Nebudeme sedět doma! Díl třetí

Předpověď na úterý slibovala slunečno, slunečno a slunečno. Kam jinam vyrazit, než k tomu vytouženému moři!

Z autobusu jsme vystoupili přímo u pobřeží, s majákem před sebou. A nebyl to jentak ledajaký maják. Byl to maják sv. Marie (St Mary´s Lighthouse), ke kterému se suchou nohou dostanete jen v době odlivu. Na internetu jsou časy odlivu a přílivu zveřejněny. Například v úterý byl největší příliv kolem jedné. A orientačně dvě hodiny na každou stranu se na a z majáku suší nedostanete. My jsme si tedy přivstali a na místo dorazili kolem desáté ranní. Po molu jsme přešli k majáku. Voda daleko, daleko. Zjistili jsme, že v určité dny je dokonce maják otevřen a lze vystoupat až do věže, ale tehdy bylo zavřeno. Maják jsme obkroužili a z informační cedule přišli na další zajímavou věc. Okolí majáku je domovem tuleňů! Vyhřívají se na kamenech kolem majáku, když odpočívají nebo tráví potravu. Lidé by se k nim ale neměli přibližovat, aby je nevyrušili a nenabourali jim jejich cyklus. V době naší návštěvy byli někteří tuleni ve vodě. Na kamenech seděla paní a pozorovala je. Myslím, že dělala přesně to, co neměla. Bylo evidentní, že tuleni čekají, až bude "čistý vzduch" a budou si moci na souši odfrknout.

Už už jsme šli zpět, když se v rodičích probudil jejich sběračský pud. Tuhle kamínek, tuhle mušlička...jé a ještě tenhhle...a tahle... a pokud je nespláchl přiliv, sbírají dodnes Ne, příliv je nespláchl, ale potřeba kávy a toalety ano. Toaleta za řeč nestojí, ale o kávu vás neochudím! Na parkovišti stál karavan, mimo jiné s kávou. Já s mamkou zvolily klasicky latté, táta espresso. Ten zklamaný výraz v očích "To je jako všechno,jo?!"... Táta už asi nikdy nezapomene, jak takové pravé espresso vypadá. U majáku bylo nádherně a tak jsme rozhodli kávu vypít na lavičce před ním (táta už to minikafe nejspíš zdolal už během té minutové cesty k ní ) a setrvat až do doby největšího přílivu. Opravdu to stálo za to a rozhodně se tam chci vrátit i s Martinem, až zase jednou bude hezky a maják bude navíc otevřený.

St Mary´s Lighthouse v rozmezí tří hodin

Od majáku jsme pokračovali bosky po pláži Whitley Bay. Mamka se stále nemohla odprostit od své roli sběračky, táta a pes okusili osvěžující 16 stupňovou mořskou vodu. Táta dokonce sklidil obdiv procházejících postarších Angličanů! A co by to bylo za dovolenou, bez válení na pláži. Dobrých 15 minut jsme si poleželi a pokračovali v cestě po pobřeží dál.

Cílem byly zbytky převorství a hradu, které se tyčily před námi. Tynemouth Priory and Castle. Převorství zde bylo založeno na počátku 7.století, hrad vznikal zhruba ve století 14.. Mys byl původně zcela uzavřen, severní a východní stěny se však zřítily do moře a jižní byla zničena. Stále jsme se však mohly kochat pohledem na stěnu západní, strážní domek nebo velmi zachovalou uchvacující majestátní zříceninu převorství.

Hrad hrál velmi důležitou roli během druhé světové války. Obnovená tehdejší obranná stanoviště jsou otevřena pro veřejnost a my jsme tak měli možnost vstoupit například do hlavní zbrojnice a vidět, jak se zacházelo s municí.

I tato památka rozhodně stojí za návštěvu. Je zajímavá, se skvělou atmosférou a poskytuje krásný výhled. Protože jsme i dnes měli bezchybné počasí, dohlédli jsme až na maják, z kterého jsme přišli pěšky....

Cestou zpět jsme si akorát vystáli frontu na fisch and chips a spěchali domů. V sedm měl dorazit nákup a Martin, jak na potvoru, se nemohl z práce urvat dřív. Objednávala jsem mimochodem i potraviny na grilování. Běžně na gril mimo jiné objednávám jen levný camembert... ale na popud jsem vyzkoušela jinačí. Le Rustique. By teda opravdu rustikální... při té příležitosti jsem zjistila, že naši vůbec neznají přirovnání "smrad, jak když se odkope selka". V té době zrovna v primáckém Přístavu běželo, jak Adleta nainstalovala do lednice alarm. Alarm zbytečnej, stačí Le Rustique! Kdykoli kdokoli otevřel lednici, věděli jsme to až v obýváku.

Jo a kroky! Tento den byl rekordní. Necelých 19 kilometrů! Naši teda trošičku láteřili, ale druhý den museli přiznat, že jsme udělali dobře, že jsme se hecli. Vydali jsme se mimo jiné totiž k moři zase.... a byla mlha jako prase.

Pokračování příště...