Nebudeme sedět doma! Díl čtvrtý

V polovině rodičovského pobytu u nás, ve středu, jsme zvolnili a dovolili si v počtu nachozených kilometrů klesnout hluboko pod náš průměr. I když si dovedu představit, že někdo by možná naopak trhl rekord, jelikož jsme jeli nakupovat, ale to víte, my (já) radši se psem lezu po zříceninách. Nu ovšem ve středu jsme se courali největším zastřešeným nákupním centrem v Evropě, Metrocentrem. To je opravdu strašně, ale strašně veliký komplex obchodů. A vedle tohoto centra je ještě jiný nezastřešený komplex...než byste prolezli všechno, tak to máte týden pryč. Na počátku jsme vlezli do několika krámů s oblečením, abychom zase zjistili, že to stojí stejně jako v ČR. A konečně někdo, kdo si o Primarku myslí to, co já! Táta! "Tak na zahradu možná... ale jinak, že by v tom někdo mohl dělat parádu, to teda fakt ne..." Za to bych tátovi z fleku dala místo v módní policii

Nakonec jsme odnášeli plné tašky z Poundlandu a Poundworldu (obchody "vše za libru"). Dárky do příručního zavazadla se tam totiž nakupují skvěle

Ve čtvrtek jsme se vydali za další dominantou města Newcastlu. Na hrad, na Newcastle Castle. Mamka nejdřív doma říkala, že počká venku (platilo se totiž vstupné 6 liber- už tedy víte, po kom tu svou šetrnost mám...), nakonec jsme šli samozřejmě všichni a mamka musela uznat, že by opravdu prohloupila, kdyby dovnitř nešla. Hrad je velice zajímavý, nádherně zachovalý a udržovaný. Tak jak ho známe dnes, začal vznikat ve 12. století. Prohlídku jsme započali ve strážním domku, kde jsme mohli vidět tehdejší předměty či oblečení. Nejvíce nás zaujaly klobouky, díky nimž jste se mohli na chvíli stát kuchařem, mušketýrem nebo třeba policistou.

Při prohlídce hradní věže vstoupíte do několika místností s rekvizitami, které vám přibližují tehdejší dobu. Například několik cel, jelikož hradní věž sloužila po tři staletí jako vězení. Pak už jen stoupáte vzhůru po schodech, které lemují celou věž. Nahoře se vám poskytne jeden z nejlepších výhledů na město, ne-li vůbec nejlepší. Protože nám počasí zase přálo, pohled to byl opravdu dokonalý. Na jedné straně úžasné mosty, na druhé straně kostel sv. Mikuláše, který jsme před vstupem do hradu navštívili taktéž.

A kam teď? No... dle předpovědi u moře vůbec nemělo být pěkně, ale rodiče nevěřili tomu, že by o pár zastávek metra dál mohlo být počasí o tolik jinačí. A tak jsme jeli zase k moři. Mamka mě udiveně upozorňovala na paní v metru, která měla žabky na nohou a kabát na těle. Vystoupili jsme z metra a tam, kde jsme předešlý den viděli hrad a moře, nebylo nic. Jen mlha, mlha a mlha. Pro srovnání se podívejte na koláž níže: horní fotografie vlevo z úterý, spodní vlevo ten samý pohled z onoho čtvrtka. Nakonec jsme se shodli, že ten úterní půlmaratón byl vlastně to nejlepší, co jsme mohli udělat.

Ale nepojedeme přeci hned zpátky, že! Utábořili jsme se na pláži pod hradem, já s mamkou oblečené do čeho se dalo (máma litovala, že nepřihodila ponožky...a tak se nakonec té paní z metra už tolik nedivila), usrkávající kávu z termosky a... sledující tátu, jak se koupe! Ne, otužilost jsem já po něm opravdu nepodědila.

Večer doma už nás čekal můj úžasný manžel Martin s rozpáleným grilem.

Kolem třetí ráno mě pak přišla vzbudit mamka, že se Ketynka strašně klepe a rychle dýchá. Vysvětlení bylo hned za okny, byla bouřka, a poměrně silná. Ketynka se bouřky bojí od doby, co ji máme, vždy si ale zalezla někam do koupelny, kde nebylo okno. Ale dům není panelák a teď máme okno i v koupelně. Takže šup dělat, jako že nic a přenést její pozornost někam jinam... a pro ní zapnu iFetch i v půl třetí ráno Abycho nerušily spící obyvatele domu, zavřela jsem se s Ketynkou do koupelny, obložila jsem vanu ručníky a už to jelo. Buřina skončila někdy po čtvrtý.... co bych pro tu naší bábrlinku neudělala.

Ve pátek dopoledne nám výjimečně pršelo, tak se rodičům dostalo oddechu.

Odpoledne už jsme ovšem zase seděli v autobuse, tentokrát na cestě za andělem. The Angel of The North. Obrovská ocelová socha dohlížející na Gateshead dokončená v roce 1998. 20 metrů na výšku, 54 na šířku. 150 000 návštěvníků ročně... asi i z důvodu, že není nijak obtížné se k soše dostat, stojí hned vedle dálnice

Odsud jsme se chystali k fotbalovému stadionu. Cesta nás vedla přes Monument, jakýsi dopravní uzel metra, autobusů i pěší, skoro bych řekla něco jako nás Václavák... na Václaváku je Václav, na Monumentu je monument- vysoký sloupový pomník. Zrovna zde probíhali asi jakési trhy a pomník byl v obležení květin. Vybrali jsme si tři vřesy a už kráčeli tam. Tam ke stadiónu! Ke stadiónu fotbalového klubu Newcastle United. Takhle... my s mámou jsme spíš doprovázely tátu, my ženský na to moc nejsme, víme

Za stadionem leží krásný velký park s jezerem a všelijakým vodním ptactvem, kterým jsme se prošli a z druhé strany stadionu už pokračovali zpátky domů.

Pokračování (již poslední) příště...