Maršálci a Julie

Nevím, jak vy, ale já miluji návštěvy. Tedy ty zvané, návštěvy lidí, kteří mi nejsou cizí, ba jsou mi milí. Od takové poslední návštěvy už zase uplynulo několik měsíců a tak jsem se na další moc těšila. Ne tak Martin, ten je vždy z vidiny jakékoli návštěvy otráven. Ale nakonec vždy uzná, že se to dalo přežít, co víc, že čas s návštěvou byl moc fajn.

Tentokráte nás svou návštěvou poctila Julie, paní, u které Martin měsíc bydlel, než se nám podařilo najít a vyřídit naše bydlení, náš nynější domeček.

Již jsem psala o nezapomenutelných náhodných setkáních, a toto je vlastně jedno z dalších. Martin tehdá vytrvale tvrdil, že chce bydlet na hotelu. Bude mít soukromí a bude to jednodušší. Nevymlouvala jsem mu to, ale přeci jen jsem trvala na tom, ať se alespoň podívá na airbnb (místo, kde lidé nabízejí k pronájmu právě například třeba pokoj u sebe v domě, na různě dlouhou dobu). Společně jsme předběžně podle výborných recenzí vybrali postarší paní s kocourem. Po zjištění měsíční hotelové ceny, která by byla téměř dvojnásobná, bylo rozhodnuto- jde se do toho.

Martina přivítala nesmírně milá dáma, povoláním kadeřnice, s kterou si měli co říct. Obýval pokoj její devatenáctileté dcery, která studuje na univerzitě. Kocour Thandi mu spal každou noc u nohou. A jaká náhoda, že Julie během Martinova pobytu odletěla poprvé s kamarádkou na víkend do Prahy!

Julie chtěla poznat mě a já zase jí. Vyšlo nám to tuto sobotu odpoledne.

Julie dorazila před čtvrtou s nádhernou květinou, naprosto v mém stylu. Tak krásnou, že je mi strašně líto, že už předem je odsouzena k předčasnému zániku, moje zahradnické neschopnosti jsou známé široko daleko.

Martin umlel kávu, Ketynka byla jako při každé návštěvě totálně vyměněná za nevychované psisko s ADHD.

Nejdříve jsme si povídali o Praze. Julie z ní byla naprosto unešená a určitě tam nebyla naposled.

A pak už jsem se dozvěděla, jak odjela do Jihoafrické republiky. Na otázku "Proč?" ihned odpověděla "No přeci kvůli počasí, kvůli sluníčku!" Rozumná paní, to jen my museli do sychravé Anglie

Když jí bylo kolem dvaceti, prostě žádala o práci v různých zemích u moře, kde je teplo a v JAR jí přijali. Zůstala zde dalších 20 let. Poznala zde i jednoho muže, se kterým měla vztah, ale rozešli se. Nebylo jí občas dobře, asi nějaká viróza, říkala si. Trošku přibírala na váze, tak si šla zaběhat... vůbec neměla ponětí, že jí za čas doktor řekne, že je v pátém měsíci těhotenství! Po dlouhých úvahách se Julie rozhodla si dítě ponechat. Otec se o dítěti dozvěděl, ale nejevil příliš zájem. Julie se tak bez výčitek mohla za pár let odstěhovat zpět do Anglie.

Rozhodně se nejedná o dámu, která sedí doma s kocourem na klíně. Přes den nejen jezdí k zákaznicím domů (nemá salon, je mobilní), ale někdy i učí náctileté kadeřnice ve škole. Večer chodí pravidelně tančit se sousedem jive.

Takže jsme vlastně vůbec nebyli překvapeni, když si s námi se zápalem zahrála karetní hru UNO. Samozřejmě na počítání! Hráli jsme dlouho. Julie říkala, že má večer program (něco s Elvisem Presleym), tak jsem chtěla hru ukončit, abychom nezdržovali... načež mě zastavila se slovy:" Ne, to dohrajeme!" Dohráli, s potupou musím přiznat, že vyhrál Martin. Nevychovanci jsme nechali návštěvu na posledním místě!

