Konec cesty si v životě určujeme sami. Jediným koncem, který neovlivníme, je smrt. A to bůhví jestli...
Bylo mi 19, stála jsem se na křižovatce a chtěla odbočit doprava. Jenže cesta byla uzavřená a jedinou možností bylo vydat se doleva. A tak jsem jela... jela jsem po hlavní, nebylo se kde otočit a za jízdy se hodně špatně vyskakuje. Většinu cesty propršelo, ale díky stopařům, které jsem na cestě nabrala se cesta dala jakžtakž snést. Dojeli jsme do cíle. Na místo, ze kterého ovšem všichni pokračovali dál, rovně. Stalo se to, co jsem dlouhou dobu tušila. Prudce jsem stočila volant. Vjela jsem do protisměru. Pořád jedu v protisměru. Dlouho jsem nevěděla kam. Ale v protisměru se přeci můžu vrátit na začátek, ne? Možná dojedu a pravá cesta už bude otevřená, možná dojedu a bude pořád uzavřená... nebo nedojedu, protože se nechám sestřelit- jedu přeci v protisměru... kdo ví.
Nikdy není pozdě zastavit, odbočit na vedlejší nebo to prostě otočit. Je sklenice poloprázdná nebo poloplná? Je život dlouhý nebo krátký? Záleží jenom na Vás a Vašem úhlu pohledu. Nikdy není pozdě alespoň se znovu pokusit dosáhnout toho, co jste si vždycky přáli, ale z nějakých důvodů se Vám to dříve nepodařilo. Jenom Vy sami rozhodujete o Vašich cestách a o tom, jestli jsou ukončené nebo jen dočasně uzavřené.
"Je lepší litovat toho, co jsme udělali,
než toho, co jsme neudělali."
Tak hluboký zamyšlení bych od Tebe nečekala!
OdpovědětVymazat[1]: Kdyby to psal někdo neznámý, mohla bych se skoro až urazit Je to ještě hlubší, než si myslíš!
OdpovědětVymazat[2]: Tak to mám štěstí, velké štěstí, že mě tak dobře znáš.
OdpovědětVymazat[3]: Nech toho, nebo si vážně začnu myslet, že ty si myslíš, že jsem tak mělká, že hlubokého zamyšlení nejsem schopna!
OdpovědětVymazat[4]: Ále né, vždyť tvrdíš, že mě znáš. A v tom případě si nic takového NEMŮŽEŠ myslet. Jsou blogerky, které dost zásadně změnily způsob svého psaní k lepšímu např. SimiBel (Beallara). Možná budeš jednou z nich. A netvrď mi teď, že tím říkám, že do teď jsi psala špatně - protože to bych Ti nepsala komentáře.
OdpovědětVymazat[5]: Ale já tě znám, jako znám, ne znám jako znám No, pokud to za mě nebude psát někdo jiný, tak se obávám, že se to asi nezmění...
OdpovědětVymazat[6]: Hele, tak se rozhodni - hoď si třeba korunou! (no jo, tu vlastně nemáš... ).
OdpovědětVymazat[7]: Tse, já mám korun. Korunu stromu na zahradě, korunu krásy na hlavě, a teď tomu dám korunu, když ti řeknu, že i tu korunu bych tu našla!
OdpovědětVymazat[8]: Zase jsi mě doběhla! Inu, to jsou ty Tvoje trénované nohy!
OdpovědětVymazatNěkdy pomáhá i nechtít to, co mít nemůžeš Určit si menší cíle
OdpovědětVymazatAle jinak máš samozřejmě pravdu
[10]: Ale v nějakých případech to nejde. Je jen jeden cíl a jiný, menší, prostě neexistuje. Já jsem to právě nechtěla, myslela jsem, že to prostě mít nemůžu, že je pozdě... a kurňa proč bych to nemohla mít, když mě jenom pomyšlení na to dělá šťastnější? (jen řečnická otázka )
OdpovědětVymazatVždycky se dá změnit směr, jen to někdy nejde splavně. Žijeme jen jednou a jet ve směru, kde mě to ničí, není moudrý. Ale na to mnoho lidí přijde až ve stáří. Ale i vyjeté koleje se dají opustit, když člověk chce.
OdpovědětVymazatJo aha, to je úvaha na TT?! Dobré téma, musím to tam jít prokutat. Tvůj článek - palec nahoru
[12]: Je to na téma týdne, ale je v tom ukryté něco, co jsem chtěla světu říct
OdpovědětVymazatMaršálkovic, tak nějak máš pravdu a držím ti palce, aby všechny cesty byly lépe sjízdné než letošní zimu, aby se tě někdo záměrně nesnažil vyšachovat a hlavně šťastné návraty
OdpovědětVymazatPravda, hodně, velmi hodně na nás záleží. Ale vždycky, když slyším nějakou přednášku na téma "pozitivní myšlení", vzpomenu si na jinou přednášku trochu o něčem jiném: myslíme si, že máme všechno, úplně všechno ve svých rukou, že za to, kde jsme, můžeme my sami, že je to naše zásluha. To je hezké, když jste megaúspěšný megapodnikatel, ale méně hezké, když jste popelář. Protože i za to si můžete sami a je to jen a jen vaše chyba. Obávám se, že pohled "vše je jen v našich rukách" je příliš jednostranný. Ano, můžeme se dívat na svět, jak jen chceme, a ano, spoustu věcí si dokážeme blokovat sami - a že jich je. Ale některé věci, a je jich taktéž spousta, v naší moci nejsou - a na to bychom neměli zapomínat.
OdpovědětVymazatAle to nejspíš není to, co jsi chtěla říct, takže ti každopádně přeju, ať se ti na cestách daří, ať už vedou kamkoli
[15]: Maruško, takhle jednostranně já nepřemýšlím, dyť i já jsem teď obyčejná myčka nádobí... a mohla bych se na hlavu stavět, ale inženýr v McLarenu by ze mě nikdy nebyl
OdpovědětVymazatAsi jsem napsala až příliš velkou šifru
[16]: Tak to jsem moc ráda a omlouvám se za to nevyžádané moralizování
OdpovědětVymazatJejd, to mi dalo zabrat. Četla jsem několikát, pak mne rozbolela hlava a asi si vygooglím tu knihu :)
OdpovědětVymazat[18]: Šmarjá Tak jinak. Tu knihu jsem si koupila. A ještě jednu. Prostě jsem se rozhodla, že nevím, proč by ze mě ta psycholožka pořád nemohla být. Ta psycholožka, kterou jsem chtěla být už v 19, ale okolnosti rozhodli jinak a šla jsem na práva. Takže si čtu psychologii v angličtině a zabíjím dvě mouchy jednou ranou... zlepšuju angličtinu a zároveň dělám něco co mě baví a třeba mi pomůže jednou vystudovat ještě třetí vejšku
OdpovědětVymazat[19]: to víš, nemoc mi leze na mozek :)
OdpovědětVymazat[20]: To určitě ne, jak si můžeš všimnout, tak na to nepřišel nikdo, říkám, že jsem to moc zašifrovala
OdpovědětVymazat