Jen si tak trochu zašmírovat

Už je to přes měsíc, co jsme se nastěhovali do "našeho", již čtvrtého, anglického domu. Slibovala jsem fotky, tak tady jsou.

Souhrn vývoje našeho bydlení

Domeček stojí v ulici s průměrným provozem- ani hlavní, ani slepá.

3 minuty do krásného lesa na venčení.

5 minut chůze od autobusové zastávky, z které jste ve Wokingu busem do 10 minut. Případně v Londýně za dalších 30minut.

7 a půl minuty koloběhu do restaurace, kde pracuji já.

Do 20 minut jízdy na skládacím kole do McLarenu, kde pracuje Martin.

Paráda.

Jak jste si všimli, ve výčtu dopravních prostředků chybí auto. Jsme asi téměř jediní, kteří si v Anglii za více než rok a více než tři stěhování nepořídili automobil, ale my šetříme životní prostředí. No tak prdlajs, prostě nám přijde, že ve stávajícím stavu by nám zase bylo spíš na obtíž, než k užitku. Ale ózonovou díru šetříme samozřejmě taky!

A tak naše dvě parkovací stání před domem zejí prázdnotou (garáží pro naše odrážedla se stal obývák), zatímco všichni sousedi mají odpoledne imrvére natřískáno.

Když jsme u těch sousedů, v podstatě máme jen jednoho, dům je polořadový. Tím jedním sousedem je jakýsi Peter. Postarší velmi milý, elegantní a zajímavý pán, který v minulosti například doprovázel Miss World na stupně vítězů nebo vlastnil veliký hotel. Postupně pronikl do psího světa a již několik mnoho let je světově uznávaným a oblíbeným rozhodčím, přičemž nyní posuzuje leonbergery. Nicméně vzhledem k tomu, že často jezdí kvůli výstavám po světě, vlastního psa už nemá.

A teď již k samotnému domečku. Dispozičně je velice podobný, jako dům minulý, pouze o něco málo menší a o něco hodně dražší- to ten Londýn na dojezd.

Po přejití našich prázdnotou zejících parkovacích míst vstoupíte do minimini předsíňky, ze které vedou rovně schody do prvního patra nebo projdete do obýváku dveřmi vpravo. V obýváku jsou ve zdi ještě jedny dveře, za kterými je kumbál. Malá místnost, kde se dá ukrýt ledacos, jen ne potraviny, jelikož v kumbále vedou trubky od topení. A navíc neradno chodit do kumbálu příliš často, jelikož výška futer je přímo hobití a způsobila mi již několik otřesů mozku (No tak zase přeháním, ale boule mi přivodila, to jako jo!) Obývák je tapetovaný a barem propojený s kuchyní, což se nám moc líbí (mně obojí, Martinovi se nelíbí tapeta).

Samotná kuchyň má dostatek pracovních ploch a řešení mi naprosto vyhovuje. Pračka má navíc speciální program na odstraňování psích chlupů, který sice moc nefunguje, ale pro ten pocit...

Z kuchyně můžeme vyjít na zahradu, která zahradníkovo oko nepotěší, ale pro pejskaře ideál. Nemusím si dělat starosti s tím, jestli nám Ketynka nevyhamtá trávník, jelikož už vyhamtaný je. V rohu zahrady se nachází dlažba, kam v létě vyhážeme sezení a gril- vše doposud schované v malé zahradní chatce.

Vraťme se do předsíňky a pojďme do patra, kde na náš čekají troje dveře.

Jedny do koupelny... (Mimochodem, všimněte si lodi... jeden z mých bazarových úlovků, ještě z Newcastlu. Za pouhých pět liber jsme získali něco, co i Martin pasoval na naše budoucí rodinné dědictví)

Druhé do první ložnice, kterou opět využíváme jako pracovnu (v případě nouze si můžete všimnout, že díky matraci by posloužila i jako trucovna)...

A třetí do ložnice, kterou vážně využíváme jako ložnici.

Zrovna včera jsme měli možnost seznámit se s majitelem domu, který s tatínkem přijel mrknout na bojler a vyřešit nějaké další malé záležitosti. Majitelem je třiatřicetiletý instalatér, takže se o vše postaral sám. Ťukám na zuby nebo sahám na dřevo (tak se to dělá po anglicku), ale vypadá to, že jsme zase kápli na seriózní a milé pronajímatele, které případné problémy ochotně řeší.

Suma sumárum, domeček je až na hobití dveře do kumbálu a špunt v umyvadle samozašpuntovávací se pod tíhou i minimálního množství vody, téměř dokonalý! :-)