Škoda lásky

Dnes opět z kategorie (tý)deníček. Věřte, že bych radši, aby byl můj život (týden) tak nudný, abych neměla o čem povídat. Ale to by mi tehdá nesměla do cesty vkročit ta malá nenažraná čůza.

No nic, vezměme to popořadě, protože hlavní část příběhu pustila kořeny již v pátek, tedy v den mých narozenin.

Letos jsem byla překvapivě hojně obdarována. Dorazil balíček z Čech od kamarádky a v práci jsem ke klasickým blahopřáním od všech dostala od mých dvou kolegyň orchidej! Já! Já, které pojde i kaktus. Tak vlastně nevím, jestli v mých očích bylo vidět zděšení nebo radost. Ale pak jsem si uvědomila, že mám přeci kontakty! Vedle babičky zahradnice i blogerku, která má orchidej přímo v názvu! Nechala jsem si tedy poradit i od naší Simči, alias Beallary :-)

Martin přišel z práce včas, aby se mnou mohl jít do mé práce. Tentokrát nikoli umývat nádobí, nýbrž pořádně se nadlábnout.

Protože podnik je dog friendly, šli jsme všichni tři. Ketynka dostala protekčně dvě mističky uzené šunky a opět bezchybně ukázala význam slovního spojení "udav se". Kdyby nebyla tlustá, tak si stoprocentně musí všichni myslet, že jí nedáváme nažrat.

Ovšem vedle společné večeře v restauraci jsem překvapivě byla obdarována ještě dalšími dary. Dvěma kusy Kinder Joy (jsme ještě tak úplně nedospěli, no) a krásným velikým čokoládovým srdcem s nápisem "Z lásky". Veliké překvapení a veliká radost. Srdce jsem si schovala do dárkové tašky, nechala na stole a moc jsem se těšila, až ho ochutnám. Nestihla jsem to.

Ještě teď je mi ouzko, když se na fotografii dívám a uvědomím si, že už není mezi námi...

V pondělí jsem se na druhý pokus vydala do Wokingu do banky, změnit adresu bydliště. PIN už mám totiž nový, a ten si fakt pamatuju, poslali mi takový, který bych si sama navolila Ještě pár nutností a už jsem seděla v autobuse domů. Výjimečně jsem tak dorazila už po dvou hodinách. Naštěstí.

Má představa klidného odpočinkového odpoledne se rozplynula ve vteřině, ve které jsem vstoupila do pracovny. A do p*dele! S posledním špetkou naděje jsem se rozhlížela po pracovně, jestli někde neleží mé čokoládové srdce... že by si ho třeba madam rozbalila, okoštovala a nezachutnalo. Jediné, co tam leželo, byl prázdný obal.

Rychle vyhledat složení. Do p*dele, to musel kupovat takovou kvalitní čokoládu! Takže holka sorry jako, ale to v(yzv)rátíš!

Před dvěma lety už jsme zvracení vyvolávali, a tak vím, že u nás funguje slaná voda. Namíchat roztok a jdeme na to! V kuchyni sice potopa, pacient dostatečně nespolupracoval, ale účinek se dostavil. Celkem čtyři várky slaného čokoládového roztoku zrcadlově rozprostřené po zahradě- holka je puntičkářka!

Zbytek dne se odehrával ve stylu pozorování příznaků, co kdyby. ("Hele, je hyperaktivní! Ne není, takhle si chce hrát každý večer..." ," Hele, zrychleně dýchá! Ne, je jí jenom vedro, protože je pod peřinou, jako vždycky...")

Ač věřím, že to většina lidí ví, tak kdyby se snad někdo ptal, proč jsem chudáčkovi tu čokoládu nenechala a trápila jí zvracením... čokoláda je pro psy toxická! Samozřejmě záleží na jejím složení, na velikosti psa i snězené čokolády. Pokud by ono srdce bylo například z hořké čokolády, s modlitbami bych Ketynku okamžitě dopravila k veterináři.

A tak přišlo nazmar jedno srdce " Z lásky." Škoda. Škoda lásky. Doslova.

A jestli si myslíte, že té smůly už bylo dost, tak nebylo! Včera, v úterý, jsem se pěšky vydala do vedlejší obce do jednoho konkrétního obchodu, do galanterie, jediné široko daleko. Po třech kilometrech, tři minuty před dvanáctou, dorazím k obchodu, který je sice zavřený, ovšem má na dveřích ceduli s otevírací dobou: Pondělí, úterý a sobota. Od devíti do pěti. Ach, mám radost, že jsem se zrovna trefila v to úterý, to má prodavačka určitě přestávku na oběd, přijdu později. Tak nevím, asi žiju v jiném časoprotoru, jelikož i po půl jedné byl krám zavřený! Protože jsem do krámu opravdu moc chtěla, odhodlala jsem se tam i zatelefonovat! Ale nikdo to nezvedal. Ptala jsem se i ve vedlejším obchodě a sám pán se divil a povídal, že přestávku na oběd nemají a když něco, vždy vyvěsí ceduli. Jasně, proč ne! Klidně přijdu příště, velice ráda chodím na sedmikilometrové zdravotní procházky podél hlavní silnice!

Tak Vám ani nevím, jestli dneska vycházet s Ketynkou z domu, včera jsem četla, že nám tu už vylézaj zmije a jsou ještě nějaký zpomalený, že se nestihnou odplazit!