Psí život v Anglii

Nejeden český pejskař už jistě přemýšlel, jestli někde za hranicemi náhodou neroste psům tráva zelenější.

Co třeba v Anglii?

Poplatky

Místní poplatek ze psů. V ČR jedna z pejskaři nejvíce diskutovaných záležitostí. Někdo platí poctivě, někdo nepoctivě píše psa na babičku na vesnici, kde je poplatek menší, někdo ho neplatí vůbec.

V Anglii ho neplatíte vůbec, ovšem nedopouštíte se tak žádného přestupku. V Anglii totiž žádný takový poplatek neexistuje- byl zrušen už v roce 1987, jelikož ho většina lidí stejně neplatila…

Čipování

Zatímco v Čechách je čipování (nebo tetování) povinné pouze v některých městech, v celé Anglii je čip od dubna roku 2016 povinností danou ze zákona, stejně tak jako jeho registrace v databázi. Logicky je tak čip i jednou z podmínek, které musí být splněny už při vstupu do země. Bez čipu cesta do Anglie zkrátka nevede.

Pokud se zjistí, že pes čipován není, vystavuje se majitel pokutě ve výši 500 liber, pokud do 21 dnů psa dodatečně neočipuje. Vašeho psa můžete nechat očipovat nejen u veterináře, ale dokonce i v některých psích salonech nebo zverimexu, přičemž cena čipu se pohybuje v rozmezí 10 až 20 liber.

Zajímavostí je, že povinností je i mít psa označeného známkou s vyrytou adresou. Pokud pes známku nemá, vystavujete se jeho majitel pokutě až 5 000 liber!

Pes v MHD

Oproti ČR, kde vás pravidelné cestování hromadnou dopravou se psem vyjde poměrně draho, psi v Anglii jezdí zdarma. Autobusem, vlakem i metrem. Ovšem je třeba si říci, že samotné anglické "člověčí" jízdenky jsou několikanásobně dražší, než ty české.

Zakázaná plemena

V České republice žádný z návrhů omezující chov tzv. "bojových plemen" neprošel a tak občan ČR může vlastnit jakékoli plemeno se mu zamane.

Ve Anglii je tomu ovšem jinak. Je totiž v rozporu se zákonem vlastnit určité typy psů, kterými jsou: pitbulteriér, tosa inu, brazilská fila a argentinská doga. Jde skutečně o typ, nikoli přímo o rasu, jelikož o tom, jestli je pes zakázaný rozhoduje hlavně jeho vzhled. Z logiky věci jsou tak zakázáni i kříženci výše zmíněných plemen.

Pokud máte psa, jehož vlastnictví je zakázáno, váš pes může být zabaven i přesto, že nic nezpůsobil. V případě, že je pes na veřejném místě, k jeho zabavení nepotřebuje policie ani povolení soudu. Poté bude rozhodnuto, o jaký typ psa se jedná a zda je nebezpečný veřejnosti. Pes pak bude buď propuštěn nebo držen v chovatelské stanici dokud nerozhodne soud. Do rozhodnutí soudu nemáte povolení svého psa navštěvovat. U soudu je pak důkazní břemeno na vašich bedrech, vy musíte prokázat, že váš pes není zakázaný. Pokud to prokážete, pes vám bude navrácen. Pokud nikoli, budete souzen za trestný čin, za nějž můžete dostat pokutu v neomezené výši nebo si jít sednout až na 6 měsíců do vězení. Případně obojí a a jako bonus bude Váš pes utracen.

V případě, že pes je shledán zakázaným, ne však nebezpečným veřejnosti, může soud udělit výjimku, která platí po celý život psa. Váš pes pak ale musí být: kastrovaný, čipovaný, na vodítku a s náhubkem kdykoli je na veřejném místě.

Ztracený pes

Co dělat, když najdete psa bez pána a jakékoli identifikační známky? V ČR zavoláte městskou policii nebo třeba dojdete na nejbližší veterinu, kde se pokusí načíst čip.

