Není nutno, aby bylo přímo veselo!

• Včera jsme se zase stěhovali. Ne však do našeho bytu.
• Nemáme sice byt, ale máme kuchyň...

Tak kde začít?

Do Německa jsem za Martinem přijela s naivní představou, že náš pronajatý byt jistě bude za chvíli hotový. Říkali přece 10 pracovních dní. No... nevim na jaké planetě, v jaké době... ale v té naší už jsme měli dva tejdny spát na své posteli, vařit si v naší kuchyni a v neposlední řadě splachovat náš záchod a neprovádět přitom pětiminutovou modlitbu, aby ten miniproud na share housu konečně vykonal svou práci beze zbytku.

A tak jsme 14 dní trávili v pokoji paní domácí, která byla zrovna fuč. Minulý víkend jsme jeli do Čech, mimojiné konečně si odvézt naše hlavní zavazadlo. Byt přeci musí být za týden hotový! Ach, zase ta naivita.

Protože naše hlavní zavazadlo je chlupaté, museli jsme změnit pokoj. Z pokoje paní domácí jsme se přestěhovali do podkroví, z kterého se nedávno vystěhoval nájemník. Až na ty schody a nepohodlnou matraci nám pokoj vyhovoval víc- mnohem prostornější a vyklizenější. Nicméně jsme v něm setrvali pouhé 4 dny... než se měla vrátit paní domácí i se synem a Maršálci zase přišli o střechu nad hlavou.

Od noclehu v našem špinavém zdemolovaném holobytě nebo v našem krásném a čistém autě nás zachránilo Airbnb a jednadvacetiletý osobní trenér Marco. Shodou okolností jsme jeho první nájemnící přes tento portál. Bohužel opět jen na 4 dny, od neděle už je zase obsazený.

Marco je ze 3/4 Ital a je báječným hostitelem. Včera jsme byli dohodnuti, že mě s Ketynkou doveze Martin ještě před prací, v 8 hodin. Na stole bylo prostřeno ke snídani... což bylo velmi milé! Ale až příliš zdravé a suché :D Osobní trenér, víme.

Dokonce jsem ho poprosila, zda by mi večer nepůjčil jeho náčiní a on ihned svolil! Byl sice menší, a neměl takovou výdrž, ale lepší než drátem do oka. Na rozmontování kuchyně jsme prostě nějaký akušroubovák potřebovali.

Oproti velkému multikulturnímu share housu (Němec, Kolumbijec, Španěl a Íránka) na ty 4 dny příjemná změna. My obýváme ložnici a on se svojí kočkou má k bydlení zařízený obývák. U mladého atraktivního osobního trenéra bych kočkou mohla myslet i ženskou a klidně více... ale ne, je tam jen jedna a je to zvíře :) Umí si prý dokonce i otevírat sama dveře. Sám Marco řekl, že Ketynka může chodit v celém bytě, kočku zamyká u sebe. Jinak by taky z jedné kočky opravdu mohlo být koček více...

Už jsem dříve zmiňovala, že onen byt, do kterého se snad jednou nastěhujeme, nemá ani kuchyň (ve smyslu vybavení). Což není v Německu nic nenormálního, bez kuchyně se tu pronajímá bytů opravdu spousta. Výzva... jak víte, z druhé ruky jsem kupovala jsem spoustu věcí, ale kuchyň ještě ne. Tak jak se v Anglii nakupovalo přes Gumtree, tak v Německu jede ebay.kleinanzeigen. Nakonec se mi poštěstilo sehnat perfektní kuchyň ve skvělém stavu za skvělou cenu a o prodej se staral mladý Němec s perfektní znalostí angličtiny. Kuchyň se rozmontovávala hodinu. Ten, kdo jí tam přidělával patrně bral v úvahu i možné zemětřesení- co kdyby, že jo.

Převoz kuchyně jsem též zajistila přes ebay. Trochu porod- jak já neumím německy, tak pán neuměl anglicky... a jak já neumím německy, tak nepoznám, jestli se jedná o Němce nebo o jakoukoli jinou národnost...

Takže. V osm hodin večer dorazil pán a viděl mladé chlapce vyskládávající kuchyň na ulici.

