Nebudeme sedět doma!

Tak. Desetidenní návštěva rodičů v pondělí skončila a vracíme se do starých kolejí. Uklízím a pomalu si zase zvykám na náš život samotářů. Vyšlo nám to naprosto perfektně. Počasí bez chybičky. I páni Břichabol a Bolehlav mě navštívili až poté, co naši odjeli.

Celých deset dnů jsme měli nabitých programem a tak nebyl čas ani síla psát na blog průběžně. Ale po večerech jsem alespoň poctivě přidávala fotky na náš Facebook :-)

V pátek 9. září byl přepokládaný přílet v 19:55. Jaké překvapení, když jsem dorazila na letiště a naši už tam byli. Prý přiletěli skoro o půl hodiny dřív Do té doby jsem netušila, že je možné, že letadlo může letět o tolik rychleji.

Když jsme přijeli domů, zuřivě nás vítala jenom Ketynka. Martin byl v posilovně z které se vrátil s několika alko i nealko lahvemi a pasoval se tak do funkce barmana. Naši nám také vyklepali hodnotný obsah jejich příručních zavazadel, který jsem pro klid v naší domácnosti musela schovat na tajné místo. Jak si totiž možná pamatujete, u nás se často jídlo záhadně ztrácí v časoprotoru.

V sobotu jsme zakoupili celotýdenní jízdenky na MHD a tím byl ortel zpečetěn o to více. Bude se cestovat a bude. V sobotu jsme poznávací zájezd rodičů započali v Newcastlu. Sluníčko nesvítilo- ideální chvíle k návštěvě muzea s názvem Great North Museum. Uvnitř můžete vidět například model Hadriánova valu, předměty z antického Řecka a mumie ze starověkého Egypta, kostru T-Rexe, ale i živá zvířata v akváriích.

Cestou z muzea jsme procházeli kolem válečného pomníku připomínajícího vojáky ze severovýchodní Anglie, kteří sloužili v první světové válce. V popředí památníku stojí dva chlapci bubeníci vedoucí procesí vojáků, kteří jsou lemováni rodinami, které opouštějí kvůli bojům na francouzských a belgických polích. Tento památník stojí mezi občanských centrem s věží disponující pětadvaceti zvony a kostelem sv. Tomáše, do kterého jsme se taktéž podívali.

Pokračovali jsme po hlavní nákupní třídě. V muzeu nám poměrně vyhládlo a tak nám přišel vhod obchod eat4less, v překladu "jez za méně". Bageta, hranolky a nápoj za 3 libry? Bezva! Protože se mnou se NĚKDO nepodělil... neodolala jsem zmrzlině. A byla obří, Itálie hadr! :-)

V neděli jsme si přivstali, čekal nás všechny včetně Ketynky dlooouhý den. Ukázalo se, že trošku delší, než jsme čekali.

Autobus nezastavil tam, kde jsem předpokládala já i Google maps a tak jsme již na začátku dne udělali o pár neplánovaných kroků navíc. Neplánovaně jsme tak ale viděli například hromadu běžců na Great North Run. Jo, a táta nám hapal :-D Znáte tu větičku "Karma je zdarma."? :-D V jedné minutě zakopl jakýsi fotograf. Taťka s potutelným úsměvem na Martina: "Jak si hlídal hlavně ten objektiv, viď?" V druhé minutě táta zapomněl na poslední schod a sbíral se sám. :-D Ne, vůbec jsme se nesmáli.

Sešli jsme na promenádu Quayside, která nás od mostu Tyne Bridge s tisíci běžci dovedla až k mostu Millenium Bridge (Most Milénia). Tento most, spojující Newcastle a Gateshead je asi největší turistickou zajímavostí a dominantou města. Je známý svým víkendovým nočním barevným osvětlením a hlavně naklápěcím mechanismem. Když je dole, můžete přejít pěšky nebo přejet na kole, nikoli autem. Když je nahoře, mohou pod ním proplout lodě. Časy naklánění jsou přesně stanoveny na webovkách města a tak jsme i my v pravé poledne viděli most v celé jeho funkčnosti. Nejdříve jsme z jedné strany přešli na druhou, tedy z Newcastlu do Gatesheadu. Most se zvedl, lodě projely, most se sklopil. A my přešli zase zpět, do Newcastlu :-)

(Zrychlené video zvedání a klesání mostu naleznete také na Facebooku. :-) )

Martin nás dovedl až ke stanici metra "Manors". Čekala nás dlouhá cesta a tak jsme ještě skočili přes ulici do supermarketíku Sainsbury pro Meal Deal. Meal deal je v anglických supermarketech klasikou, znamená to sendvič, malé brambůrky a nápoj celkem za tři libry. Při Meal Dealu jsme poseděli v nedalekém parčíku a pak už frčeli metrem na stanici Hadrian Road.

Někde tam měla totiž začínat Hadrian´s Wall Path, jakási cesta podél Hadriánova valu. Jelikož jsem se ale doma nepodívala pořádně, tak jsme to nenašli a vrátili se o jednu stanici zpět. To už jsme vystoupili u Segeduna, což jsou zbytky základů budov z římské pevnosti, ale také přilehlé museum s předměty nalezenými při zdejších vykopávkách a vyhlídková věž. My jsme však výjimečně jen prošli kolem a napojili se na vytouženou Hadrian´s Wall Path. Cesta byla plná krásných lučních květin, výborná příležitost vyzkoušet fotografování novým telefonem.

Občas jsme minuli nějaký zbytek Hadriánova valu a dokonce i koně na pastvě. To bylo něco pro mamku.

Cesta byla dlouhá. Můj úmysl byl dojít až zpátky k Mostu Milénia, ale nohy už neposlouchaly a před koncem jsme došli na nejbližší metro. Doma se krokoměr zastavil na 16 kilometrech a rodiče v hlavě přemítali, jestli přijeli na dovolenou nebo na sérii dálkových pochodů.

Pokračování příště!

PS: Stanovuji, že soutěž o hodnotnou cenu běží do posledního záříjového dne! :-p