O tom, jak se budou jmenovat naše děti, jsme se občas bavili víceméně od začátku našeho vztahu. A ne, nepřijde mi to uhozený.... jak nejnověji zpívaj Chinaski: " Někdy se to prostě povede, stačí vteřina a je jasný co bude dál...."
Jenže bavit se, když to není aktuální je jiný. Je to nezávazný. A pak to přijde. Závazně vybrat jméno. Jméno, které bude vaše dítě nosit do konce života (většinou). A aby toho nebylo málo, jste dva a dítě a jméno jen jedno (většinou).
Když to nebylo aktuální, Martin odmítal mnou navrhovaná jména, já zase ty jeho. Vlastně on navrhoval stále jen jedno. Jako kolovrátek. A já mu dlouhou dobu říkala, že to jen přes mojí mrtvolu. Pod tím jménem se mi vybavoval tlustý pihovatý zrzavý kamarád z dětství a tak vůbec...prostě jméno zastaralý.
Pak to bylo aktuální a ten kolovrátek se kolem mě začal obmotávat. Vždyť to vlastně je docela pěkný... jo, bude to Antonín. Tonda, Toníček.
Téměř 9 měsíců jsme náš poklad oslovovali "Tondo". Všichni to věděli!
A tak byli všichni velice překvapeni, když se týden před termínem porodu dozvěděli, že Tonda se nekoná! V dobré víře radím všem rodičům i příbuzným, nikdy nekupujte žádné věci se jménem, dokud neuvidíte rodný list!
Týden před termínem jsem stála ve sprše mi jakýsi vnitřní hlas říkal, že to není to, co chci. To, co chceme. Že to bylo nepromyšlené, unáhlené, prostě pouze smířené...
Ten hlas byl tak silný, že jsem se rozhodla, že s tím půjdu ven. Martin byl samozřejmě šokován, ale postupně se červíček zahlodal. Toho dne jsme si poprvé sedli k internetu a poctivě pročítali všechna mužská jména. Česká. Nic. Prostě to tam nebylo. Tedy, bylo by, kdybychom se nejmenovali oba tak, jak se jmenujeme. Martínek je krásné jméno, ovšem k našemu případnému dalšímu potomkovi mi to přišlo nefér.
Ale kurňajs, kdo jiný má dát dítěti cizí jméno, než ten, kdo žije v cizině? Bude to jméno mezinárodní. Bez háčků, bez čárek. Ulehčí to život nyní nám i našemu pokladu v budoucnu pro případ, že by se jednou rozhodl jít hledat štěstí do světa.
Našli jsme ho. Přitom bylo celou dobu tak blízko.... Mathias se totiž vyslovuje jako Matyáš bez diakritiky, což byl vždy můj český favorit. Svátek přesně na mé narozeniny a narozeniny téměř na Martinův svátek. Navíc tohle jméno bez problému přijaly i babičky, je to prostě Matýsek nebo pro mě také Maťulka.
A kdo se může podepisovat takhle....?
Zdraví Vás M+M+M!
A jak jste ke svému jménu přišli Vy nebo Vaše děti?
(Mimochodem máma říká, že moje jméno vybíral táta a že to byla jeho bejvalka, velká láska...to je tolerance, že :D )
No, tak konečně mám jasno.
OdpovědětVymazat[1]: Ze by Dorka nekdy nemela jasno? No teda!
OdpovědětVymazat[2]: Ta má dokonce někdy i zataženo!
OdpovědětVymazatMartin byl favorit i u nás! Dneska má dceru a víš jak se jmenuje? Můžeš hádat dvakrát! Matýsku jsme mu říkali, když byl maličký, je to prostě krásné jméno a vašemu chlapečkovi přeji jen to krásné do dalších dní života.
OdpovědětVymazatNakonec jste to vyřešili prakticky, blahopřeji, ve světě se neztratí.
OdpovědětVymazatTrošku nerada ti odpovím na otázku s tím M + M + M. My v rodině máme 5M nebo taky M + M + M + M + M. Otec Martin, matička Martina, nejstarší syn Martin, dvojčata Marek a Matěj. To je nadělení, co? Praktické - kdyby matinka vyšívala monogramy na věci synům, mohla se naučit jen "MŠ" a měla by vyšito pro všechny
Otylovi říkáme Otyl, protože se nám žádný jiný klučičí jméno nelíbilo :).