V Anglii však existuje osoba, které se říká "Dog Warden", tedy jakýsi "Psí Správce", jenž má na starosti psí problematiku obecně. Každá městská část má svého psího správce, na kterého se můžete obrátit právě v případě nálezu toulavého psa nebo například i v případě obtěžujícího psího štěkotu ze sousedství.

Čistota prostranství

Psí výkaly všude. Znak české země. Lehnout si do trávy, aniž byste předtím místo pečlivě rekognoskovali, je velice, velice riskantní. A to i přesto, že leckde jsou instalovány pytlíky na exrementy a když ne ty, tak odpadkové koše jsou všude a vzít si do kapsy pytlík od rohlíků je to nejmenší...

V Anglii koše s přidělanými sáčky nevedou. Nevedou skoro ani ty odpadkové koše, jejichž hustota na km2 se přibližuje hustotě obyvatel Grónska. Statisticky má Anglie dokonce mnohem víc psů, než ČR, a to i vzhledem k rozloze!

Přesto všude, kde jsem měla doposud možnost v Anglii bydlet (a že jsme se stěhovali čtyřikrát), bylo ve srovnání s ČR opravdu čisto.

Anglie má od roku 1996 povinnost uklízet si na určitých místech po svém psu přímo legislativně zakotvenou v "Dogs (Fouling of land) Act", tedy v nařízení o znečišťování psími výkaly. Dohled nad touto oblastí má opět již zmiňovaný psí správce (Dog Warden), kterému můžete nahlásit jak určitou zněčištěnou oblast, tak konkrétní osobu, která si po svém psu neuklidila.

K nahlášení můžete použít i online formulář. Pokud osobu znáte a poskytnete své svědecké prohlášení, osobě bude udělena pokuta (nejčastěji 50-100liber). Pokud osobu neznáte, psí správce se pokusí na základě vámi dodaných informací (vzhled, kdy a kde venčí...) přistihnout osobu při činu. Stejně postupuje i při nahlášení osoby, kterou neznáte. Vedle toho se Anglie může chlubit jedním z nejlepších kamerových systémů na světě...

Pokud hříšník pokutu do dvou týdnů nezaplatí nebo bude znovu lapen v budoucnu, bude stíhán. Psí znečišťování je trestný čin a přináší sebou další pokutu až do výše 1000 liber.

Ale protože i v ČR vám hrozí pokuta, zakopaný pes bude ale podle mě úplně v něčem jiném. Prostě a jednoduše v lidech.

Osobnost pejskařů

Jako majitelka ne zcela bezproblémové fenečky co se týče cizích psů jsem se v Čechách dostala do několika nepříjemných i nebezpečných situací. Občas jsem si vyslechla i nadávky a to jen a pouze kvůli tomu, že jsem slušně žádala o odvolání nevychovaného psa bez vodítka vzdáleného od pána na sto honů. Z venčení už nebyla příjemná zábava, ale spíše "snad zas nepotkám nějakýho vola…" s pepřákem a kamerou v kapse.

Již rok a půl žijeme v Anglii…a již rok a půl nás nikdo nenapadl. Ani pes, ani člověk (ano, i to se nám v ČR stalo). Pokud se mi situace nelíbí a požádám o odvolání volně pobíhajícího psa, nedostane se mi odpovědi "Ale on je hodný." ani "Jdi do pr*ele, ty k*ávo blbá", nýbrž je pes okamžitě odvolán, leckdy ještě s omluvou.

Angličtí pejskaři se mi zdají vychovanější, slušnější, respektující druhé.

Pes mimo majitelovu kontrolu

Z výše popsaného lze vyčíst, že mnoho českých pejskařů si z venčení hlavu nedělá a psovi dává absolutní volnost. Bohužel nad nezodpovědným pejskařem nevisí ani nějaká větší hrozba, které by se snad mohl zaleknout.

Podle anglických pravidel by možná spousta českých pejskařů dávno seděla.

