Peču (na) mrkváč!

"Neztrácet naději". Takové jakože vážné a oduševnělé téma týdne, což? Podívejme se na něj však trochu nevážně a neoduševněle.

Vařím, peču. A dělám to většinou ráda. Ráda bych napsala, že jsem patrně jako majoritní část ženské populace, ale v téhle době už bych dost možná kecala.

Ne, že bych se chtěla chválit, ale většinou se to dá jíst. Někdy možná se sebezapřením a křečovitým úsměvem na tváři, ale dá.

Vařit mě nikdo neučil. V začátcích mě provázela dětská knížka, jejíž název si nepamatuji, ale byly v ní takové základy jako třeba jak oloupat cibuli, uvařit brambory nebo tureckou kávu. A pak s internetem už to šlo samo...

Jenže s internetovými recepty se vždy váže trocha experimentování. Receptů je milion, ale který v sobě skrývá něco nejen poživatelného, ale i nadmíru chutného?

A tak se stane, že uklohníte něco tak akorát nechutného. V paměti mám dva takové případy. Jeden právě z těch dětských začátků a jeden z právě uběhlého víkendu.

Tím prvním nezdařilým pokrmem byly medové řízky. Nutno dodat, že se nevyhodily, ale byly zkonzumovány. Žádný rodič nechce ranit křehkou duši svého dítěte a nedej Bože znechutit dceři vaření! Ale byly fakt hnusný, fakt jo.

O víkendu využívám chůvu zdarma, jmenuje se Martin. Prvně od porodu jsem se rozhodla, že upeču. Něco nového a sladkého. Přemýšlím a dostávám chuť na mrkvový dort, který mi v cukrárně tak chutnal!

Lezu na internet, a hned na první straně Kluci v akci, říkám si, že to je jistota. A tak sypu, liju, strouhám, míchám... nelíbí se mi to, ale neztrácím naději, určitě se to změní upečením!

Upečeno. Stále neztrácím naději, vychladnutí určitě přivede dort alespoň k poživatelnosti!

Vychladnuto. Je to furt hnusný, echt hnusný. Ani chůva Martin už to nežere! Sama navrhuji, že oškrábeme krém a zbytek vyhodíme. A protože fotit jídlo je cool a in, tady máte taky ochutnávku.

Ale víte co?! Stále neztrácím naději, čtvrtinu jsem dala do mrazáku! Po rozmražení očekávám chutný zákusek a pokud ne, přijede táta a rodič přeci nechce ranit křehkou duši svého dítěte... :D

Recenze fotoobrazu od Saal Digital

Tak i já. I já jsem se nechala lapit do sítí Saal Digital. Ale můžete za to vy, blogeři. To u vás jsem na tuto společnost a jejich skvělou nabídku narazila. Už dávno, předávno... ale více než rok mi trvalo zasednout k počítači a zaslat přihlášku. Kdy jindy, když ne teď? Když teď mám tak překrásný objekt k fotografování a kolem sebe stále holé stěny bytu?

Takže jsem jednoho krásného dne hodila na gauč kojící polštář a naší tyrkysovou deku a do ruky vzala mobil. Ze začátku jsem byla trochu na rozpacích, jestli z toho vůbec vznikne něco koukatelného a v jaké kvalitě, přeci jen mobil je mobil a pořádný kanón je pořádný kanón. Samochvála sice smrdí, ale dovolím si tvrdit, že se mi to nakonec podařilo a koukatelné to je, a to dost, pro mě určitě! :)

To bysme měli. Naklikala jsem přihlášku. Za pár dní mi přišla odpověď s dotazem, kam bych si přála objednávku doručit. Zvolila jsem Čechy, jelikož v případě Německa bych musela pracovat s německým programem a víte, jak já jsem na tom s němčinou... nijak. Následně mi zaslali kód, který je třeba vložit, aby se vám odečetla poskytnutá sleva, v mém případě 1400Kč za fotoobraz. Tento kupón je třeba využít do 14 dnů. Vyjímečně jsem objednávku nedělala na poslední chvíli, měla jsem v úmyslu nechat obraz doručit k Martinovo rodičům a mít ho u sebe co nejdříve, navštívili nás o svátcích. Bohužel však s mým kódem byly potíže a systém mi ho prostě nebral. A nebral ani nově přidělený. Napotřetí už se však zadařilo. Želbohu řešení situace pár dní zabralo a z obavy, aby byl obraz doručen včas, jsem ho raději nechala poslat k našim a rodiče mi ho předali včera, když se přijeli podívat na vnoučka.

(Obavy byly nakonec zbytečné, obraz dorazil velmi rychle i v předvánoční době, ale pozdě bycha honiti.)