OdpovědětVymazatJá se jmenuju jak se jmenuju, protože moje maminka je Hana, moje teta je Dana, moje babička je Anna a můj bratr je Jan :)
Krásné jméno jste nakonec vybrali
OdpovědětVymazatJméno je původem hebrejské, znamená dar Boží a vím to proto, že moje bývalá kolegyňka má také syna stejného jména Marti, jinak jméno Antonín je teď docela v módě, ale ten Mathias se mi líbí víc
OdpovědětVymazatMatyáš mi přijde čím dál víc populární. Na Olivera, který je všude, ale vážně nemá. Mathias je taková moc pěkná obměna.
OdpovědětVymazatRáda ale vždycky říkám, že váš původně vybraný Antonín je jedno z nejvděčnějších českých jmen. Jako mimčo je to Toníček, Toník, Tonda, i jako odrostlejší se určitě Toník a Tonda bude držet, v pubertě by se určitě uchytil Tony, naproti tomu Antonín má v sobě takovou jistou důstojnost, ke který by asi musel trochu dorůst, na dítě se mi to nehodí, ale těmi nejsme věčně, že ano. V tomto směru jsem měla problém se jménem Anežka. Jmenovala se tak prababička a mě to k té staré paní, kterou už pro mě byla, prostě nešlo. Naopak se tak jmenuje moje kamarádka z pubertálních let a tam mi to k té čtrnáctileté cácoře sedělo náramně.Já ke svému jménu nepřišla zdaleka tak promyšleně jako váš syn. Mamka celé těhotenství žila v představě, že bude mít kluka, i jí to řekl doktor a celou dobu jí tu informaci potvrzoval. Všechno modré, mamka nadšená, že bude mít Marka. Jiný jméno ani neměla vybraný, holka prostě nebyla možnost. No, tak se jmenuju po ní. Marek se jmenoval jen ten doktor, co jí odrodil. Prý řekl, že si může vzít domů leda jeho, protože u toho mimina jí ten Marek nevyjde.
já jsem měla být Petr nebo Pavel a své jméno mám proto aby se to hodilo k druhému jménu mého dvojčete:)jinak my jsme Šakalíkovi vybrali jméno, protože to bylo jediné chlapecké, které se nám líbilo, taky se nám nic nelíbilo...teda mně ještě Bartoloměj že by to byl jako Bart ale to mi neprošlo ty vado tvoje mamka je fest toleratní to by u mě zas neprošlo
OdpovědětVymazatTak Matyáš, tohle jméno v našem kraji frčí už dobrých osm let, v každý ulici ve městě by člověk našel minimálně dva do věku deseti let. No, asi to přeháním, ale je jich tu moc.
OdpovědětVymazatMně se líbí jména jako Lukáš, David, Filip, Dan, Tomáš, Martin, Petr, Kuba, Viktor, Ondra, ... Všechna tahle moderně populární a trendy jména mi přijdou nečeská (což vy jste z dobrého důvodu chtěli, takže s takovým případem problém nemám).
A já měla být Johana nebo Eliška, ještěže se můj tatík postavil za mou čest a úctu a dali mi takové jméno, které mi dali, sice je kolem mě strašně moc holek stejného jména (na dvaceti prstech nespočítatelně), ale zato si nepřipadám blbě.
Já u synka vybírala ze tří chlapeckých jmen, po bývalém manželovi a nebo některém z jeho kamarádů, byli nerozlučná trojka.
