Dopis

Téma týdne "Dopis" bude tentokrát krátké, ale vyjímečně rozhodně ne odlehčené.

Psal se rok 2003. Tehdy bylo malé M. 13 let. Ráda by si s někým dopisovala, je to docela v módě, inzeráty jsou v časopisech i na internetu.

Zasedá k počítači, ten internet už mají doma taky, ale email ještě ne. Nalézá mnoho inzerátů a z těch všech si vybírá jeden jediný. Ten, v němž mladá paní hledá kamarádku na dopisování pro svého postiženého bratra...

První dopis přichází na konci října. Psaný na počítači, ale podepsaný ručně. Michal má obavu, že by M. po něm dopis nepřečetla. Je z Jihlavy, nekuřák a abstinent, rád sportoval, dokud mohl. Studium střední školy musel však ukončit kvůli nemoci, se kterou již rok bojuje. Nemoc si říká rakovina jater... Michalovi je za dva měsíce 18.

V prvním dopise mimo jiné píše, že vše spěje k dobrému konci a později, že je na 95% vyléčený.

Píší si jak o věcech všedních i nevšedních. O výletech se sestrou, o psu Ronnym, ale taky třeba o tom, jak k nemoci vlastně přišel....Když bylo Michalovi 16, ležel v horečkách a všichni měli za to, že je to obyčejná chřipka. Nebyla. Z koloběhu nemocničních návštěv vyšla jediná diagnóza, rakovina jater.

Po půl roce dopisování se Michalovi přitěžuje a lékaři objevují nová rakovinotvorná ložiska. Dopisy jsou kratší, Michal nemá sílu. Absolvuje operaci za účelem odběru tkáně k vědeckým pokusům spočívajícím v pěstování tkáně v laboratořích a následného vytvoření protilátky- vakcíny.

V posledním dopise podepsaném jeho rukou píše, že následující den jede na první dávku vakcíny. Loučí se slovy : "Zatím se měj a příště Ti napíšu delší dopis."

Nenapsal.

Přesně o měsíc později přichází obálka s adresou psanou neznámým rukopisem a malá M. vytahuje arch papíru s černým okrajem...