Z pohledu malého človíčka...

Už jste to četli, co, že už jsme zase někde za hranicema. Taky ty dva nemůžou sedět chvíli doma na zadku. Ale tak co, mně je to vlastně jedno, já si hovim, já se nosim. A kdo může říct, že je Čech počatý v Anglii a narodit se hodlá v Německu? A co teprve, kdybych se jednou odstěhoval ještě někam jinam... to bych skoro mohl napsat cestopis!

V Anglii to bylo fajn. Nic jsem neslyšel, neviděl, pohoda, klídeček. S mámou jsem chodil dokonce i mejt nádobí, tak uvidíme, jak to bude s tím slavným "Co se v mládí naučíš...."

Nakonec jsem i letěl letadlem. Všechno bylo úplně v klidu, jenom máma byla klasicky pos*aná až za ušima. Obrazně řečeno samozřejmě. Jak je to doslova, to jí já teprve ukážu.

V Čechách už jsem začal slyšet. Ale z toho uječenýho psiska by jeden zase ohluch. Aby bylo jasno, tím nemyslím Ketynku, to je kámoška. Ale ten pan Tobík, na toho bych poslal hygienu s hlukoměrem.

V Čechách se toho vůbec událo víc. Chvíli jsem těm dvěma dával naději, že bych byl holka...ale jak to šlo, nenechal jsem doktory ani nikoho jinýho na pochybách, že rod Maršálků nevyhyne. I máma zřetelně na tý telce viděla, že to, co tam visí, jsou mý kulky. A to je co říct, ona jinak přes ty obrázky moc není.

Naši si taky konečně koupili novou káru. Tak aby ne. Na to cestování potřebovali něco prostornýho a bezpečnýho. A máma hlavně hnědýho... ženská, no. Někdy vám jí prej ukážou. Mně taky budou pořizovat nějaký pěkný vozítko, tak to vezmou potom při jednom.

No a teďka v Německu nás čeká šichta. Zase se budou stěhovat do prázdnýho bytu, ale tentokrát echt prázdnýho. Fakticky echt echt prázdnýho. Místo světel ze stropu visí dráty a kuchyň poznáte tak akorát podle kachliček a trubky ve zdi. Si táta mákne. Ale tak co, dům asi stavět nebude, tak aspoň ten byt si postaví jakoby, že jo. Na naše malé políčko, které je u domu a náleží k bytu, vysází jahody, a o tu známou trojici činností pořádného chlapa bude vystaráno. Nová doba, lidičky!

Máma, ta si teda mákne taky. On totiž ten byt je tak trochu v patře. Tak trochu ve druhým a tak trochu bez výtahu. A pračka je tak trochu v suterénu v sušárně... trochu nepraktický pro mě a Ketynku, ale máma to zvládne, prej koupí nosítko a aspoň bude mít zas hezkou prdýlku!

Zdraví Franta James Helmut Maršálek!

(Netypický jména jsou prej v kurzu!)