Svatba

Dneska je to přesně rok, co si mohu říkat "paní Maršálková".

Někdo neplánovaně otěhotní a někdo se tak trochu neplánovaně vdá. Ne, že bychom svatbu neplánovali vůbec... ale rozhodně jsme ji neplánovali v říjnu. Jenže pracovní nabídka z Anglie, která se objevila v září, všechny plány v mžiku hodila do kontejneru. Tak nějak nebylo nazbyt. Přišlo nám do budoucna jednodušší odjet jako manželé, nehledě na to, že jsem se vždy chtěla vdávat spíš mladší, než starší a bůhvíkdy bychom se vrátili. Takže jsme se prostě doma v obýváku v září rozhodli, že se v říjnu vezmeme. Nakonec padlo datum na naší šťastnou devítku a místo obřadu na hrad Budyně, kde jsem byla naposledy před nějakými dvaceti lety za družičku:-).

Po neobyčejně neromantické žádosti o ruku jsem urychleně začala shánět svatební šaty. Chtěla jsem ty s krajkovými rukávky, á la Kate Middleton. Prolezla jsem několik pražských salonů a nevybrala si ani jedny. Dvoje vzhledově připadaly v úvahu, jenže jedny byly až příliš drahé a druhé byly sice nádherné, levné k zapůjčení, ale šíleně těžké. Poslední salon byl svatební outlet, nenápadně zastrčený v rodinném domku. A tam jsem je našla. Rozhodovala jsem se rovnou mezi dvěma. Jedny bílé s vlečkou, druhé v champagni. Původně jsem chtěla s vlečkou, ale champagne mi slušela mnohem víc, než bílá a vlečku jsem nahradila dlouhým závojem. A tak jsem k nádherným šatům španělské značky La Sposa za 8000 Kč i s úpravou na míru přišla. Mám je v pokojíčku vě skříni a pokud budeme mít na chleba, nikdy je neprodám.

Svatební ošacení bylo třeba sehnat i na budoucího manžela. Vysokoškolský oblek z tržnice nepřipadal v úvahu. Nejdříve jsme byli rozhodnuti taktéž pro koupi a absolvovali návštěvu ve známém Bandi. jenže obleky pořádně neseděly a zkrátka to nebylo ono. To pravé svatební ono. Na jednu ze zkoušek mých šatů jsem Martina vzala s sebou. A v tom samém salonu jsme si vypůjčili i ten pravý oblek. Dohněda s proužky a vestičkou ladící k mým šatům.

Horší to bylo s obuví. Champagne lodičky s uzavřenou špičkou ve velikosti 41-42? Hahaha. Víceméně jakákoliv svatební obuv v téže velikosti? Haha. Nakonec jsem vítězoslavně v Litoměřicích v Aře sehnala zlaté páskové sandálky na podpatku. To by bylo.

O líčení jsem měla jasno- bývalá spolužačka je vynikající vizážistka. To ona mi navíc doporučila v Litoměřicích kadeřnici. Přiznám se, že jsem se bála. Ani na věneček v tanečních nebo maturitní ples jsem neměla líčení a účes podle svých představ... ale teď se to opravdu povedlo a já na ten den vážně můžu vzpomínat jako na den, kdy jsem já byla za princeznu :-)

PS: Publikaci tohoto článku jsem nastavila. Pokud chcete vědět, jak a kde trávíme naše výročí, mrkejte na Facebook, budeme průběžně přispívat