Jen si tak trochu zašmírovat

Už je to přes měsíc, co jsme se nastěhovali do "našeho", již čtvrtého, anglického domu. Slibovala jsem fotky, tak tady jsou.

Souhrn vývoje našeho bydlení

Domeček stojí v ulici s průměrným provozem- ani hlavní, ani slepá.

3 minuty do krásného lesa na venčení.

5 minut chůze od autobusové zastávky, z které jste ve Wokingu busem do 10 minut. Případně v Londýně za dalších 30minut.

7 a půl minuty koloběhu do restaurace, kde pracuji já.

Do 20 minut jízdy na skládacím kole do McLarenu, kde pracuje Martin.

Paráda.

Jak jste si všimli, ve výčtu dopravních prostředků chybí auto. Jsme asi téměř jediní, kteří si v Anglii za více než rok a více než tři stěhování nepořídili automobil, ale my šetříme životní prostředí. No tak prdlajs, prostě nám přijde, že ve stávajícím stavu by nám zase bylo spíš na obtíž, než k užitku. Ale ózonovou díru šetříme samozřejmě taky!

A tak naše dvě parkovací stání před domem zejí prázdnotou (garáží pro naše odrážedla se stal obývák), zatímco všichni sousedi mají odpoledne imrvére natřískáno.

Když jsme u těch sousedů, v podstatě máme jen jednoho, dům je polořadový. Tím jedním sousedem je jakýsi Peter. Postarší velmi milý, elegantní a zajímavý pán, který v minulosti například doprovázel Miss World na stupně vítězů nebo vlastnil veliký hotel. Postupně pronikl do psího světa a již několik mnoho let je světově uznávaným a oblíbeným rozhodčím, přičemž nyní posuzuje leonbergery. Nicméně vzhledem k tomu, že často jezdí kvůli výstavám po světě, vlastního psa už nemá.

A teď již k samotnému domečku. Dispozičně je velice podobný, jako dům minulý, pouze o něco málo menší a o něco hodně dražší- to ten Londýn na dojezd.

Po přejití našich prázdnotou zejících parkovacích míst vstoupíte do minimini předsíňky, ze které vedou rovně schody do prvního patra nebo projdete do obýváku dveřmi vpravo. V obýváku jsou ve zdi ještě jedny dveře, za kterými je kumbál. Malá místnost, kde se dá ukrýt ledacos, jen ne potraviny, jelikož v kumbále vedou trubky od topení. A navíc neradno chodit do kumbálu příliš často, jelikož výška futer je přímo hobití a způsobila mi již několik otřesů mozku (No tak zase přeháním, ale boule mi přivodila, to jako jo!) Obývák je tapetovaný a barem propojený s kuchyní, což se nám moc líbí (mně obojí, Martinovi se nelíbí tapeta).

Samotná kuchyň má dostatek pracovních ploch a řešení mi naprosto vyhovuje. Pračka má navíc speciální program na odstraňování psích chlupů, který sice moc nefunguje, ale pro ten pocit...

Z kuchyně můžeme vyjít na zahradu, která zahradníkovo oko nepotěší, ale pro pejskaře ideál. Nemusím si dělat starosti s tím, jestli nám Ketynka nevyhamtá trávník, jelikož už vyhamtaný je. V rohu zahrady se nachází dlažba, kam v létě vyhážeme sezení a gril- vše doposud schované v malé zahradní chatce.

Vraťme se do předsíňky a pojďme do patra, kde na náš čekají troje dveře.

Jedny do koupelny... (Mimochodem, všimněte si lodi... jeden z mých bazarových úlovků, ještě z Newcastlu. Za pouhých pět liber jsme získali něco, co i Martin pasoval na naše budoucí rodinné dědictví)

Druhé do první ložnice, kterou opět využíváme jako pracovnu (v případě nouze si můžete všimnout, že díky matraci by posloužila i jako trucovna)...