OdpovědětVymazatA nakonec na jmeniny jednoho z těch kamarádů začal kopat. No a bylo vyřešíno
Slečinku jsem chtěla Valentýnku, což u tchyně neprošlo, že to je v únoru a tak má jiné únorové jméno a Valentýnku (s dlouhým a tvrdým, co taky s měkkým a krátkým, že?) jsem si prosadila až jako druhé jméno u princezničky, protože tahle tchyně je absolutně skvělá a bylo jí fuk, jak se bude vnučka jmenovat
Já měla í po porodu občas nutkání říct malému Ondrasku, protože jsem mu tak říkala hrozně dlouho ... projeli jsme kalendář třikrát a zůstala 3 jména.... jediné, co mne mrzí, že ma jméno, které nikdy vlastně nepouzije :/ ale můžeme se podepisovat J+J+J a svátek máme všichni 24.v různých měsících 😂
OdpovědětVymazatTak to jste vybrali super jméno a neříkám to jen proto, že se jmenuju skoro stejně lol
OdpovědětVymazat[4]: Teď jsem zmatená komu jste říkali Matýsku, když má Martin dceru... [5]: A teď jsme s Martinem rázem ztratili punc originality Ale my jsme zase MMx3, takže vlastně 6M!
OdpovědětVymazatAle teda u vás v rodině to mají taky krásný... ale já doufám, že mi bude dopřána i holčička [6]: Počkej... Otyl je fakt Otyl? Já myslela, že je to přezdívka... a jestli není, tak jsem teď za blbce
Takže ty jsi Jana, jestli chápu dobře? [7]: Díky :)[8]: To já cím, co to znamená, už jsem to psala do jeho knížky :)
Jo, Tonda je v módě taky, o několika jich vím také.[9]: Olivera navrhoval Martin jako to mezinárodní... ale naše blízká přítelkyně má Olivera čivavu, takže to přes mě neprošlo.
Tonda je dobrej, o tom žádná, jinak bychom ho tak dlouho neměli... ale ten vnitřní hlas...
Anežku má ta naše přítelkyně s Oliverem
Tak mohla jsi být Marika![10]: Ty máš dvojče Jedno nebo dvojvaječný?
Bártík by byl dobrej Jak se teda vlastně jmenuje?? Zprávou kdyžtak :)[11]: Johana a Eliška jsou náhodou moc pěkná jména... a Eliška bys taky nebyla rozhodně jediná :)[12]: Mně se začala líbit Valentýnka, když tenkrát tak pojmenovala dceru Sabina Laurinová. Moc pěkný jméno, akorát nemuseli dělat ten seriál "Moje tlustý Valentýna"
Mathias je hezký jméno :)Já si nějak zamilovala Ervína (kamarád mi na to řekl: "To je jak nějaká nadávka, jako vy jedni Ervíni!!!). Chlap se netvářil moc nadšeně a když jsme byli na pouti kde mi vytočil v kole štěstí plyšáka, okamžitě mu dal jméno Ervín, aby bylo jakože "zabraný"... Děti nemám, v brzký době je neplánuju, takže zatím jsem pojmenovávala akorát zvířata, ani jsem nad tím nikdy moc nebádala, už jsem měla králíky Emílii, Igora, Kryštofa... Šneky Ondru a Henrietu... A tak.
OdpovědětVymazat[13]: Kolik lidí nepoužije svý jméno, hele... já třeba oslovení "Martino" nesnáším. A Mathias bude určitě taky hlavně Maty... jo, je to trochu jiný, než Jan a Honza, ale v podstatě stejný, to bych vůbec neřešila :)[14]: Ty máš taky super jméno, jak jsi k němu přišel, hm? :)
OdpovědětVymazat[17]: nechal jsem se přejmenovat na úřadě
OdpovědětVymazatTo je moc pěkný, když nad jménem rodiče fakt přemýšlejí a ne že dítěti frknou první, co je napadne a chudák dítě s tím pak musí žít...
OdpovědětVymazatAntonín je pěkné jméno, ale musím říct, že se mi líbí až teď, v dospělosti když jsem byla malá, tak jsem litovala své předky a svou babičku, která se jmenovala Antonie. Dnes bych nad použitím těchto jmen celkem reálně uvažovala, protože přesně jak tu psala Atheira - v dětství to má krásnou zdrobnělinu a naopak v dospělosti nebo ve stáří v původním znění to jméno zní autoritativně
Ale kdo ví, já to teď plácám nezávazně
[19]: Mám to s Antonínem podobně... a s Marií úplně stejně. Dřív mi to jméno přišlo jak z pravěku a v dospělosti se mi Marie líbí moc... i proto, že se tak jmenovala babička, která tu s námi už mnoho let není a byla to úžasná žena.
OdpovědětVymazatJá mám dvojče. Jmenujeme se Hanka a Lenka .