Ptá se: "Kuchyň?"

Načež Martin s humorem jeho vlastním odpovídá "Ne, záchod..."

Radím vám dobře, nikdy si nedělejte šprťouchlata z někoho, koho jste si objednali, pochází z Ruska a má na sobě černé rukavice... a začíná se stmívat.

To, že se jedná o našeho řidiče s dodávkou došlo Martinovi až vzápětí.

Komunikace stála za prd a když se muž zničehonic otočil a šel do auta, oba jsme se domnívali, že jde určitě pro pistoli. Jeho výraz by tomu odpovídal.

Díky bohu se nakládka, převoz i vykládka uskutečnila bez jakékoli újmy na zdraví. Jen teda kuchyň se ze skvělého stavu proměnila na tosevšechnospraví stav....

Nicméně akce kuchyň stále není u konce. Prozatímně je složená ve sklepě, přijímáme dobrovolníky na odnos do druhého patra. Já nic, já pouze odborný dozor.

A co od neděle? Vracíme se do původního místa, pouze o dům dál. Stojí tam totiž dva share housy vedle sebe a paní domácí od vedle (Martin už u ní chvilku bydlel) nás vzala pod svá křídla.

Naší osobní hymnou, alespoň za probíhající období, prohlašuji tuto píseň. S klesajícím kurzem libry sedí textem dokonale opravdu do posledního slova!

Mimochodem, včera jsem to nevydržela a na Facebooku konečně odtajnila tu naší novou káru!

A ještě jednou mimochodem... dneska jsem se ráno probudila a kdo vedle mě neleží!! 30tiletý chlap! Přitom ještě včera jsem usínala s devětadvacetiletým :-o

Z pohledu malého človíčka...

Už jste to četli, co, že už jsme zase někde za hranicema. Taky ty dva nemůžou sedět chvíli doma na zadku. Ale tak co, mně je to vlastně jedno, já si hovim, já se nosim. A kdo může říct, že je Čech počatý v Anglii a narodit se hodlá v Německu? A co teprve, kdybych se jednou odstěhoval ještě někam jinam... to bych skoro mohl napsat cestopis!

V Anglii to bylo fajn. Nic jsem neslyšel, neviděl, pohoda, klídeček. S mámou jsem chodil dokonce i mejt nádobí, tak uvidíme, jak to bude s tím slavným "Co se v mládí naučíš...."

Nakonec jsem i letěl letadlem. Všechno bylo úplně v klidu, jenom máma byla klasicky pos*aná až za ušima. Obrazně řečeno samozřejmě. Jak je to doslova, to jí já teprve ukážu.

V Čechách už jsem začal slyšet. Ale z toho uječenýho psiska by jeden zase ohluch. Aby bylo jasno, tím nemyslím Ketynku, to je kámoška. Ale ten pan Tobík, na toho bych poslal hygienu s hlukoměrem.

V Čechách se toho vůbec událo víc. Chvíli jsem těm dvěma dával naději, že bych byl holka...ale jak to šlo, nenechal jsem doktory ani nikoho jinýho na pochybách, že rod Maršálků nevyhyne. I máma zřetelně na tý telce viděla, že to, co tam visí, jsou mý kulky. A to je co říct, ona jinak přes ty obrázky moc není.

Naši si taky konečně koupili novou káru. Tak aby ne. Na to cestování potřebovali něco prostornýho a bezpečnýho. A máma hlavně hnědýho... ženská, no. Někdy vám jí prej ukážou. Mně taky budou pořizovat nějaký pěkný vozítko, tak to vezmou potom při jednom.

No a teďka v Německu nás čeká šichta. Zase se budou stěhovat do prázdnýho bytu, ale tentokrát echt prázdnýho. Fakticky echt echt prázdnýho. Místo světel ze stropu visí dráty a kuchyň poznáte tak akorát podle kachliček a trubky ve zdi. Si táta mákne. Ale tak co, dům asi stavět nebude, tak aspoň ten byt si postaví jakoby, že jo. Na naše malé políčko, které je u domu a náleží k bytu, vysází jahody, a o tu známou trojici činností pořádného chlapa bude vystaráno. Nová doba, lidičky!