A třetí do ložnice, kterou vážně využíváme jako ložnici.

Zrovna včera jsme měli možnost seznámit se s majitelem domu, který s tatínkem přijel mrknout na bojler a vyřešit nějaké další malé záležitosti. Majitelem je třiatřicetiletý instalatér, takže se o vše postaral sám. Ťukám na zuby nebo sahám na dřevo (tak se to dělá po anglicku), ale vypadá to, že jsme zase kápli na seriózní a milé pronajímatele, které případné problémy ochotně řeší.

Suma sumárum, domeček je až na hobití dveře do kumbálu a špunt v umyvadle samozašpuntovávací se pod tíhou i minimálního množství vody, téměř dokonalý! :-)

Klenoty bazoše

Už jste někdy přemýšleli o tom, co všechno se dá najít na bazaru? Tak já Vám to povím. Všechno! Úplně všechno! Jakože fakt úplně všechno...

Není novinkou, že velká část vybavení naší domácnosti je z druhé ruky.

Při posledním projíždění webovek zdejšího bazoše jsem se nestačila divit. Nestačila divit, co všechno jsou lidé schopní prodávat. Nebo jak to (ne)jsou schopni prezentovat.

Tak se na to podívejte spolu se mnou...

Začneme anglickým bazošem, alias gumtree.

Základem úspěšného prodeje je dobrá fotografie. Dobrá znamená za tři, i ta by stačila. Tady vidíte příklad fotografie nedostatečné, tedy úplně na *****. Dovedu si představit, že s normálně osvětlenou fotografií by prodejce nestíhal odmítat zájemce.

Ale to byl jenom takový pomalý rozjezd....

Pak tu máme prodejce, kteří se ani neobtěžují si uklidit. Tak jako kdyby neumytý nádobí někde v pozadí... ale tohle??!

Existují také prodejci, kteří prodávají věci nekompletní. Tak dá se... taky jsem si koupila stolní hru, ke které jsem si za libru dokoupila plastelínu... ale sedačku bez matrací?? Jakože cože?? Jednalo se skutečně o prodej, nikoli o darování... a prodejce se jmenoval Jaroslav... pak nemaj mít Češi takovou pověst

Máte doma staré boty, které už chcete hodit do popelnice nebo rovnou do kamen? Zadržte, zkuste je nejdřív prodat!

Můžete dokonce prodávat i peníze!

Británie přechází na nové papírové bankovky, vyrobené z polymeru. Nedávno byly vydány pětilibrovky. Sběratelé jsou ochotni zaplatit za takovou pětibábu několikanásobně víc, pokud je z první várky- pozná se dle sériového čísla.

Nejpyšnější je na svou pětilibrovou bankovku na gumtree prodejce, který si ji cení na 250 liber.

(Kecala bych, kdybych řekla, že jsem se nešla podívat do peněženky....co kdyby! )

Pojďme se však podívat také do českého rybníčku...

Začneme taktéž sedačkou a nekvalitní fotografií. A když fotografii vložíte vzhůru nohama, dílo je dokonáno....

Potřebujete novou matraci? Jednu bych pro vás měla. Cena dohodou! (Tak jo, milý pane, dohodnu se, že si ji vezmu a vy mi za to ještě zaplatíte, ju?)

Existují věci, které pro mě osobně jsou již neprodejné... tak jako třeba opotřebovaný zubní kartáček nebo onošené spodní sprádlo (no jo, jsem hroznej cíťa).

Mimochodem máme ve skříni několik starých spoďárů a já semtam řeším, že už jsou jako zaprané a jestli bych je neměla vyhodit. Díky této paní vím, že nemusím, že z nich klidně mohu udělat předmět prodeje!

Ani dámy nepřijdou zkrátka. Stáří těhle spoďárů si ani netroufám odhadovat. Ale dyť je to Calvin Klein, no nekupte to!