Pokud je váš pes v Anglii nebezpečně mimo kontrolu (Což znamená, že nejen někoho zraní, ale postačuje, že se někdo bojí, že by ho mohl zranit! Soud navíc může rozhodnout, že je to i pes, který zranil zvíře nebo si majitel zvířete myslí, že by mohl být zraněn při pokusu zastavit útok na jeho zvíře), můžete dostat pokutu v neomezené výši, sednout si do chládku na 6 měsíců, nebo rovnou obojí. Váš pes může být uspán a jakékoli další vlastnictví psa do budoucna vám může být zakázáno.

Rekordní výhra

Je to tam! Vyhráli jsme, vyhráli! Nejvyšší výhra v historii. V naší historii! V naší Maršálkovic historii! Rovných 30 liber!

U nás v rodině se vždycky vsázelo. Táta vsázel. Vytrvale jednou za čas Sportku. Vytrvalost se mu vyplatila, co vím, tak jednou skutečně vyhrál padesát tisíc. Ale to už je let. Vzhledem k tomu, že naši stále jezdí ve dvacetileté Felicii, mám za to, že znovu už se nepoštěstilo.

Vánoce mají své tradice. U nás byly takovou tradicí stírací losy. Každý člen domácnosti, i ten psí, našel pod stromečkem los se svým znamením.

Někde tam mohla má malá vášeň pro sázení a stírací losy zakořenit....

S Martinem jsme se jeden čas rozhodli, že budeme pravidelně vsázet Sportku. Nejdřív častěji jeden sloupeček s našimi šťastnými čísly. Bohatství nám ovšem nepřinesla, změnili jsme tedy taktiku. Mnohem méně častěji vsadíme plný tiket. Sami si domyslíte, že jako milionářka bych asi nechodila umývat nádobí. Naše rekordní výhra byla kolem dvou set korun, přičemž kolem stovky stál tiket.

V Anglii Sportku sázet neumím, koupit si los je mnohem jednodušší. A navíc si mohu koupit společně s objednávkou potravin z Tesca. Tak ho tam občas lupnu. Ta chvíle napětí a naděje, než odkryju všechna políčka...mě prostě baví :D Přiznám se, že když jsem si koupila svůj první za 3 libry, hned jsem vyhrála 5, to mě nabudilo ještě víc! Jak se ovšem později ukázalo, tak všechny losy opravdu výherní nebyly, ale já vytrvám k rekordní výhře!

Když si objednáte dovážku zboží do domu, stane se, že občas něco nemají a přiloží místo toho jiný obdobný výrobek, který samozřejmě můžete ihned řidiči vrátit. Dnes mi obyčejný květák nahradili bio květákem a los v hodnotě dvou liber nahradili losem v ceně tří liber! A ještě že tak! Po setření první části s výhrou 5 liber si říkám, že to je konečná. Při stírání druhé však nevěřím vlastním očí- výhra, výhra, výhra, výhra a ještě jednou výhra! Dalších 5x5 liber! Neuvěřitelné, čistý zisk 28 liber! Já vím, že to moc není, pořád budu mýt nádobí a pořád budu jezdit na koloběžce, ale ta radost, ta radost! :D

Sázíte? Kupujete stírací losy nebo jinak soutěžíte?

Co nejhodnotnějšího nebo nejzajímavějšího jste vyhráli?

Smoothie nás baví!

Určitě to znáte. Existují věci, které víte, že byste měli, ale neděláte je. A přesně takhle jsem to měla s pitným režimem a přísunem ovoce a zeleniny. Moje tělo je mrška jedna nevychovaná, které si o vodu prostě neřekne a požívání zeleniny a ovoce jako takové je pro něj vopruz, než se to oloupe a vůbec, tamhle jádřinec, tamhle ta nedobrá dužina... je to mrška nejen nevychovaná, ale taky trošku líná a rozmazlená, co si budem povídat. A tak byly časy, kdy jsem vypila třeba jen dva doušky na zapití prášku a snědla ty dvě broskvový kostičky v jogurtu. Ale těmhle časům už odzvonilo! Za poslední půlrok jsem snědla tolik ovoce a mrkve, jako za posledních několik let. A co že způsobilo ten zásadní převrat?

