Nejsme prašiví!

Ještě před měsícem bylo vše úplně jinak. Tak, že jsem v Čechách sklesle hleděla do obrazovky počítače a s každou odmítavou odpovědí ještě sklesleji zaklapávala počítač. To jsme opravdu tak prašiví? Mladí Češi se psem, manželé, takže jistě v budoucnu vedle psa přibude i další malý člověk. A v sociální čtvrti bydlet nechtějí. To vše asi představovalo pro všechny německé pronajímatele jeden velký neřešitelný problém...

Obepsali nebo obvolali jsme skutečně mnoho inzerátů. Buď nepřišla odpověď vůbec nebo nám beze slova položili telefon nebo si psa nepřál buď majitel bytu či dokonce soused nebo byt byl údajně již obsazený (i když ho dále několik týdnů inzerovali) anebo byl podle pronajímatele pro nás malý (byt o rozloze 80m2...)... a možná jsem ještě na další výmluvy zapomněla. Podařilo se nám domluvit pouze dvě prohlídky. Ovšem v Německu je poptávka evidentně velmi vysoká... na prohlídku s vámi přijde třeba dalších deset zájemců. A to víte, že si vždy vyberou německý bezpsí pár, než nás. V takové chvíli si zkuste být pozitivní. A tak jsme skoro dva měsíce žili s Martinem opět odděleně a datum nastěhování valné většiny bytů bylo až v říjnu. Byli jsme rozhodnutí, že říjen je maximum a pokud nic nenajdeme, tak prostě "Auf Wiedersehen". Ano, skutečně je to tak, než abychom se zbavili psa, radši bychom odmítli práci a život v Německu a zůstali v Čechách! Až zase potkáte někoho, kdo se bude při odkládání psa vymlouvat na stěhování nebo práci v zahraničí, odkažte ho na mě.

Ale pak se to stalo. 17.7., tedy v den mého svátku, půl hodiny před půlnocí přišel email v angličtině, ovšem s českým pozdravem, jak roztomilé! Email se sdělením, že byt je volný a prohlídka je možná! Krotila jsem nadšení, byt byl totiž pro nás naprosto dokonalý, k nastěhování dokonce od srpna! Po všech těch peripetiích se však bojíte dalšího zklamání. Jenže pak se to stalo znovu! V den prohlídky, 20.7, mě pos*al pták! Naštěstí decentně, hlavní nadělení zachytil ořešák nade mnou, ale přece! Díky tomuto hov*u jsem znovu získala naději a už se jí nevzdala.

S Martinem na prohlídce byla pouze jedna další zájemkyně, naděje se zvětšovala. Pronajímatel pracuje ve stejném oboru jako Martin. Pronajímatel sám má psa. Pronajímateli na domě makali Slováci, proto umí některá česká slovíčka. Pronajímateli trochu hoří koudel u zadku, co se týče financí a potřeboval by spolehlivé solventní nájemníky. No haló, haló, tu jsme si spadli vzájemně z nebe asi!

Nebudu to prodlužovat, byt je "náš"! :)

Jenže to by bylo aby nebylo... to by bylo, abychom se naprosto normálně nenastěhovali do naprosto normálního bytu....

Předchozí nájemníci byli totiž, jak to říct slušně.... omlouvám se, slušně to nejde, prostě normální hovada, co neplatili a ještě byt zdemolovali. Díry v počmáraných zdech, bordel, špína... to jste neviděli. Jen pro informaci- byli to dva bezpsí Němci....

A protože několik měsíců se neobtěžovali platit nájem, bylo by naivní očekávat, že byt sami dají do pořádku. Nedali. A tak se teď v bytě bude spravovat, malovat, vyklízet, uklízet... a všechno bude cálovat majitel a bude doufat, že těch cca sedm tisíc euro od nich přes soud vůbec kdy dostane zpátky.

Nicméně i přesto, že byt ještě k bydlení přizpůsoben není, už jsme v Německu oba (Ketynka je zatím na prázdninách u mých rodičů.).

7.8. v 17:22 jsme poprvé společně přejeli německou hranici :)

Prozatím pobýváme ve sdíleném bydlení přes Airbnb, které Martin využíval celé dva měsíce. Dům je to opravdu čistý, naštěstí alespoň tady neprožíváme žádné martyrium. I když...majitelka domu je umělkyně a dovedu si představit, že některé její výtvory by v někom mohly vyvolat i noční můry. :D

Z Německa Vás srdečně zdraví M+M!