A jestli si ještě doteď myslíte, že existují věci, které prostě nikdo prodávat nemůže, tak pozoooor, oddělení elektro českého bazoše vám nabízí... no však se podívejte sami!

A baterky v ceně!

Všechny fotografie jsou různě postahované z gumtree či bazoše. Nicméně většina inzerátů už není aktivních! Přiznejte, kdo jste koupil tu fialovou anakondu?

Vnímejte složení psích granulí! Aneb pes nebo slepice?

Od doby, co jsme si k sobě připoutali Ketynku, se stalo součástí našeho vědění mnoho nových věcí. Jednou z těchto věcí je i vědomost, že takové Pedigree nebo Chappi nejsou krmiva pro psy, ač jsem si i já v počátcích myslela, že právě s takovými krmivy přeci nemůžete šlápnout vedle. Omyl. Pokud se podíváte na složení, zjistíte, že tato krmiva můžete jít směle vysypat do kurníku slepicím a ani pro ně to díky umělým barvivům a nadměrnému množství soli to nejlepší nebude.

Situace je bohužel taková, že v podstatě jakékoli krmivo, na které běží reklama v televizi a které najdete na pultu supermarketu, nestojí ani za starou bačkoru. Zaslechla jsem, že někde se mělo objevit alespoň krmivo značky Brit, které sice stále není tím nejlepším, ale díky bohu alespoň za tyto dary.

Nejsem inženýrka přes psí výživu, vlastně nejsem inženýrka přes nic. A tak se spoléhám hlavně na svůj selský rozum kombinovaný s poznatky, které jsem vyčetla od zkušenějších. A v neposlední řadě se spoléhám na to, jak můj pes na tom či onom prospívá nebo neprospívá.

Existuje mnoho diskuzí, zda je pes masožravec, či všežravec. A světe div se, v posledních dobách někteří dokonce dělají ze psů vegany! Inu, zase ty peníze. Jak jinak obhájit krmivo se směšným procentuálním zastoupením masa, než říci, že pes ho vlastně nepotřebuje, že.

Obecně je třeba při koupi krmiva dodržet několik jednoduchých zásad.

• Maso na prvním místě! Pokud je na prvním místě pšenice či jiná obilovina a masíčko se nesměle krčí daleko v závěsu, běžte o pytel dál. Ovšem není maso jako maso, výrobci jsou mršky vynalézavé. Nenechte se nachytat! Příklad: Na jednom obalu vidíte psáno 40% čerstvého masa a na druhém obalu 35% masa sušeného. Jako naprostý laik si patrně vyberete první značku, jelikož to je přeci čerstvé masíčko a je ho tam dokonce víc! Chyba lávky. Pokud výrobce uvádí maso čerstvé, musíte si ho ještě vydělit třemi, abyste zjistili, kolik masa ve skutečnosti zbyde po vysušení. Rázem se tak maso z první příčky řítí nezadržitelně dolů a druhý výrobce vyhrává v poměru 35:13, tedy krmivo obsahuje téměř třikrát více masa, než konkurence, což už je sakra rozdíl.

• Bez barviv! Barevné granulky....to je základní znamení krmiv, na které byste neměli ani koutkem oka pohlédnout. Pes barvičky stejně nevidí (a i kdyby je viděl, věřte, že by mu to bylo u ohonu). Jedná se pouze o reklamní tah na neznalé zákazníky, kteří tak bohužel nevědomky svému psovi spíše uškodí, než přilepší. Zde opravdu platí, že méně je více!

• Co nejméně obilovin a sóji! Hlavním znakem nekvalitních krmiv je nízké zastoupení masa. Z něčeho se ale skládat musejí. Z obilovin! Krmivo tak není masité, ale pšeničné, ječmenné, kukuřičné a tak dále... Problém spočívá v tom, že obilniny jsou pro psa velice těžko stravitelné a navíc mají téměř nulovou výživovou hodnotu. Vedle toho jsou navíc i častým zdrojem alergií. Pokud můžete, sáhněte tak nejlépe po granulích bezobilných (grain free).