Můj manžel je softwarový inženýr a tak se nesmím divit, že jde s dobou. Občas se mu pozdává, že nám rozhodně doma chybí to, tohle a tamto. Vzpomeňte třeba na vystřelovač míčků (Zde se výjimečně vlk nažral a koza zůstala celá- vstřelovač dostřílel a vrátili nám peníze.) Ovšem nevyhýbá se ani oddělení domácích spotřebičů. To takhle v létě přišel, že potřebujeme mixér na smoothie. Nejdříve jsem vzdorovala, přišlo mi to jako blbost a už jsem smoothiovač viděla po dvou týdnech stát netknutě v koutě. Ale nakonec co, proti vystřelovači byl za babku, tak ať si to koupí. První týdny byl smoothiovač z mé strany netknutý, mám nějakou hrdost, ne?! Když jsem s ním ale jednou zůstala sama doma, zvědavost zvítězila. Oloupala jsem jablka, mrkev, přidala banán a kiwi, zalila vodou a umixovala si své první smoothie. Nejen, že mě to bavilo, ono to vůbec nebylo chuťově špatné! A od té doby jsme mixovali a mixovali, dokud jsme neumřeli...nééé, dokud neumřel mixovač :-D I tento přístroj se porouchal a vrátili nám peníze. Jenže my už si život bez něj neuměli představit a tak jsme hledali náhradníka.

První smoothiovač byl tak trochu chcípáček s výkonem pouze 300W. Za nějakých 20 liber. Jablka jsem loupala, pomeranče jsem se snažila zbavit i bílé slupky. Nebylo to špatné, ale třeba mrkev se na miniatomy nerozbila. Navíc plastové lahve musel navrhovat chlap, protože věřím, že ženská, která je pak stejně bude mejt, by to neudělala. Díky jejich zúženému tvaru se nedali pořádně vymýt a za čas se tak utvořila i plíseň. Protože donutit chlapa, aby si to po sobě oplachoval hned je prostě u nás bez šance, naprosto.

A tak jsem vlastně měla i trochu radost, že musel na reklamaci a mohli jsme se poohlídnout po lepším. Požadavky: Větší výkon a široké lahve! Po přečtení recenzí jsem vybrala smoothiovač o výkonu 1000W. Za 35 liber. A rozhodně všem doporučuji si trochu připlatit, protože ten rozdíl za to stojí. 1000W už je peknej fičák, smoothie je opravdu jemné, leckdy až do pěny. Jablka již neloupu, "to bílý" u pomeranče taky neřeším (jestli to má nějakej název, tak mi ho řekněte :-D).

Přede všemi zde přiznávám, že Martinem navrhovaná koupě spotřebiče pro výrobu smoothie, byla skvělý nápad a šla bych do toho znovu. Howgh.

Škoda lásky

Dnes opět z kategorie (tý)deníček. Věřte, že bych radši, aby byl můj život (týden) tak nudný, abych neměla o čem povídat. Ale to by mi tehdá nesměla do cesty vkročit ta malá nenažraná čůza.

No nic, vezměme to popořadě, protože hlavní část příběhu pustila kořeny již v pátek, tedy v den mých narozenin.

Letos jsem byla překvapivě hojně obdarována. Dorazil balíček z Čech od kamarádky a v práci jsem ke klasickým blahopřáním od všech dostala od mých dvou kolegyň orchidej! Já! Já, které pojde i kaktus. Tak vlastně nevím, jestli v mých očích bylo vidět zděšení nebo radost. Ale pak jsem si uvědomila, že mám přeci kontakty! Vedle babičky zahradnice i blogerku, která má orchidej přímo v názvu! Nechala jsem si tedy poradit i od naší Simči, alias Beallary :-)

Martin přišel z práce včas, aby se mnou mohl jít do mé práce. Tentokrát nikoli umývat nádobí, nýbrž pořádně se nadlábnout.

Protože podnik je dog friendly, šli jsme všichni tři. Ketynka dostala protekčně dvě mističky uzené šunky a opět bezchybně ukázala význam slovního spojení "udav se". Kdyby nebyla tlustá, tak si stoprocentně musí všichni myslet, že jí nedáváme nažrat.