Co se týče samotné práce v systému, který si nejdříve musíte stáhnout do počítače, nemohu říci, že by mi to zabralo pár minut. Pachtila jsem se s tím dlouho, ovšem nutno říct, že to nepřisuzuji systému, ale mým (ne)schopnostem.

Navíc jsem dost času strávila už jen rozhodováním pro konkrétní variantu. Je libo fotoobraz, akrylátové sklo, alu-dibond nebo ještě něco jiného? Váhala jsem mezi alu-dibond a fotoobrazem, nakonec zvítězila klasika z naprosto jednoduchého důvodu. Jeden už doma máme (byl součástí sady z porodnice, vzpomínáte?), a já nerada styl "každý pes, jiná ves".

Obraz dorazil perfektně zabalený, milionkrát precizně obalený ve folii. Tak precizně, že vybalit ho z ní mi zabralo skoro tolik času jako ta práce v systému. Další vrstvu tvořil karton opravdu tvrdého kalibru a navrch ještě klasická placatá kartonová krabice. Skutečně za zabalení smekám klobouk, nebála bych se obraz poslat ani poštou, ani DHL....víme svý, že jo.

Obraz samotný je perfektně vypnutý, bez jediné chybičky. Jasný, počet řas nebo chloupků v nose bych nenapočítala, ale na to, že jsem zaslala fotografii z mobilu, je práce odvedena skutečně velmi dobře.

Možná si říkáte, že nejsem úplně objektivní. Máte pravdu, nejsem. Nejsem objektivní, protože obraz s takovým objektem pro mě bude krásný i vytisknutý na toaletním papíru.

Možná si říkáte, že tomu nerozumím. Ne, nerozumím, jsem obyčejný laik a je první mnou vytvořený fotoobraz.

Ale jako obyčejný neobjektivní laik Vám říkám, že bych si společnost Saal Digital vybrala znovu. Pro jejich jednání, kvalitu balení i obrazu.

Nakonec musím poděkovat a říci, že si vážím, že Saal Digital dává nám, pisálkům, a dalším lidem aktivním na sociálních sítích, takovouto šanci a že jsem tuto šanci mohla využít zrovna já. Děkuji!

Jak Mathias ke jménu přišel

O tom, jak se budou jmenovat naše děti, jsme se občas bavili víceméně od začátku našeho vztahu. A ne, nepřijde mi to uhozený.... jak nejnověji zpívaj Chinaski: " Někdy se to prostě povede, stačí vteřina a je jasný co bude dál...."

Jenže bavit se, když to není aktuální je jiný. Je to nezávazný. A pak to přijde. Závazně vybrat jméno. Jméno, které bude vaše dítě nosit do konce života (většinou). A aby toho nebylo málo, jste dva a dítě a jméno jen jedno (většinou).

Když to nebylo aktuální, Martin odmítal mnou navrhovaná jména, já zase ty jeho. Vlastně on navrhoval stále jen jedno. Jako kolovrátek. A já mu dlouhou dobu říkala, že to jen přes mojí mrtvolu. Pod tím jménem se mi vybavoval tlustý pihovatý zrzavý kamarád z dětství a tak vůbec...prostě jméno zastaralý.

Pak to bylo aktuální a ten kolovrátek se kolem mě začal obmotávat. Vždyť to vlastně je docela pěkný... jo, bude to Antonín. Tonda, Toníček.

Téměř 9 měsíců jsme náš poklad oslovovali "Tondo". Všichni to věděli!

A tak byli všichni velice překvapeni, když se týden před termínem porodu dozvěděli, že Tonda se nekoná! V dobré víře radím všem rodičům i příbuzným, nikdy nekupujte žádné věci se jménem, dokud neuvidíte rodný list!

Týden před termínem jsem stála ve sprše mi jakýsi vnitřní hlas říkal, že to není to, co chci. To, co chceme. Že to bylo nepromyšlené, unáhlené, prostě pouze smířené...

Ten hlas byl tak silný, že jsem se rozhodla, že s tím půjdu ven. Martin byl samozřejmě šokován, ale postupně se červíček zahlodal. Toho dne jsme si poprvé sedli k internetu a poctivě pročítali všechna mužská jména. Česká. Nic. Prostě to tam nebylo. Tedy, bylo by, kdybychom se nejmenovali oba tak, jak se jmenujeme. Martínek je krásné jméno, ovšem k našemu případnému dalšímu potomkovi mi to přišlo nefér.

Ale kurňajs, kdo jiný má dát dítěti cizí jméno, než ten, kdo žije v cizině? Bude to jméno mezinárodní. Bez háčků, bez čárek. Ulehčí to život nyní nám i našemu pokladu v budoucnu pro případ, že by se jednou rozhodl jít hledat štěstí do světa.