Máma, ta si teda mákne taky. On totiž ten byt je tak trochu v patře. Tak trochu ve druhým a tak trochu bez výtahu. A pračka je tak trochu v suterénu v sušárně... trochu nepraktický pro mě a Ketynku, ale máma to zvládne, prej koupí nosítko a aspoň bude mít zas hezkou prdýlku!

Zdraví Franta James Helmut Maršálek!

(Netypický jména jsou prej v kurzu!)

Nejsme prašiví!

Ještě před měsícem bylo vše úplně jinak. Tak, že jsem v Čechách sklesle hleděla do obrazovky počítače a s každou odmítavou odpovědí ještě sklesleji zaklapávala počítač. To jsme opravdu tak prašiví? Mladí Češi se psem, manželé, takže jistě v budoucnu vedle psa přibude i další malý člověk. A v sociální čtvrti bydlet nechtějí. To vše asi představovalo pro všechny německé pronajímatele jeden velký neřešitelný problém...

Obepsali nebo obvolali jsme skutečně mnoho inzerátů. Buď nepřišla odpověď vůbec nebo nám beze slova položili telefon nebo si psa nepřál buď majitel bytu či dokonce soused nebo byt byl údajně již obsazený (i když ho dále několik týdnů inzerovali) anebo byl podle pronajímatele pro nás malý (byt o rozloze 80m2...)... a možná jsem ještě na další výmluvy zapomněla. Podařilo se nám domluvit pouze dvě prohlídky. Ovšem v Německu je poptávka evidentně velmi vysoká... na prohlídku s vámi přijde třeba dalších deset zájemců. A to víte, že si vždy vyberou německý bezpsí pár, než nás. V takové chvíli si zkuste být pozitivní. A tak jsme skoro dva měsíce žili s Martinem opět odděleně a datum nastěhování valné většiny bytů bylo až v říjnu. Byli jsme rozhodnutí, že říjen je maximum a pokud nic nenajdeme, tak prostě "Auf Wiedersehen". Ano, skutečně je to tak, než abychom se zbavili psa, radši bychom odmítli práci a život v Německu a zůstali v Čechách! Až zase potkáte někoho, kdo se bude při odkládání psa vymlouvat na stěhování nebo práci v zahraničí, odkažte ho na mě.

Ale pak se to stalo. 17.7., tedy v den mého svátku, půl hodiny před půlnocí přišel email v angličtině, ovšem s českým pozdravem, jak roztomilé! Email se sdělením, že byt je volný a prohlídka je možná! Krotila jsem nadšení, byt byl totiž pro nás naprosto dokonalý, k nastěhování dokonce od srpna! Po všech těch peripetiích se však bojíte dalšího zklamání. Jenže pak se to stalo znovu! V den prohlídky, 20.7, mě pos*al pták! Naštěstí decentně, hlavní nadělení zachytil ořešák nade mnou, ale přece! Díky tomuto hov*u jsem znovu získala naději a už se jí nevzdala.

S Martinem na prohlídce byla pouze jedna další zájemkyně, naděje se zvětšovala. Pronajímatel pracuje ve stejném oboru jako Martin. Pronajímatel sám má psa. Pronajímateli na domě makali Slováci, proto umí některá česká slovíčka. Pronajímateli trochu hoří koudel u zadku, co se týče financí a potřeboval by spolehlivé solventní nájemníky. No haló, haló, tu jsme si spadli vzájemně z nebe asi!

Nebudu to prodlužovat, byt je "náš"! :)

Jenže to by bylo aby nebylo... to by bylo, abychom se naprosto normálně nenastěhovali do naprosto normálního bytu....

Předchozí nájemníci byli totiž, jak to říct slušně.... omlouvám se, slušně to nejde, prostě normální hovada, co neplatili a ještě byt zdemolovali. Díry v počmáraných zdech, bordel, špína... to jste neviděli. Jen pro informaci- byli to dva bezpsí Němci....

A protože několik měsíců se neobtěžovali platit nájem, bylo by naivní očekávat, že byt sami dají do pořádku. Nedali. A tak se teď v bytě bude spravovat, malovat, vyklízet, uklízet... a všechno bude cálovat majitel a bude doufat, že těch cca sedm tisíc euro od nich přes soud vůbec kdy dostane zpátky.

