Jak jsem nehledala práci

Kdo sleduje Facebook ví... kdo nesleduje, tak hádejte co? Chodím do práce!

Do práce, ke které jsem přišla jako slepá k houslím.

V průběhu minulých měsíců jsem hledala práci jako divá, rozesílala a roznášela životopisy jako ještě divější.... a nic. Když jsme se teď na začátku prosince stěhovali, říkala jsem si, že teď to nechám být... práce doma bude jako na kostele, dyť jsou přeci Vánoce. Jenže....

Co nám ještě v domečku chybí je sedačka. A jako vždy jsem brousila po bazarovém portálu gumtree...abych nakonec místo na sedačku narazila na inzerát, že v naší obci hledají kolegy do zdejší vyhlášené restaurace. Poslala jsem pouze zprávu na Facebooku a napříští den už mířila na pohovor. A z pohovoru jsem šla domů s naplánovanou první směnou. Bez životopisu, bez čehokoli. Ale tak, co si budem povídat, k mytí nádobí a krájení zeleniny a blábláblá.... není třeba býti Einstein.

Pro mě osobně v práci nejsou nejdůležitější peníze nebo abych se moc nepředřela... důležitý je pro mě kolektiv. Pohodový

kolektiv. A když se k tomu přidá stejně pohodové vedení, i mytí nádobí může být "bezva job". (Navíc jsem se už několikrát přistihla, že mě to fakt baví! Buď jsem divná nebo si vynahrazuji deprivaci z dětství a mládí, kdy pro mě mytí nádobí bylo kvůli ekzému tabu.)

Kuchyň je maličká a běžně jsme na směně tři. Dlouholetými stálicemi z kuchyně jsou tři ženy (původem z Rumunska)-mamka s dvěma dcerami, z nichž jedna je šéfkuchařkou a za pár dnů bude u nás končit- bude vařit ve škole.

Musím říct, že všechny tři jsou moc hodné, pochválí, nekřičí, nepovyšují se...naopak jsou velmi přátelské.

Majiteli restaurace je manželský pár v pokročilém věku, který se i sám někdy vypomáhá v kuchyni nebo při pinglování. To oni jsou ti, kdo nastavují podmínky. A tak je jedno, kterým vchodem do práce chodíte (jste lidé, stejně jako hosti) nebo jakou barvu mají vaše boty. Nebo, že je v restauraci pes. A jídlo máte v práci zdarma, přičemž se nejedná o oschlé zbytky, které by se jinak vyhodily... a tak si mohu objednat třeba bagetu nebo sendvič s jakýmkoli obložením, hranolky, salát... postupně zkouším :-)

Na mé první večerní směně jsem si pak mohla vychutnat čokoládový dortík s vanilkovou zmrzlinou... za chvíli jdu na večerní zase, i kvůli sladkému občerstvení se těším :-D

Zmínila jsem večerní směny. Protože kuchyně v určitý čas odpoledne nevaří, směny jsou obědové (cca 9:30-15:00), a večerní (cca 17:30- 21:30). Někdy jdu na obě, někdy jen na obědovou. Ale protože do práce jezdím na koloběžce a jsem tam za 7-8 minut, nijak mi to nevadí, a Ketynka z toho těží :-D Není doma sama dlouho a v mezičase se venčíme. Krásné lesy máme kousek od domu!

Tak já běžím do práce!

Jo, a zítra večer nám přivezou sedačku, tak držte palce, ať projde futrama bez obtíží :-D

PS: Maršálci Vám přejí krásné Vánoce!