Ovšem vedle společné večeře v restauraci jsem překvapivě byla obdarována ještě dalšími dary. Dvěma kusy Kinder Joy (jsme ještě tak úplně nedospěli, no) a krásným velikým čokoládovým srdcem s nápisem "Z lásky". Veliké překvapení a veliká radost. Srdce jsem si schovala do dárkové tašky, nechala na stole a moc jsem se těšila, až ho ochutnám. Nestihla jsem to.

Ještě teď je mi ouzko, když se na fotografii dívám a uvědomím si, že už není mezi námi...

V pondělí jsem se na druhý pokus vydala do Wokingu do banky, změnit adresu bydliště. PIN už mám totiž nový, a ten si fakt pamatuju, poslali mi takový, který bych si sama navolila Ještě pár nutností a už jsem seděla v autobuse domů. Výjimečně jsem tak dorazila už po dvou hodinách. Naštěstí.

Má představa klidného odpočinkového odpoledne se rozplynula ve vteřině, ve které jsem vstoupila do pracovny. A do p*dele! S posledním špetkou naděje jsem se rozhlížela po pracovně, jestli někde neleží mé čokoládové srdce... že by si ho třeba madam rozbalila, okoštovala a nezachutnalo. Jediné, co tam leželo, byl prázdný obal.

Rychle vyhledat složení. Do p*dele, to musel kupovat takovou kvalitní čokoládu! Takže holka sorry jako, ale to v(yzv)rátíš!

Před dvěma lety už jsme zvracení vyvolávali, a tak vím, že u nás funguje slaná voda. Namíchat roztok a jdeme na to! V kuchyni sice potopa, pacient dostatečně nespolupracoval, ale účinek se dostavil. Celkem čtyři várky slaného čokoládového roztoku zrcadlově rozprostřené po zahradě- holka je puntičkářka!

Zbytek dne se odehrával ve stylu pozorování příznaků, co kdyby. ("Hele, je hyperaktivní! Ne není, takhle si chce hrát každý večer..." ," Hele, zrychleně dýchá! Ne, je jí jenom vedro, protože je pod peřinou, jako vždycky...")

Ač věřím, že to většina lidí ví, tak kdyby se snad někdo ptal, proč jsem chudáčkovi tu čokoládu nenechala a trápila jí zvracením... čokoláda je pro psy toxická! Samozřejmě záleží na jejím složení, na velikosti psa i snězené čokolády. Pokud by ono srdce bylo například z hořké čokolády, s modlitbami bych Ketynku okamžitě dopravila k veterináři.

A tak přišlo nazmar jedno srdce " Z lásky." Škoda. Škoda lásky. Doslova.

A jestli si myslíte, že té smůly už bylo dost, tak nebylo! Včera, v úterý, jsem se pěšky vydala do vedlejší obce do jednoho konkrétního obchodu, do galanterie, jediné široko daleko. Po třech kilometrech, tři minuty před dvanáctou, dorazím k obchodu, který je sice zavřený, ovšem má na dveřích ceduli s otevírací dobou: Pondělí, úterý a sobota. Od devíti do pěti. Ach, mám radost, že jsem se zrovna trefila v to úterý, to má prodavačka určitě přestávku na oběd, přijdu později. Tak nevím, asi žiju v jiném časoprotoru, jelikož i po půl jedné byl krám zavřený! Protože jsem do krámu opravdu moc chtěla, odhodlala jsem se tam i zatelefonovat! Ale nikdo to nezvedal. Ptala jsem se i ve vedlejším obchodě a sám pán se divil a povídal, že přestávku na oběd nemají a když něco, vždy vyvěsí ceduli. Jasně, proč ne! Klidně přijdu příště, velice ráda chodím na sedmikilometrové zdravotní procházky podél hlavní silnice!

Tak Vám ani nevím, jestli dneska vycházet s Ketynkou z domu, včera jsem četla, že nám tu už vylézaj zmije a jsou ještě nějaký zpomalený, že se nestihnou odplazit!