Nicméně i přesto, že byt ještě k bydlení přizpůsoben není, už jsme v Německu oba (Ketynka je zatím na prázdninách u mých rodičů.).

7.8. v 17:22 jsme poprvé společně přejeli německou hranici :)

Prozatím pobýváme ve sdíleném bydlení přes Airbnb, které Martin využíval celé dva měsíce. Dům je to opravdu čistý, naštěstí alespoň tady neprožíváme žádné martyrium. I když...majitelka domu je umělkyně a dovedu si představit, že některé její výtvory by v někom mohly vyvolat i noční můry. :D

Z Německa Vás srdečně zdraví M+M!

Debordelizace

Když jsem se před pár měsíci zase ocitla v domě u rodičů, dočasně bez práce, našla jsem si program, který mě vždy bavil, tentokrát obzvlášť. Jedná se o takzvanou debordelizaci, neboli uklízení, třídění a vyhazování zbytečných věcí! Po debordelizaci obýváku mi bylo uděleno svolení k debordelizaci mámina šatníku! Samozřejmě společně, jelikož naše představy o tom, co je a není zbytečné, co se dá a nedá nosit, se nepatrně značně liší.

Protože však nejsem ras, přistupovala jsem k tomuto poslání se srdcem, citem a myslí otevřenou kompromisu. Tak došlo k rozdělení ošacení do několika kategorií.

• "Uděleno povolení k dalšímu nošení" - jedna ze dvou kategorií, díky níž mámina skříň nezeje prázdnotou. Kategorie o kterou samozřejmě máma usilovala nejvíc. Něco se tam našlo, ba dokonce pár kouskům jsem udělila povolení ošatit mě samotnou, takže z mámina šatníku stejně zmizely.

• "Památeční" - ona druhá kategorie, která nedostala padáka. Mám srdce. Přeci byste nevyhodili 30 let staré květované rifle, které jste měli na prvním rande s manželem, šaty z tanečních nebo sice příšerně kousavý svetr, ale darovala vám ho milovaná tchýně (to není fór, toto spojení se opravdu nemusí nutně vylučovat), která už tu s námi není!

• "Blbý, ale na chatu dobrý" - přiznávám, že na chatě žádnou parádu neřešíme. Hlavně pohodlíčko! Stejně vycházíme jenom v plavkách k vodě nebo na hřbitov za prababi s pradědou a jim i jejich spolubydlícím už je fakt jedno, co máme na sobě. Vedle obligátních triček a tepláků jsme si na chatu odvezli i naprosto epesní zástěry nebo konkrétně já naprosto novou růžovou noční košili, ještě v pytlíčku s nápisem "módná novinka", takže v tomto případě vyjímečně půjdu s módou i na chatě....

• "Na charitu" - Sem patří kousky, které už jsou totálně mimo, malé, nebo krátké, ale ještě by je někdo bez vkusu, bez peněz nebo bez domova klidně unosil. Nevěřili byste, kolik krátkých triček jsem musela vyřadit. Jak si je máma kdy mohla pořídit nebo jak se mohla takto hromadně srazit, je mi záhadou.

• "Na hadr" - Věci takového kalibru, že se nevlezou do žádné z výše zmíněných kategorií. Tak třeba staré tmavé silné kousavé silonky po prababičce, s kterými můžete leda vykrást banku nebo vychytávat nečistoty z bazénu.

• "Na látku" - Opět žádná z použitelných kategorií, ale na hadr škoda, je to přeci pěkná látka, z toho NĚCO NĚKDY ušijeme. Přiznám, že nezaručuji, že tyto látky nebudu po dalších dvaceti letech netknuté třídit znovu... ale co kdyby!

Na závěr musím mámu pochválit. Byla statečná a spolupracovalo se s ní překvapivě dobře.

To s babičkou by to bylo o dost horší (promiň, babi).

A co vy? Jste schopni bez mrknutí oka vytřídit svůj (nejen) šatník nebo, ačkoli jste to dvacet let nepoužili nebo nevzali na sebe, nic nevyhodíte, protože tohle se jednou přeci může hodit a do tohohle příští rok už určitě zhubnete ? :)