OdpovědětVymazatKdybychom byli kluci, tak bychom byli Lukáš a Tomáš. Takže já Lukáš. Mamka musela mít vymyšlené jména i pro kluky :).
To je krásný povídání! A gratuluju k tak hezkému jménu, taky máme doma Matýska, Matějíčka, Máťu, Máťulku a když mě naštve, tak je to prostě jen Matěj .Já se měla jmenovat Jan po tátovi. Ale protože mi po porodu chybělo něco mezi nožkama, byla ze mě Jana .U staršího Míši si nepamatuju, jak jsme na to jméno přišli, asi se nám prostě jen líbilo. Co si ale pamatuju je, že celé těhotenství synka polovičák oslovoval Bruno Ferrari . Mladšímu Matýskovi vybral jméno Míša, když jsme mu předložili pár návrhů .
OdpovědětVymazat[15]: Takže - můj syn je Martin, říkali jsme mu Matýsku, když byl maličký a nyní jako velký má též malé miminko, dceru Martinku.
OdpovědětVymazatJak tak koukám na ty dva mladé a pejska, vy jste vlastně taky Martin a Martinka, i když tady pár - manželé.
[13]: Jani, můj synovec je Jan a já mu nikdy jinak neřeknu než Jene - věř, že se mu to moc líbí a to už je skoro dospělý chlap!
OdpovědětVymazat[24]: tak mu budu "nadavat" :)
OdpovědětVymazat[15]: dvojvaječný:)...no ale manžel nechtěl ať se jeho dítě jmenuje po kreslené postavičce
OdpovědětVymazatMně přijde mít stejné jméno jako rodič dost fajn Víš, jak bylo skvělý, když jsem za časů studií přijela na víkend z Prahy domů a tam mi ležel na stole dopis do vlastních rukou? Na obálce se nepsalo, pro kterou Marii byl, tak to prostě podepsala máma Teď už to tak teda nefunguje, ale stálo to za to
OdpovědětVymazatKaždopádně myslím, že jste jméno vybrali moc hezky A taky že už v jeho generaci nebude tak časté, jako je teď u dětí zhruba osmiletých. Tam se s Matýsky doslova roztrhl pytel
[21]: Další blogerka z dvojčat, to jsou mi věci :)[22]: Ty jo, je vás tu docela dost, komu něco chybělo To měli docela jednoduchý, z Jana uděláš Janu snadno...něco jinýho, to by byla výzva.[23]: Aha, tak to mi nedošlo, Matýsek je přeci jen znám jako Matěj než Martin, mě to zmátlo:)[27]: To je fakt, přebírání pošty bych viděla jako velkou výhodu
OdpovědětVymazat[15]: Tak já jsem se nejdřív nedopatřením jmenovala Alena... Marika už by bylo fakt moc.
OdpovědětVymazatMoje dcera čeká třetí dítě. Pro chlapečka vybrala jméno Alexandr a mám zakázáno říkat mu Sašo nebo dokonce Lexo
OdpovědětVymazatMám mu prý říkat Alexi. Že se tak jmenuje náš kocour, to jí nevadí
Zařazuji do výběru nej článků na TT.
Přijde mi skvělé, když rodiče nad pojmenováním dítěte opravdu přemýšlí. Znám hodně lidí, kteří měli naplánované nějaké jméno a klidně ještě po porodu ho změnili, protože se to vybrané k jejich dítěti nakonec nehodilo. Já třeba ani nechápu, proč je v mnohých porodnicích vyžadováno ještě před porodem uvádět vybraná jména, když na pojmenování dítěte je ve skutečnosti myslím třicet dní.
OdpovědětVymazatMně se líbí spíše neobvyklá jména, hlavně ta dívčí, u kluků je to horší - tam se mi líbí jen Vilém a Samuel a pokud můj budoucí partner s jedním z nich nebude souhlasit, bude to prostě muset být holka.
Jinak já se mohla jmenovat Antonie.[16]: Kamarádka má syna Ervína, dřív jsem nad tím jménem nepřemýšlela, ale vlastně není zase tak špatné. Možná nezní moc roztomile pro malé dítě, ale dětmi nejsme napořád.