• Hledět na cenu denní krmné dávky, nikoli pytle! Z důvodu výše zmíněné velice nízké výživové hodnoty musí být krmná dávka nekvalitního krmiva vyšší, než krmná dávka krmiva kvalitního. Pytel kvalitního krmiva vám tak vydrží déle. Skutečný cenový rozdíl je ve výsledku například pouze dvě koruny za den, ba dokonce kvalitní krmivo může vyjít i levněji.

Obrázek Vás po rozkliknutí nasměruje na zoom.iprima, odkud je stažen a kde se můžete o problematice psího krmiva dozvědět ještě více.

Někdo si řekne: "Ale mému psu ty levné granule chutnají a prospívá".

1. Samozřejmě , že mu chutnají, protože jsou plné soli a ochucovadel!

2. Nikdy nemůžete vědět, zda pes prospívá, pokud jste nikdy nevyzkoušeli jinou možnost.

Příklad ze života: Když jsme se Ketynky ujali, s její výbavou jsme dostali i pytel nejlevnějších marketovek, kterými byla krmena celý život. Můj dojem: obézní, hodně líná a to celoročně- ale je to přeci pes, hodně prdí-je to pes..., žere h***a - je to prase,no..., po veliké procházce je hodně unavená, ale je to přeci senior....

Houby s voctem! Po pomalém přechodu na opravdové psí krmivo se nám měnila před očima. Zeštíhlela a "ožila", srst se zkvalitnila, chlupů v domácnosti ubylo (v zimě ani chloupeček), únik smrdutého plynu ustal a h***a neměla potřebu žrát, protože její tělo doma dostalo, co potřebovalo.

Máma se mi později svěřila, že když jsme jí prvně přivezli, tak si jen říkala, co jsme si to vzali za ošklivého tlustého psa. Ale pak sama musela uznat, že jsme z ní udělali nádhernou psí dámu. A za všechno může správná strava. Je to jako u nás, u lidí...

Stejně tak můžete slyšet: "Ale můj pes z těch kvalitních dostal sr*čku."

1. Opět jako u lidí. Pokud budete jíst celý život jenom kořínky a pak si dáte steak, hádám, že vaše útroby to také v klidu nenechá. Při přechodu na nové krmivo někdo doporučuje hladovku, někdo postupné přimíchávání.

Ptáte se, kde tedy taková krmiva koupit, když v supermarketu je nenajdeme?

Existuje několik možností, kde krmivo zakoupit

a) u veterináře- což nedoporučuji, jelikož žijeme v době "peníze až na prvním místě" a téměř každý veterinář vám doporučí značku, na kterou má s dodavatelem podepsanou smlouvu… čím víc prodaných pytlů, tím víc penízků se mu přihrne- jednoduchá matematika, jejíž výsledkem je doporučení značky bez ohledu na její složení.

b) ve zverimexu- naleznete již zpravidla větší výběr krmiv, než u veterináře, ovšem výběr byste nikdy neměli nechat jen na prodavači, jelikož praxe bývá leckdy obdobná, jako u veterináře.

c) na internetu- Za cé je správně! :-) Žijeme v době internetu, na kterém nalezneme vše, včetně nesčetného množství internetových obchodů s velikým množstvím psích krmiv. Konkurence je veliká a tak nejenže ceny bývají lepší, než v kamenných obchodech, ale také můžete tuhle dostat barel zdarma, tamhle nějaký pamlsek, onde slevu na další nákup… ale hlavně si v klidu doma můžete prostudovat složení vybraných krmení a zvolit to správné. Pokud objednáváte velký pytel, poštovné neplatíte. S tímto pytlem se navíc nemusíte tahat, protože Vám ho doručí až domů.

Tento článek jsem měla rozepsaný už dlouho. Impulsem pro konečné dopsání a zveřejnění je mi Tobík, něcojakobišonek od rodičů, který se brzy díky mým radám bude těšit z lepší stravy. A z toho mám velikou radost :-)