerfall, Nightwish (ty miluji), Amaranthe, Oomph,Within Temptation a podobně Na hudbu nedám dopustit, je to nedílná součást mého života
OdpovědětVymazatDáda, Šmoulové, Damiens, Lunetic, začínala jsem stejně Potom jsem se hrozně zažrala do Tatu, pak Ayumi Hamasaki, pak jsem přešla k metalu, pak k symphonic metalu, k japonskému rocku, ke korejskému popu, potom ke trip hopu a teď poslouchám skoro všechno
OdpovědětVymazatJoo, Julián Záhorovský se mi taky hrozně líbil, měla jsem dokonce jeho cdéčko Bon Jovi zbožňuju, jejich písničky jsou prostě dokonalé, mohla bych je poslouchat pořád:)
OdpovědětVymazatTak to v podstatě máme podobný průběh Akorát já někdy v pubertě milovala Tokio Hotel A před pubertou Natalii Oreiro. Její kazety mám doma všechny, tedy konče Turmalinou (zda vydala něco nového, tak o tom nevím ). A aj plakát jsem měla vééélký dokonce dva, no jo P.S: A od Luneticů jsem měla i kazetu, ale kdoví kde jí je konec..
OdpovědětVymazatJá jsem měla to svoje popové období(Lucka Bíla, Katy Perry, Pink), ale to mě naštěstí přešlo a teď je ze mě metalistka a punkerka . Hrozzně ulítávám na Ozzym, Sidovi Viciousovi, Ironech a podobných věcech. No a do toho ještě přišlo j-rock a kapela SID s mojím miláčkem Masaem Yamaguchim
OdpovědětVymazat[28]:[29]:[30]:[31]:[32]:[33]:[34]:[35]:[36]:[37]:[38]:[39]:[41]:[42]:[43]:[44]:[45]:
OdpovědětVymazatVšem děkuji za Vaši trošku do mlýna! Asi nebude překvapením, že většinu Vámi zmiňovaných kapel vůbec neznám... až na Natalii Oreiro, která do článku taky neodmyslitelně patří, ale ta paměť už mě klame.
[16]: Co Kačeři, ale Willyho Foga jsem si teď s malou a Youtubem krásně oživila! Umím to střihnout stejně jako ve dvanácti!
OdpovědětVymazatHezky napsané a je mi to hodně blízký! Akorát bych asi ten seznam měla rozsáhlejší, já jsem hodně na hudbu: právě jsem s dvojkou bílýho poslouchala Wohnouty a uklízela!
OdpovědětVymazatFajn přehled a gratuluji k článku na titulce, ale dát k němu popis "Poslouchala jsem strašný hrůzy", to trichz přestřelili. Jednak to nekoresponduje s milým a nostalgickým výčtem a jednak mě by asi kleplo, kdyby mi tam nahoře přišmrncli název článku podobně ohyzdným čecháčským obratem Každopádně dobrá práce!
OdpovědětVymazatKrásně napsaný článek Já jsem taky jako malá pořád poslouchala Dádu, ještě si pamatuju, jak jsem si každý měsíc kupovala ten její časopis. Myslím, že je mám přád někde na půdě schované Pak jsem taky poslouchala Čechomor nebo Nohavicu, ale to bylo dáno tím, že to u nás doma jelo pořád. Teď naprosto ujíždím na One Republic ale poslouchám i jiné žánry
OdpovědětVymazat[49]: Diky Nazvy vubec neresim. Skoro vsichni urcite vi, ze je nevybira autor a je treba brat je s rezervou.
OdpovědětVymazatJó, Dáda. A Lunetici. V podobnou dobu jako oni u nás byla dost v kurzu Natalia Oreiro, tu jsme se ségrou žraly. I když nevím, jestli vůbec má víc než dvě písničky.
OdpovědětVymazatMám svojí éru :) ale je pravda že jediné na čem se shodneme jsou tak trochu Bon Jovi :) naopak Kryštofové podle mě dělají hudební prostituci :) no někdo si to ale umí zařídit
OdpovědětVymazatJako bych se v tom viděla. Jen ještě přidat Kelly Family
OdpovědětVymazatJá na sebe nadávám i z toho co jsem poslouchala před měsícem (Nebyli to vysloveně nějaké hrůzy, ale....) brunett-live.blog.cz
OdpovědětVymazat