Našli jsme ho. Přitom bylo celou dobu tak blízko.... Mathias se totiž vyslovuje jako Matyáš bez diakritiky, což byl vždy můj český favorit. Svátek přesně na mé narozeniny a narozeniny téměř na Martinův svátek. Navíc tohle jméno bez problému přijaly i babičky, je to prostě Matýsek nebo pro mě také Maťulka.

A kdo se může podepisovat takhle....?

Zdraví Vás M+M+M!

A jak jste ke svému jménu přišli Vy nebo Vaše děti?

(Mimochodem máma říká, že moje jméno vybíral táta a že to byla jeho bejvalka, velká láska...to je tolerance, že :D )

Adventní kalendář Rituals

To, že poslední léta prožívám Vánoce bez stromečku většího, než 30 cm, není nic nového. Letos to však bylo poprvé bez čokoládičkového adventního kalendáře. To, že jsem dospělá neměřím podle porodu, ale právě podle adventu bez čokokalendáře. Aby psychické trauma nebylo tak veliké, hledala jsem jiný kalendář. Pro velký holky.

Samozřejmě jsem netrajdala po obchodech, když jak už jsem stokrát říkala, téměř všechno se dá najít na Amazonu. Tolik kalendářů pohromadě jste ještě neviděli. Nevěděla jsem přesně jaký hledám, ale když jsem viděla tenhle....očička se mi rozsvítila a musela jsem ho mít, na cenu nehledě.

Balíček tělové kosmetiky Rituals jsem jednou, asi před osmi lety, dostala darem a okamžitě se do ní zbláznila. Nicméně cena jejich produktů mi nikdy nedovolila si ji znovu sama koupit...

Takže letos jsem si přála od manžela darem k porodu adventní kalendář! Už název Rituals mi říká, že z toho udělám každoroční rituál... ovšem budu to muset nějak zaonačit, páč novodobou Marií Terezií se stát určitě nechci :)

A tak, kdybyste byli s námi na porodním sále, pochopili byste, proč se mě v těch nejhorších kontrakcích Martin snažil podpořit mimojiné větou "Mysli na krémy!" (V té chvíli mi ale kalendář byl úplně víte kde a tak jsem svého muže poslala víte kam.)

Kalendář je zabalen v krásné dárkové krabici s červenou mašlí a samotný má tvar vánočního stromečku. V každém okýnku je vedle produktu samotného navíc něco napsáno, což ho dělá ještě zajímavějším a užitečným třeba k tréninku angličtiny :)

A co na mě tedy v kalendáři čekalo??? :)

1.12. Hydratující krém na ruce s vůní indické růže a mandlového oleje

2.12. Sprchová pěna s vůní růžového dřeva a borovice

3.12. Adventní svíčka

4.12. Tělový peeling s mořskou solí obsahující eukalyptus a zázvor

5.12. Tělový krém s vůní rýžového mléka a třešňového květu

6.12. MiniŘasenka

7.12. Odličovací ubrousky s aloe vera a lotosovým květem

8.12. MiniŠampon s mořskou řasou a bambusem

9.12. Uklidňující miniSprchový olej s bílým lotosem a yiyi ren (slzovka obecná)

10.12. Adventní svíčka

11.12. MiniParfém na tělo a tkaniny s bílým lotosem a yiyi ren

12.12. Zjemňující tělový peeling s vůní třešňového květu a rýžového mléka

13.12. MiniMýdlo s mandarinkou a yuzu (japonský citrus)

14.12. Osvěžující sprchová pěna s vůní eukalyptu a rozmarýnu

15.12. Relaxační minisérum s čínskou mátou a yiyi ren

16.12. Šampon a sprchový gel 2v1 s bambusem a hlubokomořskými minerály

17.12. Adventní svíčka

18.12. MniSprchový gel s vůní indické růže a mandlového oleje

19.12. Vánoční hořčíkové krystaly do koupele

20.12. Peelingová rukavice

21.12. Sprchová pasta s eukalyptem a olivovým olejem

22.12. Sprchová pěna s vůní indické růže a mandlového oleje

23.12. Noční balzám na ruce s bílým lotosem a yiyi ren

24.12. Adventní svíčka

Jednotlivé výrobky vždy patří do určité produktové řady. Mé nejoblíbenější řady jsou Rituals of Ayurveda- indická růže a mandlový olej, a Rituals of Sakura- rýžové mléko a třešňový květ.

Nejoblíbenějšími kousky jsou určitě sprchové pěny, kdo nevyzkouší pěnu místo gelu, nepochopí.

Co považuji za obrovské plus této značky? Že opravdu voní. Žádný, že po dvou minutách nevíte, že jste se myli.

Celkově mi kalendář způsobil opravdu lavinu radosti, akorát ten Štědrý den vyšel tak blbě, že tam byla čtvrtá svíčka... tedy žádné překvapení. O to víc se těším na příští rok :D

A co u vás? Vedete adventní kalendář?